Dvacetidílná Nemocnice na kraji města byla 24. seriálem Československé televize a devátým z pera Jaroslava Dietla. Natáčení první, třináctidílné série začalo v roce 1976 s Karlem Högerem v roli primáře Sovy. Höger však půl roku po začátku natáčení zemřel, a tak byl narychlo vybrán slovenský herec Ladislav Chudík.
S1: Nostalgická vzpomínka do dob, kdy režie netrpěla chyby, scénář byl psán z důvodu sdělení a ne jen placení složenek a herci ochotně hráli, ale hlavně měli co. Dietlova Nemocnice i po letech odolává času díky výborným dialogům a pestré paletě postav, od Sovy st. začínaje po Štrosmajera konče. Přiznám se, že mě tím první díly příjemně potěšily, až skoro dojaly. Takto kvalitní řemeslo se už dnes bohužel nevidí a pouštěl bych ho všem těm kravaťákům v zasedačkách, co odklepnou 1000 dílů nekonečné série, jen aby si namastili kapsy. Dietl vše potřebné dokázal říct ve 2 desítkách dílů a věděl, kdy skončit. A to toho dokázal říct víc. 90%
S2: Trochu ústup stranou, hlavně když Dietl opět kopnul do dějových linek, které již uzavřeny byly (Ina a Blažej), či načnul nové, ale pak se jim nevěnoval (dr. Sova). Ale i přes toto škobrtnutí dokázal úctyhodně navázat a opět sérii dovést do nějakého konce. Jen škoda, že finále druhé série působí, jakoby se připravoval na třetí, ale nikdo mu už zelenou nedal. Proto některé linky přímo volají po dovyprávění, kterého se bohužel nedočkáme. A i tempo občas hapruje. Zdá se mi, že těch 7 dílů Dietlovi úplně nestačilo a potřeboval by jich víc. Stane se tak, že v prvních dílech se jede až moc zvolna a poslední dva díly to musí narychlo uzavírat. V těch je ale tolik nápadů, že se přitom jedná o nejlepší díly seriálu, kde vynikající dialogy střídají druhé a emoce se na vás valí jak tsunami. Chtěl jsem se pustit ještě do pokračování, ale vzhledem k reakcím si nebudu kazit tuto milou vzpomínku. 80%