Podsvětí ovládají dvě konkurenční zlodějské organizace. Jednu vede Peachum (Marián Labuda) a druhou Mackeath (Josef Abrhám). Peachumova dcera Polly se má stát zdrojem Peachumových informací o Mackeathovi. V totéž doufá Mackeath, tedy že se dostane na kobylku Peachumovi. Polly se však do Mackeatha skutečně zamiluje, a tak Peachumovi nezbývá, než se Mackeatha zbavit jinak. Ve spolupráci s velitelem městské policie Lockithem (Rudolf Hrušínský), s nímž ostatně spolupracuje už dlouho. To ovšem není první překvapující zjištění, vztahy mezi podsvětím a policií jsou daleko komplikovanější... Film je přepisem stejnojmenné divadelní hry Václava Havla, jež byla inspirována klasickou anglickou hrou Johna Gaye z roku 1728. Režisér Jiří Menzel inscenoval Havlovu hru i na divadelních prknech.
Docela pěkné. Nevím, jestli adaptování tohohle Havla bylo vhodné pro pábitelského Menzela, ale v rámci jisté měkkosti, která se s ním táhne, to dopadlo dost dobře.
Film ušitý horkou jehlou na společenskou objednávku, což je bohužel vždycky poznat. Jindy spolehlivý Menzel se tentokrát vůbec netrefil a řekl bych, že moje hodnocení je možná ještě docela mírné, protože tohle se prostě moc nepovedlo.
Film, který trochu klame tělem. Z prvních vteřin při titulcích by se mohlo zdát, že se jedná o něco jako Tajemství hradu v Karpatech, tedy dílo Lipského. Pak, po sáhodlouhých rozvinutých větách, které se linou z úst Josefa Abrháma, nabydeme dojmu, že se jedná o něco od Vladislava Vančury, něco jako Rozmarné léto, tedy režie Menzel. Ano, tady jsme správně, tedy u té režie, ale autorem není Vančura nýbrž John Gay a pro Čechy to upravil Havel... Následuje velice náročných 90 minut, kdy je třeba nepolevovat na pozornosti, aby neunikl význam všech těch květnatých vět... Není to špatné, ale je zjevné, že se jedná o filmovou adaptaci divadelní adaptace. Herci podle toho hrají a celé to působí dojmem špíny morální i fyzické, což byl asi záměr. Líbí se mi scéna, při které Libušce na střídačku neustále padá z ramene župánek a ke kotníkům kalhotky :).