Recenze: Geostorm: Globální nebezpečí. Bůh buď milostiv k scenáristovi, protože by mohl jít za tohle rovnou do pekla

Tedy obsahuje: vztah táta-dcera, kdy dcera se bojí o to, že tatínek při misi, která má zachránit celý svět, sám zahyne. Vztahy dvou příbuzných, kteří se léta hádají, jen aby se mohli díky misi, která má všechno zachránit, dojemně usmířit a poznat, že ten, na kterého léta nasazují, že je debil, možná debil není. Pejska, který se významně třese, když se jeho směrem hrne tsunami / tornádo / láva / ledová kra / zemětřesení / mimozemšťani / koalice Babiš-Okamura-komunisti / dosaďte libovolnou pohromu, ale nakonec to přežije. Bílý dům v panice s figurkou macho prezidenta. Několik CIA agentů, z nichž část je zjevně ve filmu jen proto, aby jakožto tupí panáci dali vyniknout hlavnímu hrdinovi a jeho "nestrojenému chlapáctví". A částečně, aby bylo jak zařídit, že nestrojený chlapák bude mít v žádoucí chvíli k dispozici kódy, díky kterým může zastavit atomovku / síť teroristů / zničení bílého domu / vybombardování světových velkoměst / koalici Babiše-Okamury-komunistů / nebo libovolnou jinou hrozící pohromu. Samozřejmě nechybí ani záběry na několikero displejů s červeným číselníkem, na kterém utíkají vteřiny do momentu M, ani pohledy na katastrofu ve formě padajících mrakodrapů.

Ale tady se zastavím u prvního velkého problému filmu Geostorm: Globální nebezpečí. Ten, kdo má rád katastrofické filmy, je tak trochu úchylák právě na tu zkázu. A chce ji vidět. Chce svoji dávku demoličního porna. Chce být ohromen tím, jak ta obří vlna smete New York, nebo jak zamrzne Tokyo, případně Moskvu sežehnou plameny nebo Londýn spolkne díra v zemi. Chce si užít pohledu na padající věžáky, topící se davy, auta plovoucí v lávě nebo aspoň stromy zmítající se v pořádných poryvech větru. A chce, aby to vypadalo dobře, úměrně době a produkci.

Ale bohužel, v Geostormu, ve filmu z roku 2017, od velké distribuční skupiny Warner Bros (kterou zatím ještě nerozložila vlna obvinění ze sexuálního harašení, tak můžou dál vesele plodit filmy), se mu kvality v tomto směru nedostane. Nejen proto, že těch katastrofických záběrů je tam málo, ale i protože prostě nejsou dostatečně dobře udělané a neohrožují až na výjimky nikoho, o koho se divák má důvod zajímat.

V nejméně polovině záběrů má navíc člověk pocit, že doslova vidí to zelené plátno za herci, nebo že ty stromy jsou modely z polystyrénu, na které někdo míří fénem. Část triků totiž vypadá jak z doby před 20 lety nebo z ještě daleko chudší produkce. U filmu za 120 milionů dolarů je to s podivem a škoda. Ale triky holt dělalo vícero studií a ten původně ještě nižší rozpočet zas nebyl takový, aby na všechno bylo dostatek času. Výsledek je tak značně nevyrovnaný. Ať už se jedná o záběry ze země nebo z vesmíru. Pro srovnání: 45 sekundový záběr na CGI replikanta v Blade Runnerovi 2049 (2017) vyžadoval rok práce několika týmů lidí na několika kontinentech. To je víc času než trvalo připravit, natočit, přestříhat, zjistit, že je to blbý, tak přepsat, dotočit a znova sestříhat celý film Geostorm. 

