Vladimír Dlouhý: "Kdo nemá pro tebe čas, nemá pro tebe život."

Když jsem se naposledy viděl s Vladimírem, bylo to letos v březnu při natáčení dokumentu, který nese název Rozmarná léta českého filmu. Seděli jsme po natáčení u kávy a Vladimír se se mnou pustil do zajímavé debaty. Hovořili jsme o životě, filmech, zkušenostech, na co máme a nemáme čas. Rozhovor šel poměrně do hloubky a já víc poslouchal, než mluvil, až jsme se dostali k jednomu zajímavému autorovi, který se jmenuje Michael Ende. Rovnou si dovolím přeložit jeho jméno do češtiny, tedy Michael Konec a bylo to naše skutečně poslední setkání. Tento světově proslulý autor napsal Nekonečný příběh či Děvčátko Momo a ukradený čas.

Vladimír mi začal vyprávět o druhé jmenované knize a dětech: "Víte, Petře, když člověk zjistí, že na někoho nemá čas, tak vlastně pro něj nemá život. Uvědomujete si to?"  Zamrazilo mě, jak šla tato věta pod povrch, jak hluboko se může dostat sdělení, které se zdánlivě nikoho nedotýká. Život je zkušenost, život je pohled, život je prostor, který strávíme tam, kde máme čas. Tam, kde ho nemáme, svět pro nás neexistuje.

Na poslední setkání s Vladimírem Dlouhým často myslím, neboť jeho vzkaz byl pro mě velmi intenzivní, a co teprve teď, když se mi jeho podstata naplnila v plné míře. Děkuji, Vladimíre, za tuto zprávu a z plného srdce přeji ten nejšťastnější návrat a nejjemnější probuzení.

V krátké době se rozmarnost českého filmové nebe rozevřela ve své plné šíři a ukazuje, že opustit můžeme cokoliv a  kdykoliv.