Robert Bresson

8.1
Robert Bresson
Francouzský filmový režisér, autor svébytné filmové metody, kterou kromě svých nejrannějších filmů vždy důsledně aplikovaI. Naznačil ji v knize POZNÁMKY O KINEMATOGRAFII (česky Dauphin, Praha 1998), jež je zároveň deníkem, poznámkovým sešitem i filmovou učebnicí, ale nejvíce se pohybuje mezi esejem a poezií. Po maturitě byl Bresson fotografem, hudebníkem, věnoval se malířství a nakonec filmu. Humanistický moralista, asketa formy a odpůrce profesionálního herectví Robert Bresson zahájil svou osamocenou tvůrčí dráhu jako asistent režie René Claira na počátku 30. let. V letech 1940/41 byl 18 měsíců německým válečným zajatcem. Roku 1949 založil s Jeanem Cocteauem a Rogerem Leenhardtem společnost Objectif 49, z níž později vzešel časopis Cahiers du Cinéma. Katolík, jansenista, režisér třinácti celovečerních filmů a jednoho středometrážního, jehož kopie se nedochovala. Bressonovy filmy získaly tyto ceny: Velká cena na MFF v Benátkách 1951 za DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE, zvláštní cenu poroty na MFF v Cannes I 962 za PROCES JANY Z ARKU, Zlatá mušle na MFF v San Sebestianu 1969 za NĚŽNOU, Cenu FIPRESCI na MFF v Cannes 1974 za film LANCELOT OD JEZERA, zvláštní cenu poroty na Berlinale 1974 a Vleká cena ex aequo na MFF Cannes 1983 za PENÍZE spolu s NOSTALGIÍ Andreje Tarkovského. Již v mládí se věnoval malířství, které zůstalo jeho koníčkem. Na počátku třicátých let se dostal do styku s filmem nejprve jako asistent René Claira, později jako autor dialogů několika málo významných, dnes již zapomenutých filmů. Za války sloužil v armádě a strávil jistou dobu v německém zajetí. Po svém propuštění v roce 1943 získal možnost režírovat samostatně film Les Anges du péché (Andělé hříchu), příběh z kláštera pro padlé dívky, na jehož scénáři spolupracoval spisovatel Jean Giraudoux. V roce 1945 natočil Les Dames du Bois de Boulogne (Dámy z Bouloňského lesíka), volnou adaptaci jedné Diderotovy povídky ze svazku Jakoubek fatalista, kritický pohled na současnou společnost, vytvořený ve scénáristické spolupráci Jeana Cocteaua s Marií Casaresovou a Elinou Labourdetovou. Roku 1951 zfilmoval román humanistického autora Georgese Bernanose Le Journal d'un curé de campagne (Deník venkovského faráře), v roce 1956 zpracoval s velkým smyslem pro zobrazení psychologických stavů hrdiny příběh příslušníka odbojového hnutí zatčeného nacisty K smrti odsouzený uprchnul (Un condamné a mort s'est échappé ou Le vent souffle ou il veut). V roce 1960 natočil s neprofesionálními herci podivný příběh člověka podléhajícího kleptomanii Pickpocket (Kapsář), o dva roky později podle vlastního zpracování Proces Jany z Arcu (Le Proces de Jeanne d'Arc), pokus o zobrazení průběhu středověkého církevního soudu, film založený převážně jen na dialozích mezi Johankou a představiteli vysokého kléru. V roce 1966 natočil A co dále, Baltazare (Au hasard, Balthasar), kde na osudech pokorného, trápeného osla je symbolizován osud člověka. O rok později vytvořil opět podle Bernanose Muška (Mouchette), životní drama děvčátka, poznamenaného bezútěšným rodinným prostředím. V roce 1969 natočil film Něžná (Une Femme douce) podle stejnojmenné povídky F. M. Dostojevského, převedené do současnosti; o rok později pak podle vlastního námětu Quatre nuits d'un reveur (Čtyři noci jednoho snílka) s neherci, v roce 1974 vytvořil rytířskou romanci Lancelot du Lac (Lancelot od jezera), o dva roky později Le Diable probablement (Pravděpodobně ďábel) o problémech současného života. (Brož, J. - Frída, M.: 666 profilů zahraničních režisérů. Československý filmový ústav, Praha 1977); 28. Letní filmová škola



Robert Bresson: Filmy a pořady 32


Dodatečné informace

Narození:
25. 9. 1901
Bromont-Lamothe, dep. Puy-de-Dome, Francie
Úmrtí:
18. 12. 1999
Droue-sur-Drouette u Paříže, Francie

Další články

  1. Zpráva o záchraně mrtvého je tak umělecký film, že na něj nemá většina diváků uměleckých filmů
    5. 3. 2022
    Zpráva o záchraně mrtvého je tak umělecký film, že na něj nemá většina diváků uměleckých filmů

    Osmačtyřicetiletý režisér a scenárista Václav Kadrnka patří k nejosobitějším autorům současné české kinematografie. Jeho debut Osmdesát dopisů vyprávěl o přípravách na emigraci v 80. letech. Křižáček, v němž hrál Karel Roden, byl zase jakousi středověkou meditaci o hledání ztraceného syna. Třetí autorův počin je opět osobní a tentokrát se odehrává v současnosti – zachycuje několik dnů v životě rodiny, která navštěvuje u nemocničního lůžka starého otce v kómatu. Klíčovou otázkou zůstává, zda je film vybroušením určité metody či vidění světa, nebo zda už jde o překročení limitů psychické únosnosti většiny publika.

  2. "Filmy o superhrdinech jsou nesmyslně přeceňované," říká známý hollywoodský herec
    29. 8. 2018
    "Filmy o superhrdinech jsou nesmyslně přeceňované," říká známý hollywoodský herec
  3. Boduje Gondry i stará dobrá klasika. Ohlédnutí za středečním festivalovým dnem v Uherském Hradišti.
    31. 7. 2014
    Boduje Gondry i stará dobrá klasika. Ohlédnutí za středečním festivalovým dnem v Uherském Hradišti.
  4. 110 let od narození Roberta Bressona
    27. 9. 2011
    110 let od narození Roberta Bressona
  5. Bélova poslední černá káva
    27. 9. 2011
    Bélova poslední černá káva
  6. Realita nás převálcovala, říká Šulík o romském Hamletovi v soutěži
    3. 7. 2011
    Realita nás převálcovala, říká Šulík o romském Hamletovi v soutěži

    Ani jeden český režisér se letos neprobojoval do karlovarské hrané soutěže. Jedině díky Martinu Šulíkovi má hostitelská země šanci, jeho Cigán totiž vznikl ve slovensko-české koprodukci.