Jan Klusák

Jan Klusák, skladatel a příležitostný herec, se narodil 18. dubna 1934 v Praze. Původním jménem Jan Filip Porges, pocházel z rodiny strojního inženýra. Jeho otec byl židovského původu a pravděpodobně zemřel v roce 1945 v koncentračním táboře Osvětim. Po válce si s matkou změnili příjmení na Klusák. Studoval skladbu na Akademii múzických umění v Praze pod vedením Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce, studium dokončil v roce 1957.

Filmografie

Jan Klusák je autorem hudby k mnoha filmům československé nové vlny. V roce 1963 složil hudbu k filmu Křik režiséra Jaromila Jireše. Následující rok spolupracoval s Evaldem Schormem na filmu Každý den odvahu. V roce 1965 přispěl hudbou k povídkovému filmu Perličky na dně, který režírovalo několik významných tvůrců té doby. Jeho hudba doprovázela i snímky Návrat ztraceného syna (1966) a Mučedníci lásky (1967). V roce 1966 složil hudbu k filmu Konec srpna v hotelu Ozon režiséra Jana Schmidta. Jeho tvorba zahrnuje také hudbu k televiznímu seriálu Nemocnice na kraji města (1977).

Herecká kariéra

Kromě skladatelské činnosti se Jan Klusák objevil i před kamerou. V roce 1966 ztvárnil postavu Rudolfa ve filmu O slavnosti a hostech režiséra Jana Němce. Ve stejném roce si zahrál mladého světáka ve filmu Sedmikrásky Věry Chytilové. V roce 1970 se objevil jako misionář Gracián ve filmu Valerie a týden divů režiséra Jaromila Jireše. Jeho herecké role často doplňovaly jeho hudební tvorbu a přispívaly k celkové atmosféře filmů.

Spolupráce s významnými režiséry

Jan Klusák úzce spolupracoval s předními režiséry československé kinematografie. S Evaldem Schormem pracoval na filmech Farářův konec (1968) a Den sedmý, osmá noc (1969). S Věrou Chytilovou kromě Sedmikrásek spolupracoval i na filmu Ovoce stromů rajských jíme (1969), kde propůjčil svůj hlas postavě Roberta. Jeho hudba se objevila i ve filmech Jana Němce, například v O slavnosti a hostech. Tato spolupráce s významnými tvůrci přispěla k jeho renomé v oblasti filmové hudby.

Styl a vlivy

Klusákův kompoziční styl byl zpočátku ovlivněn neoklasicismem a skladateli jako Igor Stravinskij či Bohuslav Martinů. V 60. letech se přiklonil k technikám druhé vídeňské školy, dodekafonii a serialismu. Jeho skladby často reflektují vliv astrologie a magických praktik, což sám označoval jako neoplatonismus. Mezi jeho významná díla patří Variace na téma Gustava Mahlera (1962) či Le forgeron harmonieux (1966). Jeho hudba je charakteristická hlubokým emocionálním nábojem a inovativním přístupem k hudební formě.

Období normalizace a pozdější tvorba

Po roce 1968 byl Klusák kvůli svým politickým názorům a spolupráci na zakázaných filmech marginalizován. Jeho hudba byla méně uváděna, avšak nadále tvořil, zejména pro animované filmy režisérů Jiřího Brdečky a Jaroslava Bočka. V roce 1977 se podílel na hudbě k seriálu Nemocnice na kraji města, což mu přineslo širší uznání. Po sametové revoluci v roce 1989 se opět aktivně zapojil do veřejného a kulturního života, působil v různých kulturních institucích a jeho díla byla znovu uváděna na koncertních pódiích.