Vladimír Dlouhý by oslavil 65. narozeniny. Podívejte se, jaké role ho formovaly

Mladistvý idol normalizační zábavy a vyhublý elegán porevolučního filmu pocházel z řemeslně založené rodiny, v jejíchž šlépějích hodlal pokračovat. Nakonec se však pro své dětské zkušenosti s herectvím rozhodl pro studium konzervatoře a oddal se umělecké kariéře. Ztvárnil okolo 150 rolí na plátně, v seriálech a především v televizních filmech. Na divadelních prknech působil v angažmá Na zábradlí, Bez zábradlí, v Rokoku a na Vinohradech. V dabingu hlas propůjčil Melu Gibsonovi a Tomu Hanksovi. Přesto zůstává v povědomí především jako Petr z dvou různých pohádkových světů. U příležitosti jeho nedožitých 65. narozenin přinášíme výběr formativních rolí, které zároveň mapují vývoj jeho audiovizuální kariéry. 

Karel Kachyňa po ideologicky problematických titulech Kočár do Vídně, Noc nevěsty a Ucho, které putovalo rovnou do trezoru, realizoval apolitické rodinné drama Už zase skáču přes kaluže na motivy literární předlohy australského spisovatele Alana Marshalla. Pochmurný příběh dočasně ochrnutého dětského protagonisty s láskou ke koním znamenal pro dvanáctiletého Dlouhého první příležitost, která mu díky niternému výkonu a následným oceněním otevřela cestu do hereckého světa. Posléze si zahrál i v několika německých koprodukcích. Křehkost hereckého projevu společně s poetickou obrazotvorností dodnes tvoří pilíř rodinného filmu, který nemusí být vždy pouze líbivý a bezstarostný.

Po několika dětských rolích v dramatech či rodinných titulech se dostal k vedlejším úlohám náctiletých studentů. Tu hlavní poprvé získal pod vedením Iva Nováka, jenž se tematikou mladých lidí milujících jazz navrátil do šedesátých let. Nepříliš dobře odvyprávěný příběh dvou přátel rozhodnutých emigrovat do Polska představil herce v poloze problematického studenta, kterého otec pro špatný prospěch vyhodí z domu. Lehkovážnost a status frajera nabídli pozoruhodně odlišnou Dlouhého tvář, které sekundoval Oldřich Kaiser. U státních hranic se Dlouhý zdržel i rolí pohraničníka v rodinných Indiánech z Větrova.

Poté, co si zahrál dobromyslného Ondru v socialistické veselohře kritizující maloměšťáctví  Hop – a je tu lidoop, se teprve potřetí přesunul do televize, která se následně stala jeho hlavním polem působnosti. V psychologickém dramatu Mapa zámořských objevů válčil s otcem, který je zároveň jeho středoškolským pedagogem. Scénář Jiřího Hubače poskytl Dlouhému a Vlastimilovi Brodskému rozehrát dynamicky eskalující vztah diametrálně odlišných povah. Příliš hodný otec bez respektu stojí proti impulzivnímu synovi a navzájem hledají porozumění. Dojemný a komorní příběh je jednou z těch příležitostí, kde Dlouhý mohl ukázat svůj um a hereckou hloubku.

Bez uhrančivého studenta Petra, jehož didaktický svět rozboří pohádková princezna, už si herce neumíme představit. Kultovní seriál Vorlíčka s Macourkem obdivuhodně pracuje s potenciálem fikčních světů, seriálové narace a střídání perspektiv, díky čemuž zůstává atraktivní i po více než 40 letech. Plachý, avšak sebevědomý Petr se srdcem na pravém místě si podmanil televizní publikum, zároveň však Dlouhého zaškatulkoval a z archetypálního dobráka se posléze vymaňoval těžko, což potvrzuje i jeho obsazení v propagandistickém Poslední vlaku. Ztvárnil zde mladíka pocházejícího z proletářské rodiny, který mezi buržoazními spolužáky šíří dobro, pevnou morálku a socialistické ideály. K Petrovi se vrátil v porevolučním seriálovém pokračování Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. Čerstvě restaurovanou Arabelu můžete zhlédnout na iVysílání či Voyo.

Společně s Arabelou nejvíc reprízované dílo, ve kterém Dlouhý hrál. Když se na jeho předrevoluční filmografii podíváme detailně, zjistíme, že i přes úctyhodné množství projektů většina z nich v naší paměti neutkvěla. Není proto divu, že si jej spojujeme právě se dvěma idealistickými Petry. Pohádku propojující svět pekla a lidí snad netřeba hlouběji představovat, protože ji každoročně vídáme během vánočních svátků. Dlouhý se v ní opět představil jako dobromyslný mladík hájící pevné morální zásady, bojující proti nespravedlnosti. Petr s neumětelským čertem Jankem (Ondřej Vetchý) tvoří jednu z nejpamátnějších dvojic pohádkového žánru u nás. 

