Smyčcové kvarteto (tři muži a jedna žena) nacvičuje v Olomouci nový kousek, a moc mu to nejde. Jeden z můžu je extrémně zamlklý samotář. Mezi zbývajícími třemi vznikne něco jako milostný trojúhelník. A kolem toho se dějí nějaké další věci.
70. léta 21. století. Na Zemi je málo potravy, proto už tři desetiletí platí, že každá rodina smí mít jen jedno dítě (což je problém, protože následkem genetických poruch jsou všechny ženy hrozně plodné). Komu se narodí více dětí, tomu jsou odebrány a strčeny do kryospánku, kde mají zůstat tak, dokud se situace na Zemi nezlepší.
Tato (v USA úspěšná) komedie je pokračováním filmu (v USA také úspěšného), který jsem neviděl. Ale ani mi to nějak příliš nevadilo. Stačilo osvěžit si, že v prvním dílu se musí biologický otec několika dětí (Mark Wahlberg) skamarádit s aktuálním adoptivním otcem týchž dětí (Will Ferrell), přičemž Wahlberg je motorkář a klátič, zatímco Ferrell je zšenštilý loser, ale děti mají rády oba z nich. O tom byl první film. A protože první film vydělal hromadu peněz, přichází co možno nejdříve dvojka.
Málokterému fanouškovi se poštěstí, aby se v jednom filmu sešli 2 z jeho 3 nejoblíbenějších herců vůbec. A film ještě k tomu napsal a režíroval jeho oblíbený režisér. Kdyby v The Meyerowitz Stories (new and selected) vedle Dustina Hoffmana a Adama Sandlera byl místo Bena Stillera Tom Cruise, už bych nepotřebovala Vánoce. Ale z té spolupráce měli radost i sami herci, protože ti hlavní pracovali pro Baumbacha dobrovolně, rádi a zadarmo.
Nápadníkem se uzavírá trilogie Zahradnictví (recenze prvního dílu, recenze druhého dílu) a dobrá zpráva je, že jde o nejlepší film z těchto tří. Špatná zpráva je, že to pořád není dobrý film.
Rok 1945, válka končí. Němci jsou pryč, v parcích táboří ruští osvoboditelé. V domku na kraji města žijí tři sestry, které osud připravil o manžely (dva jsou mrtví, třetí neznámo kde), a jejich dvě děti. S nimi zde téměř nonstop přebývá "rodinný přítel" (Ondřej Sokol), doktor, který se o ně všechny stará jako o vlastní už 6 let (od zatčení manželů za protiříšskou činnost) a všichni se mají hrozně rádi (platonicky). Sokol se po těch šesti platonických letech konečně začíná sbližovat s Geislerovou (jedna ze sester), když tu se nečekaně objeví její manžel (Martin Finger), který měl být oficiálně mrtvý!
Nový film, ve kterém hraje Jackie Chan, se jmenuje The Foreigner (2017) a je adaptací podle všeho velmi povedené knihy The Chinaman, kterou spisovatel Stephen Leather napsal na konci osmdesátých let minulého století. A v tom právě spočívá podle mě největší problém snímku. Není totiž podaný jako retro, ale současný, čímž je dost neaktuální.
30. léta minulého století. Z Istanbulu vyráží superluxusní vlak a v noci dojde v jednom z jeho luxusních kupé k vraždě. Naštěstí je na palubě nejlepší belgický (a pravděpodobně i světový) detektiv Hercule Poirot (Kenneth Branagh), který je odhodlán přijít zločinu na kloub a odhalit vraha, zatímco vykolejený vlak neplánovaně stojí v zasněžených horách.
Životopisný (hraný) film o člověku jménem Touko Valio Laaksonen (1920 - 1991), kterého znáte (pokud ho vůbec znáte) spíše pod uměleckým pseudonymem Tom of Finland.
George Falconer (prošedlý Colin Firth) se chystá zabít kvůli lásce. Zabil se mu totiž v autě jeho douholetý milenec, se kterým šestnáct let žil tak šťastně, jak jen to v Americe 50. a 60. let šlo. Za osm měsíců. které od nehody uplynuly, se Georgeovi nepodařilo se vzpamatovat ani najít řádnou útěchu - ani u stárnoucí Charley (Julianne Mooreová), se kterou kdysi dávno cosi měl a která je jeho jediným přítelem. George neponechává nic náhodě. Připraví si revolver a náboje, připraví svůj nejlepší oblek, připraví dopisy pro pozůstalé, ale pak dojde k jistým setkáním...
Ve vší počestnosti přiznávám, že jsem fanouškem původního filmu Hráči se smrtí z roku 1990 od režiséra Joela Schumachera. Zároveň nemám nic proti remakům. Dokonce si vybavuji několik předělávek, které mi připadaly srovnatelně dobré, nebo i něčím lepší než originály.
Debutující režisér David Mrnka uvedl do kin životopisný snímek o političce, právničce a bojovnici za lidská práva Miladě Horákové. Oběť vykonstruovaného komunistického monstrprocesu tak má po 67 letech od své smrti celovečerní film, na jehož vzniku asistovala její jediná dcera, Jana Kánská. Vybočuje Milada (2017) z řady nedávno uvedených snímků, které se taktéž věnovaly našim moderním dějinám?
Vysokoškolačka jménem Tree je (pozdě večer) brutálně zabita vrahem v masce, ale po smrti se znovu probudí na počátku téhož dne, který právě prožila. Je znovu zabita, a pak totéž znovu. A znovu. A přitom si stále pamatuje všechny verze dní, které předtím prožila...
Český animovaný film Lajka vypráví o dobrodružství legendárního sovětského kosmického psa, který se dostane na vzdálenou planetu, kde spolu s ostatními kosmickými zvířaty (opičák, kráva, želva, tučňák) začnou souložit se zdejšími mimozemšťany, a založí tak novou Utopii. Jejich spokojený život naruší až sovětský kosmonaut Jurij Levobočkin (humor!), který se sem také náhodou dostane (mluvící černou dírou, která je modrá) a chce zvířata zabít / sníst, mimo jiné i proto, že ho připravila o kosmické prvenství.
Film Geostorm: Globální nebezpečí (2017) se hrozně nepovedl. Není dobře zahraný, ani zrežírovaný, nemá skvělé triky nebo atmosféru, natož aby ho aspoň k průměru posunul scénář. Co hůř, není to ani tak zábavná blbost, jako bylo třeba pokračování Dne nezávislosti (a jak nyní vychází najevo, oba filmy psal převážně jejich režisér Roland Emmerich, nikoliv režisér a scenárista Geostormu, debutující Dean Devlin). Je to nezajímavá nuda, která v příběhu o záchraně země před pomstou počasí obsahuje ty nejvíc omílané kýče ze žánru "disaster-drama".