Články

Americkou herečku s kubánskými kořeny Evu Mendes jsme v ničem neviděli už deset let. A přitom jí v jednu chvíli bylo všude plno. Ještě aby ne, když přirozenější sexsymbol nám první hollywoodská dekáda nenabídla. Dnes padesátiletá herečka známá z Training Day, Noc patří nám nebo komiksovky Ghost Rider vychovává dvě děti s manželem Ryanem Goslingem, jenž patří k nejžádanějším filmovým hvězdám. Pouze s ním by stříbrné plátno ještě svolila sdílet, i když rozhodnutí odejít do předčasné herecké penze si nevyčítá. Nikdy si prý nepřipadala jako zvlášť dobrá herečka a nabízené role ji v tom spíš utvrzovaly.

Adam Spiegel, známý pod svým uměleckým jménem Spike Jonze, dnes slaví 55. narozeniny. Není tedy mileniál a ve skutečnosti k tomu nemá ani moc blízko, jeho filmová tvorba se přesto nepochybně stala základním kamenem pro mileniální estetiku nového století. Přestože režíroval jen čtyři celovečerní filmy, jeho vliv je dalekosáhlý a jeho jméno se v mnoha ohledech stalo symbolem své doby. Podívejme se krátce na každý z jeho kultovních počinů a připomeňme si jeho kariéru.

Tento týden nás televizní stanice šetřit opravdu nebudou – svou premiéru si totiž odbudou hned tři seriálové novinky, od nichž si tvůrci slibují velké věci. Kromě nich si ale probereme také trojici filmových tipů, které by měly potěšit příznivce klasik i skvěle natočených žánrovek.

Po mírné stagnaci se v českých kinech zase jednou děly zajímavé věci. Vlny byly ve svém desátém týdnu sesazeny z čela žebříčku, vyšlápl si na ně totiž samotný Jan Hřebejk. Nečekaným úkazem se však stalo výročí premiéry Pulp Fiction, které do kin přilákalo až nečekaný počet příznivců.

Uplynulý týden se nesl v televizi ve znamení dalšího úspěchu StarDance, Prima se ovšem zároveň loučila se svými třemi seriály v čele s dlouholetým veteránem v podobě Zoo. Jak si rozlučka hitu s Evou Burešovou u diváků vedla? A jaký seriál možná začíná mít problémy?

Dame Angela Brigid Lansbury patří k herečkám, které ztvárňovaly filmové a televizní babičky a tetičky tak dlouho, až veřejnost kolektivně přijala tezi, že na svět vyskočila rovnou jako charismatická postarší paní. Samozřejmě, že za téměř sto let života toho ale představitelka Jessicy Fletcher stihla mnohem víc. Od narození britsko-americké herečky právě uplynulo 99 let, o týden dřív to byly dva roky od její smrti v požehnaném věku 96 let. Zároveň jsme si právě připomněli výročí premiéry To je vražda, napsala, od které uplynulo 40 let.

Být fotogenický a mít herecký talent jsou široké pojmy a každý nemůže před kamerou působit jako Robert Redford či Alain Delon. Z některých slavných tváří čiší bázeň, strach a děs, čehož schopní režiséři samozřejmě dokážou kreativně využít. Říct o herci, že svým pohledem nahání hrůzu, rozhodně nemusí být nic negativního či dokonce urážlivého. Spousta rolí to ostatně vyžaduje a následujících jedenáct mužských osobností umělo či stále svede své rysy a grimasy vyvléct z komfortu, jaký si obvykle spojujeme se sledováním charakterních hvězd stříbrného plátna. Být zneklidňujícím hercem bývá cool nejen v hororech a tito pánové jsou toho nehynoucím důkazem.

Ohromující popularita Keanu Reevese v poslední dekádě vede k tomu, že každý projekt, v němž se objeví, rázem přitáhne pozornost. Zároveň se však rojí i určité otázky – třeba proč se dosud vyhýbal rolím v superhrdinských filmech? Před pár lety se pro spoustu stárnoucích hollywoodských hvězd jednalo o efektivní způsob, jak na sebe upozornit, a přestože se vztah veřejnosti k často infantilním a horkou jehlou šitým komiksovkám proměnil, stále jde o pochopitelnou cestu k tučným šekům i věhlasu mezi mladším publikem.