Dlouhý se v 80. letech v celovečerní tvorbě objevoval jen sporadicky. Většinu rolí ztvárnil v televizních filmech, kterých stihl za rok klidně i šest, a vytížený byl i v divadle. Konstruovaný filmový obraz hodného chlapce přerušil vedlejší rolí veksláka připomínajícího barmana v esenciálním osmdesátkovém krimi Láska z pasáže. Profese v pochybném barovém prostředí, cigarety, kšefty a především krádeže pro herce znamenaly pomyslný zlom a přechod od jednotvárných dobráků k mnohem komplexnějším postavám. Zároveň se jedná o jeho poslední předrevoluční kinofilm, pokud nepočítáme drobnou roli v koprodukčním velkofilmu Věrni zůstaneme, jenž se u nás dočkal jen hrstky projekcí. 

V životopisné televizní minisérii Laskavý divák promine se převtělil do postavy mladého Jana Nerudy, jehož kompletní osudy tvůrci zasvěceně zmapovali. Retrospektivní vzpomínání stárnoucího spisovatele, kterého hraje Ilja Racek, je tvořené sbírkou působivě zachycených reálií a zaníceného výkonu Dlouhého, který balancuje na hraně bouřlivého mládí a vzkvétajícího literárního talentu. Zmínit musíme i jeho první porevoluční celovečerní roli v zapomenuté Křížové vazbě, kde prostřednictvím retrospektivy rozkrýváme charakter čerstvě propuštěného vraha. 

Ve vězeňském prostředí setrval i v psychologickém dramatu Bumerang, kde ztvárnil politického vězně Luboše. Příběh situovaný do mrazivých 50. let předkládá morální otázky politické angažovanosti, sílu přátelství a odpuštění. Vybledlé a špinavé prostředí příbramského lágru dalo prostor pro herecky výraznou práci na ztvárnění postavy na pokraji sil a psychické prázdnoty. Ústřední dvojice Jiřího Schmitzera a Vladimíra Dlouhého rozpačitý výsledek utáhla a vysloužila si nominace na České lvy, kterou první jmenovaný proměnil.

Vladimír Dlouhý rozšířil obsazení absurdní povídkové hříčky Petra Zelenky Knoflíkáři. V povídce Civilizační návyky ztvárnil protivného psychologa s obsesivní péčí o svůj zevnějšek, který radí odlišnému mladému muži, jak si srovnat život. Prokázal schopnost adaptovat se na hereckou stylizaci vycházející generace a s gustem navázal obdobně bizarní rolí bezohledného moderátora bulvárního televizního pořadu v absurdní komedii Davida Ondříčka Jedna ruka netleská. Jeho černé vlasy pomalu prokvétaly šedí a z uhrančivého mladíka se plynule transformoval v elegantně vyhlížejícího muže s výrazně širším hereckým rozptylem, nebránícího se chlípným a morálně pochybným postavám.

Z velkého množství Dlouhého televizních filmů a mikrokomedií druhého tisíciletí nad všemi vyčnívá chladné drama z 60. let Swingtime, kde si zahrál pianistu Pavla, jenž se ženou před politickým útlakem utíká na západ. Žena ho opouští, zůstává sám a sní o úprku s kapelou do USA. Dostává se však do rafinované léčky StB, kdy stojí před tíživou morální volbou. Na svou dobu nadstandardní televizní produkce mimo působivý production design přesvědčí neprůhlednými postavami a charakterovou všestranností, z níž Dlouhý vytěžil jeden ze svých nejlepších výkonů. Především se pro něj po dlouhé době jednalo o hlavní roli, kterých během kariéry dostával překvapivě pomálu. 

V převyprávění klasického příběhu Hlídač č. 47 pod taktovkou Filipa Renče obdržel zřejmě svou nejtemnější roli. Charakterem pokřivený kostelník Bertík, jenž se pomocí vydírání pokusí znásilnit nevěrnou manželku protagonisty, je deziluzivním kontrastem k jeho Petrovi Majerovi, stále žijícímu v divácké paměti. Chátrající zevnějšek prohnilého církevního představitele působí stejně silným dojmem, jako když Henry Fonda ztvárnil nemilosrdného Franka v Tenkrát na Západě. Dlouhý si za atypickou kreaturu odnesl prvního Českého lva z jinak vcelku nevýrazné adaptace, které by sedl spíše televizní formát.

Bezpáteřní postavou navázal i v nákladném filmu akčního střihu Petra Jákla Kajínek. Zde ztvárnil mafiána Novotného, jenž tahá za politické nitky a za své činy posílá do vězení falešně obviněného protagonistu Kajínka. Manipulativní gauner je jeho prvním a posledním antagonistou, jelikož před uvedením filmu v 52 letech zemřel po dlouhodobé nemoci. Za roli získal Českého lva in memoriam.