Mělo se jednat o jasný hit, který megaúspěšné Vlny definitivně srazí z prvního místa návštěvnosti. Místo toho druhý Joker (Joker: Folie à Deux) bojuje s velkým odlivem diváků a v českých kinech zažívá podobně raketový propad jako ve zbytku světa. Jiří Mádl se tak na špici zase plaví sólo. Kina už by ale přeci jen potřebovala výraznější novinky.
Máme tu nový týden a s ním i další várku našich televizních tipů. Mezi nimi tentokrát narazíte na několik nesmrtelných klasik, na své si ale přijdou i fanoušci Leonarda DiCapria. Jako vždy pak platí, že většinu z těchto titulů nenajdete na hlavních streamovacích službách, takže se je nevyplatí v bedně minout.
Uplynulý televizní týden se nesl v rytmu tance. Jak si vedla premiéra nové řady StarDance v porovnání s minulým ročníkem? A jak odstartoval seriál Národní házená, jenž se přesunul z Voya na Novu?
Německý herec Udo Kier má za sebou v 80 letech kariéru, kterou lze podobnou měrou obdivovat i odsuzovat jako převážně brakovou. On sám nepochybuje, že z přibližně 280 rolí jich za řeč stojí sotva pětina, v nichž svůj uhrančivý démonický výraz opřel také o kvalitní scénář. Pracoval se špičkovými režiséry i herci, o kterých neřekne nic špatného, zatímco před kamerou musí často provádět vrcholně zlomyslné nebo prostě neobvyklé věci. Nejen proto spadá mezi charakteristické osobnosti, jež si na první pohled nespleteme.
Do nikdy nekončící a vždy subjektivní debaty o nejlepších hororových filmech historie vstoupil věhlasný magazín Variety, který vybral hned stovku pilířů oblíbeného žánru, u něhož strach, bezmoc a někdy i čiré znechucení zastupují kýžené reakce publika. V první desítce komplexního žebříčku, jenž zohledňuje různorodé žánrové odrůdy vzhledem k jejich přetrvávajícímu efektu i obecnému vlivu na vývoj média, najdeme několik notoricky známých a také poměrně překvapivých titulů. Horor není jen o krvavé hrozbě zabijáků a hysterickém úprku obětí, což tato mnohovýznamová topka dokládá.
Podzim je tady, což znamená jediné – na obrazovkách České televize se každou sobotu večer rozezní známá melodie a na parketu se roztančí hvězdy. Právě dnes startuje již 13. ročník populárního zábavního pořadu StarDance …když hvězdy tančí, v němž budou lidé opět hlasovat o králi a královně tanečního parketu. I po dvanácti sériích a více než sto dílech se jedná o jeden z nejpopulárnějších a nejsledovanějších pořadů roku. Proto se před startem nové taneční sezóny sluší vyzkoušet, jak dobře si předchozí ročníky pamatujete.
Už tuto sobotu začne vysílání třinácté řady populární televizní soutěže StarDance. Každoročně se jedná o velkou událost, kterou si nenechají ujít miliony diváků po celé České republice. Letošní ročník se ponese v duchu radosti z pohybu, a tak se od loňské noční oblohy přesuneme k barevnější verzi. Pojďme se podívat na pět nečekaných faktů, které jste pravděpodobně o StarDance nevěděli.
Mexický režisér se španělskými kořeny Guillermo del Toro Gómez patří k předním miláčkům cinefilů nového století. Právě oslavil své šedesáté narozeniny, což je skvělá záminka seřadit si jeho dvanáct celovečerních filmů po ten nejlepší. Věčný hračička a mistr detailu nenatočil nic, co by v sobě nemělo alespoň střípek filmařské radosti, přesto má za sebou řadu komerčně nejistých a umělecky kompromisních zářezů. Sice jsme bohužel přišli o jeho Hobita, když mu studio projekt na poslední chvíli vyrvalo z rukou, tuhle bolístku si ale mohl dávno zahojit jinde.
