Film je perfektně zpracovyný, atmosféra krutého střdověku na mě doslova dýchala a téměř jsem cítil, že tam jsem. Cítil jsem štípání mrazu a marnost té doby. Dějově je pro mě ale Markéta Lazarová spíše průměrným filmem. Celkově mi z toho vychází 70%..
Po umělecké stránce nádhernej film. Ale vydržet koukat na takový umělecký záběry tak dlouho, to už na mě bylo celkem dost. Ale to není to nejhorší, na co bych si stěžoval. Tím byl totiž zvuk. Troufám si říct, že v 50% všech dialogů jsem jim nerozumněl a bylo to způsobeno buď tím, že mluvili německy nebo huhňali nebo obojí. To huhňání, respektive různé šumy a všechno možné, mi zážitek z filmu hodně ochudilo. Navíc to bylo jaksi předabovaný, což se mi taky dost příčilo. Na druhou stranu obrazové ztvárnění nemělo chybu. Některé záběry jsou ty nejlepší v české kinematografii. Škoda, že tam bylo tolik jmen a postav, protože jsem se v tom dost ztrácel.
Film, který rozhodně není pro všechny a dostatečného ocenění z řad široké veřejnosti se asi nikdy nedočká. I mně působil poeticky pojatý příběh trochu problémy, ale pokud se podívám na všechno ostatní- na detailní režii, krásnou výpravu, herce (úžasný Kemr) a hlavně neskutečnou atmosféru zlého středověku podbarvenou fantastickou hudbou- nezbývá mi než udělit tomuto klenotu plné hodnocení. Je třeba respektovat osobitý Vančurův přístup, který zde František Vláčil dokonale vystihl a přivedl na svět legendární snímek, jaký nemá v historii Československa obdoby..
Hodně velká makačka na bednu. Viděla jsem už mnohokrát a pořád v tom nemám úplně jasno. Ale to asi nevadí. Je to syrově přitažlivý film. Mnoho předabovaných Slováků a kruté filmovací podmínky. Velké a poctivé filmové umění. (31.1.2021) Mladinká Vašáryová, tak čistá a nevinná, dnes hovořící o některých voličích jako o spodině... :(
Podle někoho nejlepší český film všech dob, za mě teda spíše ani ne nejlepší toho roku.. Atmosféra je fakt monstrózní, kdy extrémní kvalitu tomu dává hudební doprovod. Kemr, jak už jsem si zvykl, zcela výborný (až jedinečný výkon), k tomu u celkem poutavá kompozice. Ale tady chvála končí... Nic mě nezaujalo, pořád mi to připadalo, jakoby někdo "dělal z obyčejného českého venkovského domácího vařeného piva, TO pravé české plzeňské z pivovaru podle několika stoletého receptu". Strašně ale fakt strašně jsem se nudil, několikrát jsem u toho usnul! Tohle opravdu není můj "šálek kávy", kdy genialita šla úplně kolem mne. 35%
Na snímek bych se s radostí díval i kdyby šlo jen o sled záběrů a vizuálních motivů. Vláčilova (respektive Baťkova?) práce s kamerou souzní s mou představou o tom, co je krásné. Je snad mou vinou, že jsem si z filmu užil primárně právě ony "živé obrazy". Až v jejich stínu si vybavuji znepokojení z hodnotové roztříštěnosti, respektive roztříštěné středověké společnosti, kterou nám autor předkládá. Vše ostatní jsem po první projekci vnímal jen jako podružnosti (děj nevyjímaje), které pouze slouží výše zmíněnému. Zhlédnout Markétu Lazarovou víckrát ale i právě pro to vnímám jako nutnost.
Od vyzdvihovaného, řekněme až kultovního filmu natočeného Františkem Vláčilem podle Vančurovy knižní předlohy jsem toho čekal podstatně víc. I když mnohé obrazy v paměti určitě zůstanou, přesto mám za to, že se jedná o jedno z nejpřeceňovanějších děl z fondu české kinematografie.
Pekelně dobře natočený epos Vláčilovských rozsahů. I přes částečnou nejistotu, která ve mě hlodá se neubráním plnému hodnocení, protože konečná myšlenka je natolik silná, že bezkompromisně atakuje nejdrsnější pointy páně Bergmannovy. Některé pasáže snad ani nejdou vstřebat a pochopit během první projekce. Na to je třeba projekce další a na to už každý nemá žaludek. Ultimátní podobenství o hořkosti lidskosti a něčem co se nedá popsat slovy.