Největší záhada kinematografie? Honosné sídlo McCallisterů si může dovolit jen absolutní smetánka

Film režiséra Chrise Columbuse je poměrně lehkou vánoční zábavou s moralistickým podhoubím, která nejvíc baví obrácením hororové šablony. Dvojici natvrdlých lupičů (Joe Pesci a Daniel Stern) vydává napospas osmiletému Kevinovi (Macaulay Culkin), jehož jeho rodina během odjezdového shonu zapomněla vzít na vánoční výlet do Paříže a jenž dům vybaví množstvím důmyslných pastí. Ekonomické záležitosti jsou pro příběh irelevantní, na McCallistery máme zkrátka nahlížet jako na vyšší střední třídu z kouzelného chicagského předměstí.

To nová studie v podstatě potvrzuje, i když rodinné jmění pro pobyt v podobné oblasti by muselo dalece přesahovat i lehce nadprůměrný americký příjem. Tuto rezidenci si totiž může dovolit pouze jedno procento nejbohatších obyvatel Chicaga, a to roku 1990 i dnes. McCallisterové by před třiatřiceti lety, kdy film vznikl, potřebovali vydělávat alespoň 305 tisíc dolarů ročně. Dnes by to po započtení inflace činilo 665 tisíc dolarů, což dělá necelých patnáct milionů korun.

Dům se totiž nachází v jedné z nejluxusnějších chicagských čtvrtí a mokří bandité ve filmu dobře věděli, na koho mají políčeno. Teorie o mafiánském pozadí takového bohatství by tedy dávala smysl, jenže lehký vánoční příběh pro celou rodinu něco takového zkrátka vylučuje. Film se dočkal oficiální novelizace od Todda Strassera, jenž Peterovi přidělil fádně charakterizovanou pozici byznysmena a z jeho manželky Kate (Catherine O'Hara) udělal módní návrhářku. To by ostatně pasovalo k množství figurín, jež Kevin využije k ošálení dotírajících zlodějů.

Společné příjmy manželů by rodinu mohly dostat mezi nejbohatší v regionu. Lidé si ovšem všímají dialogu mezi Kate a infiltrovaným Harrym v úvodu filmu, kdy ženská hlava rodiny zmiňuje, že cestu do Paříže celému početnému klanu zajistil Peterův bratr Rob. Ten rovněž vlastní velkou newyorskou rezidenci, která sehrává klíčovou roli v Sám doma 2 a nachází se ve vůbec nejdražším sousedství USA. Vzhledem k tomu, že Rob má také pařížské apartmá a zvládne patnácti lidem zakoupit drahé letenky (řadu z nich do první třídy), ekonomické záležitosti jsou dál odbyté jeho vysokým postavením.

Strýček Rob se bohužel do finálního sestřihu filmu skoro nedostal, zahlédneme jej pouze krátce, když zdobí vánoční strom. Z okna pařížského bytu si každopádně můžeme povšimnout výhledu na Eiffelovu věž, což nesouzní s nižší cenovou kategorií. Rob, jehož tři děti a manželka žijí v Paříži a starší dcera studuje v Chicagu, evidentně pracuje ve velké mezinárodní společnosti.

Podobná racionalizace Sám doma přitom poněkud ubírá na kouzlu pohádkovému filmu, který stojí na altruismu. McCallisterové jsou tak bohatí, že si mohou dovolit nechat během své nepřítomnosti rozsvícená vánoční světla a následně zaplatit nesmyslný šek za elektřinu. Obrovský dům se spoustou místností a množstvím vybavení je ovšem nezbytný pro příběh kolem lupičů a nastražených pastí. I bohatí mají právo na štěstí a happy end, přičemž Kevinovi či jeho matce, která se snaží co nejrychleji vrátit domů, v průběhu podají pomocnou ruku méně privilegovaní a ochotní lidé.

O vlastním jmění a privilegiích McCallisterové nemluví a nevnímají je. V hektickém úvodu je poznáme jako zcela obyčejnou rodinu s šikanujícími sourozenci, nerudným strýcem a intelektuálním patriarchou a nemáme důvod jim přát cokoli špatného. I protivný Kevin se ostatně naučí vážit si svého šťastného postavení, což mnoha lidem schází (dále to rozvádí i scéna z druhého dílu, kdy daruje peníze dobročinnému hračkářství). Podezřívavé pátrání po původu bohatství tudíž nemá kdovíjak přepisující hodnotu a stejně jako celý film bychom ho neměli brát příliš vážně. Užít si ho znovu můžete i dnes, od 19:50 ho vysílá televize Prima.

zdroje: New York Times, American Magazine