Čeho je moc, toho je příliš. Minimálně od premiéry nekonečně kontroverzní osmé epizody Star Wars s podtitulem Poslední z Jediů, která roku 2017 nažhavila klávesnice nově zformované armády nenávistných fanoušků, se Hollywood v čele s Disneym prohýbá pod stupňovanou zlobou online komunity. Projekty jako Marvels, Akolytka či nadcházející Sněhurka, ocejchované jako „woke tituly“, to schytávají ze všech stran mnohdy ještě před premiérou, přičemž nejostřejší kritici zkrátka nezapřou homofobní tendence. Zejména napadaní herci a herečky už toho mají po krk. Web Variety nastínil nové ochranářské strategie velkých studií, které mimo jiné převezmou sociální sítě hvězd, jež se ocitají pod nejodpornější palbou.
Když tehdy třicetiletá Sigourney Weaver před pětačtyřiceti lety zametla se zabijákem z kosmu v prvním Vetřelci, před očima vyděšeného i oslněného publika se rodil nový typ filmové akční hrdinky. Eroticky podbarvený souboj s xenomorfem učinil z prominentní newyorské rodačky esenciální protagonistku hororové science fiction i sexuální symbol – zdánlivě obyčejnou ženu, jejíž intelektuální i instinktivní dominance v maskulinním a korporátním nepřátelském prostředí označila milník ve vývoji feminity na stříbrných plátnech. A to platí dodnes, přestože v intenzivně dojeném žánru dosud nepřekonanou Ellen Ripley herečka dávno vybalancovala rozmanitými rolemi v dalších sci-fi franšízách či nenápadnějších, svěže komediálních i tematicky hodnotnějších dílech.
Tento týden se na televizních obrazovkách ponese v duchu návratu populární taneční show a také přechodu dalšího seriálu ze streamovací platformy Voyo na obrazovky TV Nova. Kromě dvou velkých novinek si ovšem probereme také tři filmové tipy, které momentálně jinde než v televizi nenajdete.
Mělo se jednat o film, který po hitu Deadpool & Wolverine dodá skomírajícím komiksům další nový impulz, místo toho schytává druhý Joker (Joker: Folie à Deux) obří vlnu negativních reakcí a setkává se s úbytkem fanoušků. Snímek po slabých tržbách v USA narazil také u nás, když nad Vlnami vyhrál jen částečně. A rozhodně se nejedná o lichotivé vítězství.
Minulý týden měl premiéru nový novácký seriál Taneční od Jiřího Vejdělka. Jak si komediální novinka se Sašou Rašilovem u diváků vedla? A povedlo se soutěžnímu pořadu Zrádci zvrátit klesající sledovanost, nebo jde o čím dál větší propadák?
Profese režiséra a scenáristy bývají často provázány, vždyť za velkým množstvím současné české tvorby stojí jeden autor, který dílo napíše a následně jej i zrežíruje. Těžko říct, jak v tomto ohledu vypadají data z naší republiky, o situaci v zámoří ale něco říct můžeme – a dokonce existuje i odpověď na otázku, zdali tito solitérní autoři nakonec dělají lepší filmy, než když jsou role režisérů a scenáristů oddělené.
Americká krása (American Beauty) vyvolala před čtvrt stoletím senzaci. Prostřednictvím tohoto kaleidoskopického náhledu do amerických předměstí se skoro odnikud zjevil britský režisér Sam Mendes a stal se zlatým dítětem Hollywoodu. Druhý nejlépe recenzovaný americký film sezóny a komerčně velmi úspěšný projekt na Oscarech dokonce porazil M. Night Shyamalana a Spikea Jonze, jejichž počiny Šestý smysl a V kůži Johna Malkoviche byly srovnatelnými blesky z čistého nebe. V souboji mladých režijních hvězd Mendes bezprostředně zvítězil, byť menšina kritiků jeho výhru považovala za prohru nás ostatních. O tom, jestli je Americká krása strhující podívaná, nebo kýč, se od té doby nepřestaly vést diskuze. Jakou pozici si tedy snímek zaslouží 25 let od své premiéry?