Články

Ve věku 75 let nečekaně zemřel britský filmový a seriálový herec Tom Wilkinson, jehož jméno bývalo po čtvrtstoletí zárukou kvality. I když jste jej třeba nedokázali pojmenovat, nečitelná tvář s mírně prošedivělými vlasy vždy patřila k těm nejsnáze zapamatovatelným. Své charisma dával držitel dvou oscarových nominací na odiv i ve spoustě slavných hollywoodských produkcí včetně Lovců lvů, komiksovky Batman začíná, válečné Valkýry nebo thrilleru Michael Clayton. O jeho smrti informoval hercův agent s odvoláním na blízkou rodinu.

Filmový rok 2023 zaznamenal hned několik fenoménů. Pozitivně šokoval Barbenheimer, spojení zdánlivě nespojitelných titulů Barbie a Oppenheimer, které celosvětově utržilo 2 miliardy 394 miliony dolarů. Barbenheimer výrazně promluvil i do tuzemské návštěvnosti kin. Ta česká však zaznamenala ještě jeden fenomén: bezprecedentní nástup Kazmovy ONEMANSHOW. Jenže ve výsledku se smál někdo úplně jiný; ten, na koho jsme po roce už možná docela zapomněli.

Ze všech stran neustále slýcháme, že současné filmy jsou příliš dlouhé. Stopáže pocitově bobtnají a najít zábavný blockbuster, na který není třeba vyhradit si víc než dvě a půl hodiny, je zdánlivě stále složitější. Před pár měsíci jsme psali, že výzkumy tyto domněnky nepotvrzují a že stopáž filmů v posledních letech nijak dramaticky neroste – studia se spíš v rámci marketingových kampaní snaží u svých vlajkových lodí vyvolat dojem zásadní události, čemuž rozmáchlá délka napomáhá.

Brad Pitt nedávno oslavil šedesáté narozeniny, doma má Oscara či Zlatý glóbus a řada slavných filmařů by se přetrhla, aby pod jejich vedením pronesl alespoň pár vět. Roku 1987 se ovšem věci měly jinak a aspirujícího herce skoro vyhodili z natáčení krimithrilleru Země nikoho, když coby komparzista ztvárňující číšníka k údivu všech pronesl jedinou improvizovanou větu. Pitt totiž usiloval o členství v herecké asociaci SAG-AFTRA sdružující filmové, televizní a rozhlasové umělce a umělkyně, k čemuž potřeboval zkušenosti s mluvenými rolemi. Komparzisté ovšem na dialogy nemají nárok, jinak by rázem získali jiný status a také vyšší honorář.

U seriálů je výběr těch nejlepších snad ještě horší než u filmů. Nejenom, že existuje nepřeberné množství kanálů, ale i typů seriálů. Uzavřené minisérie (od tří do osmi dílů), seriály s více sériemi a více díly (obvykle 10 až 12 za sezónu) a také seriály s krátkými epizodami, ale kolem dvaceti a více za sezónu. Mají se za daný rok hodnotit jen ty, které měly premiéru (a tedy první sezónu), nebo i ty, jež pokračují, případně končí? Zkusíme je zařadit všechny, ale s vědomím, že skutečnou šíři seriálové tvorby by šlo postihnout spíš u dvaceti nebo třiceti titulů.

Jeden z členů skupiny Monty Python John Cleese strávil letošní Vánoce poněkud specificky. Na sociální síti X (dříve Twitter) se totiž snažil vysvětlit jeden ze svých vtipů, který online komunita nevzala úplně dobře. A nelze se jí divit – s žerty o Adolfu Hitlerovi to nebývá jednoduché.

Letos to bylo opravdu pestré. Tradičně spousta dobrých dokumentů, dva animované filmy světové úrovně, výtečná černá komedie, dvě solidní psychologická dramata, výjimečné retro či vážná solidní sci-fi.

Stejně jako diváky kdysi uchvátila animovaná série Doba ledová, i animované dobrodružné komedie Madagaskar sklidily úspěch. Parta zvířecích přátel Alexe, Glorie, Melmana a Martyho na útěku z newyorské zoo bavila, ovšem věhlas si získali i tučňáci Kowalski, Vojín, Rico, Skipper a hlavně král Jelimán.

