Vladimír Dlouhý

Vladimír Dlouhý byl český divadelní a filmový herec. Narodil se v roce 1958 v Praze a k filmu se dostal již jako dítě. V šesté třídě ho přímo ve škole objevila pomocná režisérka Milada Mikešová a navrhla jeho obsazení do titulní role ve snímku režiséra Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže (1970). Filmová, televizní a divadelní kariéra Vladimíra Dlouhého Vladimíru Dlouhému se herectví líbilo, považoval ho za svůj koníček a v následujících letech účinkoval i ve snímcích či televizních pořadech jako Počkám, až zabiješ (1973), Robinsonka (1974), Anna, sestra Jany (1975), Hop - a je tu lidoop (1977), Mapa zámořských objevů (1978), Indiáni z Větrova (1979) a Arabela (1979). Po vzoru otce se toužil stát stavebním inženýrem, a tak se přihlásil na střední průmyslovou školu. U přijímacích zkoušek neuspěl a nastoupil do učení na zedníka. Až na přímluvu režiséra Petra Schulhoffa vystudoval pražskou konzervatoř. Po absolutoriu ho čekala povinná vojenská služba a následně získal angažmá v Divadle Na zábradlí (1980 – 1991), odtud přešel do Divadla Bez zábradlí (1991 – 1994), Rokoka, Městských divadel pražských až zakotvil v Divadle Na Vinohradech (1997 – 2006). Za titulní roli ve hře Na dotek byl v roce 2001 nominován na cenu Thálie. V 80. letech herecká kariéra Vladimíra Dlouhého úspěšně pokračovala, i když převážně v divadle a televizi. V roce 1981 se coby syn hlavních představitelů objevil v televizní komedii Cesta do Rokycan, jako doktor Holoubek se představil v seriálu Sanitka (1984) a o rok později se stal Petrem Máchalem v legendární pohádce S čerty nejsou žerty. Dušana Váchu ztvárnil v seriálu Bylo nás šest (1986), hostoval v seriálech Zlá krev (1986) a Dobrodružství kriminalistiky (1989) a v roce 1990 si zopakoval svou roli s Petra Majera z Arabely v pokračování Arabela se vrací. Vladimír Dlouhý byl často obsazován i do pohádek. Celkem jich natočil devatenáct. Jmenovat můžeme například Princezna Slonbidlo (1990), O třech stříbrných hřebenech (1991), O princi, který měl o kolečko víc (1992), Bronzová koruna (1997) a O princezně z Rimini (1999). 90. léta znamenala pro Vladimíra Dlouhého velký návrat k filmu. Započal toto období sice ještě v televizi, kdy ze vzniklých pořadů vybíráme například záznam představení Largo desolato (1991), v seriálu Laskavý divák promine (1994) byl mladým Janem Nerudou a dobře hodnocenými jsou i televizní dramata Ruleta (1995) a Poe a vražda krásné dívky (1996). Ale poté už se kupily filmové role. V roce 1996 se stal politickým vězněm Lubošem v dramatu Bumerang režiséra Hynka Bočana a svým výkonem zaujal natolik, že obdržel první návrh na Českého lva. V komedii Báječná léta pod psa (1997) si zahrál inženýra Zváru, v Knoflíkářích (1997) protivného psychologa posedlého svým zevnějškem a Jedna ruka netleská (2003) otce hrdinky Martiny. Zmínit ale musíme i dramata Revizor (2004), Rána z milosti (2005), Krev zmizelého (2005), Smyčka (2009), Post bellum (2010), ale hlavně Hlídač č. 47 (2008) a Kajínek (2010). Za poslední dva jmenované snímky získal Vladimír Dlouhý dva České lvy za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Druhou bohužel již in memoriam. Velmi činný byl Vladimír Dlouhý ale i v rozhlase a dabingu. Za výkon v seriálu John Adams byl v roce 2009 odměněn cenou Františka Filipovského a jeho hlasem pomlouvali herecké hvězdy jako Tom Hanks, Mel Gibson, Ralph Fiennes, Christopher Reeve nebo Kevin Costner. Osobní život Vladimíra Dlouhého Bratrem Vladimíra Dlouhého je herec Michal Dlouhý. Vladimír Dlouhý byl dvakrát ženatý a měl tři děti. Nejstarší dceru Danielu měl s první manželkou Gabrielou Dlouhou (roz. Heřmanovou) a podruhé se stal otcem dvojčat Jana a Jiřího s manželkou herečkou Petrou Jungmanovou. Oba synové se věnují herectví. Jako dvojčata Dvořákovi účinkují v seriálu Ulice (2005) a Jan Dlouhý se představil v televizní komedii Ruce v záruce (2022) Jiřího Vejdělka. Vladimír Dlouhý zemřel v roce 2010 ve svých padesáti dvou letech na rakovinu slinivky a žaludku. Rodina ho pohřbila na hřbitově v pražských Olšanech.