Oproti naturalismem napěchovaným Démantům noci se Němec ve svém druhém celovečerním počinu zcela oddává imaginativní a alegorické podívané, která je svým umístěním a popřením časoprostoru odtržená od reality, ačkoliv ji i přes to dokáže trefně reflektovat. V centru snímku O slavnosti a hostech stojí vlastnostmi pestrobarevná skupina individuí, která se jde účastnit slavnosti v lese. Všichni poslušně dbají pokynů hostitele, dodržují pravidla, nevychází za hranice vyznačeného území a slepě následují pokyny, až na jednoho (Evald Schorm), který nechce z donucení slavit a jednoduše odejde. Na jeho osobu je pak kvůli opuštění kolektivu uspořádán hon, do kterého se všichni bezmyšlenkovitě pouští. Němec očividně pálí do totalitních režimů, jehož zpodobnění představitelé jsou na veřejnost zprvu velmi vlídní a vstřícní, ovšem pouze do chvíle, dokud hraje hru dle jejich pravidel. Fatálnost režimem udržovaného obrazu ideálního světa je umocněna prázdnými a stylizovanými dialogy o ničem.