Gérard Depardieu vstupuje v 75 letech do životní etapy, které během své obdivuhodné kariéry úspěšně unikal. Už v sedmdesátých letech rozvířil bulvár rozhovorem, v němž znásilňování dával za vinu ženským obětem a chlubil se, že i hromadných zneužití se účastnil od devíti let. Zasloužilý francouzský herec, jenž má na kontě bezmála 250 tuzemských i zahraničních rolí, momentálně čelí třinácti obviněním ze sexuálního napadení. Nemluvě o kontroverzním přijetí ruského občanství kvůli daňové úlevě a prvotní podpoře krymské anexe. Dlouholetý guru evropského herectví tudíž v očích mnoha klesl někam na úroveň Stevena Seagala.

Filmů vzniká tak mnoho a existuje tolik různých diváckých skupin, že není možné vytvořit žebříček ani základně přijatelných nejlepších filmů roku. Zahraniční weby to řeší vyhlašováním 20, 50 nebo 100 nejlepších snímků roku, což je však také svého druhu devalvace pojmu „nejlepší“.

Vymítač ďábla (The Exorcist), který měl v amerických kinech premiéru přesně před padesáti lety, není obyčejným filmovým hororem. Po Love Story (1970) a Kmotrovi (1972) byl dalším kasovním fenoménem dekády, kdy Hollywood přecházel od konzervativní studiové tvorby k modernějšímu apelu v podobě umělečtějších a tematicky často kontroverzních blockbusterů. Natáčení filmu o dvanáctileté Regan (Linda Blair), již posedne démon Pazuzu, bylo dle některých pamětníků prokleté, přičemž lidé v davech chodili na snímek slibující nepřístupné spojení temných aspektů náboženství se sexuálním podtónem. Legendární horor Williama Friedkina ovšem podává také zprávu o naději, lidské dobrotě a o božím zásahu v době Vánoc.

Vedle Homera Simpsona či Bugse Bunnyho je myšák Mickey zřejmě nejikoničtější animovanou postavou minulého století, jejíž vazby s domovským studiem Walta Disneyho se zdály nezpřetrhatelné. Mickey Mouse, jenž se poprvé ukázal roku 1928 v krátkometrážním skeči Parník Willie, se od prvního ledna stane majetkem veřejnosti a jakýkoli nezávislý umělec a umělkyně si jeho image může vypůjčit. V minulosti to byl přitom právě on, kdo reprezentoval copyrightovou kulturu a zamezoval jejímu porušování.

V zámoří i u nás se letos objevila spousta životopisných snímků, které sice vykazují nezanedbatelné kvality, zároveň je však nelze označit za kdovíjak výrazná či zapamatovatelná díla. Vrcholem tohoto trendu je na Netflixu pár dní dostupný Maestro, jenž bohatý a bouřlivý život skladatele Leonarda Bernsteina prezentuje skoro až banálně. Co se to se současnými biografiemi děje?

České pohádky chápeme jako národní poklad. Zdají se být skutečnou lidovou tradicí, tím nejlepším z toho, co jsme schopni vyprávět dětem a předávat dalším generacím, něčím až nadčasovým. Ve skutečnosti jsou ale pohádky ovlivněné historicky a je v nich přesně to, co do nich tvůrci vložili v určité době.

Sám doma je natolik populární a úspěšný snímek, že se k němu váže i řada konspiračních teorií. Jedny z těch nejtemnějších například naznačují, že Kevinův otec živí početnou rodinu díky kriminálním aktivitám, popřípadě že nerudný strýc Frank si zlodějíčky Marva a Harryho na Vánoce objednal. Ožehavá je především první záležitost související s tím, jak si vlastně Peter McCallister (John Heard) mohl dovolit bydlet v natolik honosné vile, což snímek ani jeho jeho pokračování nijak neobjasňují. Výpočtů se nyní chopili špičkoví ekonomové, kteří v článku pro New York Times rozebrali, jak zámožná by rodina pro život v takovém domě musela být.