I po všech těch letech se návštěva jisté texaské usedlosti, již obklopují automobily nešťastných návštěvníků a jejíž vnitřek zdobí ohyzdná dekorace z lidských pozůstatků, rovná nefalšované noční můře. Originální Texaský masakr motorovou pilou (The Texas Chain Saw Massacre) roku 1974 mimoděk vystihl trauma celé vietnamské generace a také vyčlenil nový směr hororového žánru pod kudlou maskovaných magorů, kteří už ale nikdy nedosáhli tak efektivního entrée na popkulturní scénu. Hromotluk Leatherface s obličejem zahaleným do kůže svých obětí, jehož částečně inspiroval proslulý vrah a vykradač hrobů Ed Gein, předvedl v legendárním hororu Tobeho Hoopera zřejmě nejpamátnější show hororových dějin.

Datový analytik Stephen Follows na svém blogu dlouhodobě kouzlí s dostupnými informacemi ohledně filmového průmyslu, z čehož lze vysledovat různé trendy současné kinematografie. Před třemi lety se zaměřil na téma, které už dlouho leckteré filmové fandy pálí – proč dnes vzniká takové množství remaků? A opravdu jich je více než dřív?

Komiksoví fandové v posledních pár letech nemají na růžích tak ustláno jako před pandemií. Tehdy ve světě Marvelu vrcholila Infinity sága a ačkoli DC se svým univerzem zřetelně tápalo, leckterá dobrodružství populárních hrdinů si i tak našla své příznivce. To platí i pro Wonder Woman, jež se roku 2017 stala obřím hitem, a tato všestranně dokonalá Amazonka s tváří Gal Gadot rázem vylétla na vrchol žebříčku nejoblíbenějších superhrdinek.

Joker: Folie à Deux bude předmětem studií pro odborníky na marketing ještě na dlouhé roky dopředu, jeho absolutní selhání je prakticky nevídané a bezprecedentní. A to i ve světě, v němž už to komiksy nemají tak snadné jako ještě před pěti lety. Prestižního projektu se chopil stejný tým jako veleúspěšné jedničky, zečtyřnásobil svůj rozpočet a přibral milovanou Lady Gaga. Přesto snímek v důsledku podivných koncepčních voleb a nečitelných vyjádření tvůrců začal obklopovat mrak nedůvěry, který skončil tržbami, jež jsou podměrečné i vedle už tak neblahých prognóz.

Společně s kinem Lucerna jsme pro vás připravili tajemnou projekci, která se uskuteční 1. listopadu. Pro naše uživatele nabízíme 40 míst zdarma. Máte chuť zažít malé dobrodružství plné neznáma a pobavit se s členy týmu Kinoboxu? Pak neváhejte a přihlaste se!

Vydělat desítky milionů dolarů a shrábnout pár prestižních ocenění bývá ve filmové branži měřítkem úspěchu, ale jak jsme už mnohokrát poznali, ty zásadnější a srdci publika bližší hodnotící parametry občas vězí v neomylném testu časem. Vykoupení z věznice Shawshank (The Shawshank Redemption) o premiéře před třiceti lety zaujalo kritiky, ale do kin se chodilo spíš na Forresta Gumpa a Pulp Fiction, jimž rozdávala pozlacený obdiv také oscarová Akademie. Nenápadný příběh o vězeňském vykoupení a spasení z pera Stephena Kinga ovšem v maratónském běhu přes kinosály, domácí nosiče, kabelové reprízy a internetovou chválu prokázalo takovou nadčasovost, že i neúnavně pobíhající Forrest a Tarantinův popkulturní kaleidoskop mohou závidět.

Pulp Fiction: Historky z podsvětí sice nejsou Tarantinovým debutem, právě jejich uvedení před třiceti lety, a především vítězství na prestižním festivalu v Cannes, ale stálo u exploze vlivu tohohle svérázného filmaře, který se stal věrozvěstem filmové postmoderny a hned několika celospolečenských posunů. To, co se na první pohled jeví jako bezstarostně zpatlaný filmový mišmaš milovníka braku, ve skutečnosti vznikalo jako očekávaný zlom filmové historie. A tuhle roli 30 let stará klasika splnila královsky.