Farářův konec

Zřejmě nejvtipnější Schormův snímek, který využívá schématu falešného kněze (Pilgrim 1923, Nejsme žádní andělé 1988, Corpus Christi 2019), od jehož dobromyslné nekompetentnosti se odvíjí humorné situace. Skrze jeho postavu kostelníka, jenž přijíždí do malé vesnice zaujmout místo nového faráře, ačkoliv k tomu nemá oprávnění a je do pozice de facto dotlačen okolnostmi, Schorm alegoricky zrcadlí vztah socialistické společnosti k církvi. Farářova přítomnost naruší stabilní postavení místního ateistického učitele, který je jakýmsi leaderem vesnice, a razí prostý požitkářský přístup k životu s heslem “chléb a hry”. Farářovo kázání v čele s mravními ideály a hodnotami přesahující lidské bytí jdou učiteli proti srsti a chce se ho za každou cenu zbavit. Ne však kvůli jiné životní filosofii, nýbrž pro stále upadající moc a důležitost ve společnosti, jelikož nový farář se mezi občany těší stále větší oblibě. Vše směřuje až k nevyhnutelné tragické smrti faráře, jehož totožnost je odhalena, a zřítí se z vysokých kostelních pater. Snímek svým způsobem variuje Kristův osud a využívá vícevýznamových obrazů a symbolů.