Alkohol, cigarety a deprese. Finský génius servíruje v Karaoke Blues vše, co na něm máme rádi

Už čtyři dekády tvořící autor a zhmotněná esence finství Aki Kaurismäki si z letošních Cannes odvezl cenu poroty a nutno uznat, že zcela oprávněně. Jeho Karaoke blues si totiž ocenění zaslouží, a to paradoxně především proto, že se neutápí v hlubokých vodách originality, ale naopak dává Kaurismäkiho fanouškům a fanynkám porci přesné té zábavy, kterou chtějí.

„Poslouchej a žasni,“ nabádá stárnoucí elegán (Janne Hyytiäinen) svého mladšího dělnického kolegu k docenění vystoupení v místním karaoke baru. Nemluvný Holappa (Jussi Vatanen) si však všímá spíše nesmělé prodavačky Ansy (Alma Pöysti) a od začátku je jasné, kam se příběh bude ubírat. Přímočaré romanci stojí v cestě snad jen Holappův alkoholismus, ale jak je u Kaurismäkiho depresivních, leč nadějeplných postav typické, snad se i tenhle problém podaří nějak vyřešit.

Během rychle utíkajících 81 minut finská legenda efektivně využívá svých trademarků. Vyprázdněné dialogy postav sestávají hlavně z černohumorného špičkování, podávaného s deadpan absencí mimiky i gest. Minimalismus proniká i do mizanscény, jež sice působí vcelku realisticky, zároveň však neobsahuje téměř žádné nadbytečné rekvizity. Estetika kulis tradičně odpovídá 60. či 70. letům, přestože se příběh odehrává v současnosti. To prozrazují zprávy ze (značně zastaralých) radiopřijímačů, hlásící trudné novinky z války na Ukrajině.

Pokud by chování postav a vývoj příběhu nebyly pro některé diváky či divačky dostatečně přehledné, vypomůže doslovně návodná hudba, složená především z variací na finské lidové písně a podle potřeb dané scény pojednávající třeba o nečekaném zamilování, přehnaném sobectví či ztracené lásce.

Hlavně díky opravdu velmi suchému humoru však ani momentální neštěstí a osamělost postav nepřestávají bavit. Pokud stejně jako osazenstvo tohoto snímku dokážete najít podobnost mezi hororovou komedií Mrtví neumírají (2019) od Kaurismäkiho kamaráda Jima Jarmusche a Bressonovým existenciálním dramatem Deník venkovského faráře (1951), jste na správné adrese.

Podívejte se na žebříček nejlepších letošních filmů podle hodnocení uživatelů a uživatelek Kinoboxu.