Téma 16. 7. 2023
Opravdu jsou dnešní filmy delší než dříve? Výzkumy dávají překvapivou odpověďFollows se podíval na filmy uvedené v amerických kinech mezi lety 1990 a 2020 a hledal mezi nimi remaky. Ukázalo se, že definovat „remake“ není tak snadné, jelikož často třeba může jít o nově (a zcela odlišně) zpracovanou adaptaci literární předlohy. Jiná díla zase vycházejí z několika různých zdrojů, jež mohou být shodné pro ve výsledku zcela odlišné snímky. Follows proto raději upozornil, že jeho výsledky je třeba chápat spíše jako určité trendy nežli definitivní data.
Není to tak hrozné
A už první (a nejdůležitější) číslo je poměrně překvapivé. Ve sledovaném vzorku filmů za poslední tři dekády se totiž nacházely pouze 4,2 % remaků! Lze předpokládat, že v posledních letech, v souvislosti s opatrností studií kvůli covidové pandemii a nyní i v důsledku loňských hollywoodských stávek, bude toto číslo poněkud vyšší, jelikož remaky jsou důsledkem především konzervativnosti studiových pohlavárů, kteří raději vsadí na osvědčené značky nežli originální díla.
Avšak i během let 2015-2019, kdy jsme si na přehršel remaků už stěžovali, se toto číslo pohybovalo na úrovni 4,5 %, takže není pravděpodobné, aby poslední roky toto číslo zvedly skutečně dramaticky. Problém je spíše v tom samém jako v případě údajně přehnané délky současných filmů, na což se v online diskuzích rovněž často láteří – totiž že některé snímky jsou z pohledu běžného filmového fanouška vidět mnohem více nežli jiné. Vlivem marketingu si spíše všimneme očekávaných blockbusterů nežli menších produkcí a hollywoodské vlajkové lodi s větší pravděpodobností budou sázet na oblíbené a známé postavy či příběhy, zato komornější projekty takto kalkulovat nemusejí.
Dle Followsových dat počet remaků od začátku 90. let přece jen o trochu narostl, ačkoli nikterak výrazně. Kolem roku 2006 navíc vznikalo výrazně více remaků nežli během celé minulé dekády, nelze tedy říct, že by šlo o nějaký zcela jednoznačný trend. Zajímavější však je, že Follows v datech odhalil dva nejčastější typy remaků, které z byznysového pohledu opět dávají smysl.
Mnoho remaků, divákova smrt?
Zhruba pětina remaků totiž vznikne v horizontu pouhých pěti let od původního filmu, zato v průměru kolem tří pětin remaků se objeví po více než dvou dekádách; nejčastěji po zhruba 27 letech. První zmíněná skupina „rychlých remaků“ souvisí se snahou o nalezení nového publika pro atraktivní látku, obvykle totiž jde o americký remake úspěšného snímku z Evropy nebo Asie. Zámořský odpor ke čtení titulků či pronikání do cizích kultur je tudíž nejefektivnější vyřešit srozumitelnějším americkým zpracováním, což z kasovního hlediska často dává smysl.
Něco podobného však můžeme vidět i u nás, vždyť hojně navštěvované hity jako Známí neznámí, Přání Ježíškovi či Jedeme na teambuilding jsou právě remaky oblíbených zahraničních titulů. A remake dánského Chlastu s názvem Pod parou zaútočí na česká kina už zanedlouho.
Druhý a zdaleka nejčastější druh remaků přichází s odstupem zhruba jedné generace, za čímž lze vidět snahu producentů o nalákáním diváků středního věku, kteří budou zvědaví, jak nyní vypadá nová verze příběhu, jenž si pamatují z dětství nebo dospívání. Patrné je to třeba u Disneyho hraných remaků animovaných klasik, na něž by (dle smýšlení studiových exekutivců) měli dorazit rodiče i se svými dětmi. Na této strategii je patrná sázka na úspěšné, divácky osvědčené příběhy, jež mohou v novém hávu (tedy natočené dle moderních kinematografických trendů a s generačními hereckými hvězdami) znovu bodovat.
Není tudíž divu, že právě tyto tituly se dočkávají největší marketingové i mediální pozornosti. Sami se můžete zamyslet nad tím, jestli vás více zaujme informace, že se váš oblíbený herec objeví v originálním projektu, jehož podobu si lze nyní jen těžko představit, anebo že jej budete moci vidět třeba v remaku Krotitelů duchů, Aladina či hudebního dramatu Zrodila se hvězda (jež se dočkalo vždy generačně specifického zpracování ve 30., 50. a 70. letech a zatím poslední verzi jsme viděli roku 2018).
Nemusíme se tedy úplně bát, že se kinematografie řítí do záhuby a že nás remaky nevyhnutelně zahltí. Originálních příběhů stále vzniká (a vznikat bude) dostatek, aby si mezi nimi každý mohl vybírat dle svých preferencí. Sféry médií i marketingu, nutně pracující s ekonomií pozornosti svého publika, však budou remakům a podobně prvoplánově výrazným projektům vždy poskytovat prostoru o něco více.
Podívejte se na náš žebříček nejlepších remaků.
Zdroj: Stephen Follows