Brad Pitt v mládí šokoval, když si na scéně dovolil promluvit. Komparzisté si užívají, ale nemluví

Hvězda snímků Sedm, Klub rváčů či Hanebný pancharti a držitel Oscara za vedlejší roli v Tenkrát v Hollywoodu se za touto ranou zkušeností ohlédla v rozhovoru pro W Magazine. „Byl jsem komparzista rok a půl a přemýšlel jsem, jak získat SAG kartu,“ vysvětlil s tím, že jedinou možností bylo ignorovat scénář a dosadit si vlastní dialog.

Na mysli měl svou miniúlohu číšníka ve filmu Země nikoho, kde v režii Petera Wernera ztvárnil hlavní roli Charlie Sheen. Pitta si můžeme několikrát zřetelně povšimnout během slavnostní večeře, jeho povinnosti byly přece jen signifikantnější než jen postávat v pozadí a podílet se na obecném ruchu. Jakožto obsluha obcházel stůl s herci včetně Sheena, kteří na rozdíl od něj museli pronášet repliky a figurovali v oficiálním tvůrčím rejstříku. Těmto lidem, i když pronesou třeba jedinou větu určenou výhradně jim, už se neříká komparz (extras), nýbrž „talent-on-camera“. Zkrátka člen nebo členka obsazení.

Pitt tudíž během natáčení záběru, kdy sedící dámě nalévá šampaňské a poté beze slova odchází, zkusil své štěstí. „Dáte si ještě něco?“ pronesl během prvního pokusu, což mělo za následek udivený hereččin pohled a režisérův okamžitý zásah. Werner scénu přerušil a troufalého zelenáče varoval, že další podobný exces už nebude tolerovat. Dnes nejslavnější herec své generace si tak musel počkat až na účinkování v seriálu Dallas, kde v témže roce ve čtyřech epizodách ztvárnil postavu Randyho.

V komparzu ostatně začínala řada velkých hollywoodských jmen, ovšem obvykle jde o snadný a vděčný přivýdělek pro studenty, důchodce a další lidi s flexibilním rozvrhem, od nichž se nevyžaduje žádné herecké nadání. Důležité je pouze přijít včas, v případě potřeby si donést specifické oblečení a obrnit se trpělivostí, neboť s výrobou jedné či dvou scén v určité lokaci souvisí spousta čekání a příprav hlavního štábu.

Podle oficiálního protokolu SAG-AFTRA o „hercích v pozadí“ z roku 2014 se rozlišují tři základní druhy komparzistů, k nimž se neváže mluvené slovo přímo na kameru. Jednak jde o různě početnou skupinu lidí tvořících přirozené pozadí a atmosféru scén v restauraci, na pláži nebo v ulicích, a to s příslušnou mimikou či oblečením odpovídajícím dané lokaci. Dalším druhem jsou komparzisté se speciálním dovednostmi či dispozicemi, kteří v záběru jezdí na motorce nebo na koni, surfují, hrají golf či sborově zpívají. Mezi ně rovněž spadají lidé s amputovanými končetinami, jež hromadně využíval například Steven Spielberg při natáčení dobytí Omaha Beach v Zachraňte vojína Ryana. Posledním typem jsou takzvaní stand-in, kteří zaskakují za herce a herečku během přípravy scény a jejího osvětlení.

Taková práce se proplácí na denní bázi a příjem se liší podle toho, do jaké kategorie komparzista spadá. Produkce obvykle pokryje i výdaje za cestu na místo natáčení. Může se rovněž stát, že komparzista povýší na mluvící úroveň „pět vět nebo méně“, a to pokud jej osloví člen obsazení, když hovoří za větší dav nebo jesliže se na scéně ocitne sám (například po doznění hlavní akce).

Když komparzisté nejsou součástí herecké unie, což členům a členkám automaticky zajišťuje lepší ohodnocení, ochranu a podmínky, denně si mohou vydělat kolem 60 dolarů. A to za minimum práce, která se pro komparz často stává hlavně zábavou. Internet ostatně překypuje sestřihy ze slavných filmů, kde komparzisté mimo hlavní akci rozjařeně kašlou na to, aby zachovali kýženou atmosféru scény. Brad Pitt měl ovšem už ve 24 letech jiné ambice a nezdráhal se zaimprovizovat i před tehdy slavným Sheenem. Není komparz jako komparz.

zdroje: W Magazine, Los Angeles Times, SAG-AFTRA