Největším zklamáním ale asi pro diváka, který na film šel kvůli tomu, že chtěl vidět tu geozkázu, bude fakt, že z té tam toho moc není. Na geozkázu se vlastně vůbec nedostane, neboť příběh je o tom, jak zabránit tomu, aby geostorm (neboli série tolika přírodních katastrof najednou, že to vyhladí civilizaci po celém světě) vůbec vypukla. A jelikož nakonec nevypukne, protože jí hlavní hrdina zabrání (toto není spoiler, jelikož každému je asi jasné, že to dítě a pes musí film přežít), divák dostane během těch dvou hodin pouze pár jednotlivých incidentů. Typu "300 lidí ve vesnici v Afghánistánu umrzlo" a "Kreml zasáhl velký blesk" či "v Riu je "ledové tsunami", které ale jde předběhnout". Diváka 300 lidí z Afghánistánu nezajímá (protože proč by mělo), z lejzru/blesku/čehosi udeřícího do Kremlu má radost (aby ne) a při záběru na slečnu v bikinách, jak utíká zároveň ledové vlně a letadlu, padajícímu jí na hlavu, se akorát tak zasměje. Hořce.

Gerard Butler aneb hlavní vědec a inženýr Jake Lawson, vyslaný do vesmíru, aby zachránil svět, navíc hraje velmi hloupě se chovající a bolestně plochou postavu. Ale to je nic proti tomu, jak hloupě chovající a ještě víc bolestně plochou postavu hraje Jim Sturgess coby jeho mladší bratr a otravný CIA agent Max. Těhle dvou jinak ok herců mi vlastně bylo při sledování Geostormu nejvíc líto. Scenárista jim dal opravdu pekelné dialogy, za které by měl, až přijde revoluce, jít první ke zdi. A režisér je pak nezvládl kočírovat k nějakému uvěřitelnějšímu či méně strnulému výkonu. A jelikož je v tomto případě scenárista a režisér ten samý člověk, mám pocit, že se peklu skutečně nemůže vyhnout. Minimálně v podobě drtivých recenzí.

Špatně hrají vedle Butlera a Sturgesse i Ed Harris a Abbie Cornish v rolích CIA agentů. Tak nezajímavé role ani jeden z nich snad ještě neměl. A to přesto, že oba mají ve filmu zásadní roli pro vývoj děje. Jenže děj je tady zároveň směšně nenápaditý i složitý. Viz: "hrozí pohroma, lidstvo vyrobí přístroj, který pohromě zabrání, někdo ten přístroj pak ale hackne, aby zničil celou planetu, a tak lidstvo musí opravit/zničit přístroj". Pohroma je sekvence různých přírodních jevů, přístroj nesmírně složitá soustava satelitů, která koriguje počasí (naprosto absurdním způsobem) a hacking přístroje znamená, že díky získání naprosté kontroly nad přístrojem hrozí zkáza jak lidem na zemi, tak lidem ve vesmíru, kteří přístroj obsluhují. A řešení toho všeho je natolik komplexní, že cca polovinu filmu jeho postavy jen postávají před obrazovkami počítačů či na videokonferenci jeden s druhým a divákům vysvětlují, co kdo proč dělá a co to má způsobit. Hrůza. Do toho hoďte to již zmiňované rodinné trauma, dcerku vynucující si na tatíkovi "slib mi, že se vrátíš" a naprosté minimum geostormu. Výsledek je nudné, trapné rádoby drama, které není vhodné ani na velká plátna, ani na domácí displeje. Kreml už hořel/bude hořet jinde a líp.

Co se mi na filmu nelíbilo? Málo katastrof. Málo ničení. Moc vysvětlování. Půlka filmu působí spíš jako čtení manuálu nebo lekce nějakého smyšleného školního předmětu. Čert vem to, že cca polovina problémů i řešení nedávala v dnešním světě a vědě smysl, ale proč nás v disaster drama režisér obtěžoval tím, že se nám ty nesmysly snažil verbálně vysvětlit? Vrcholně humorným okamžikem bylo třeba to, když jeden hacknutý satelit šlo opravit jedině tak, že se na jeho místo poslal jiný satelit, který do toho původního narazil, takže nakonec oba shořeli. Vadily mi i nesmysly ve scénáři typu: člověk, který stvořil ten přístroj (pojmenovaný perverzně "Holanďánek") a de facto tak zachránil celé lidstvo před vyhynutím a je tak známý, že ho zdraví na ulici náhodní zaměstnanci jiných firem, není rozpoznán techniky, kteří pracují přímo na Holanďánkovi. Ano, je to asi tak absurdní, jako kdyby Steva Jobse poznal metař před budovu Apple, ale už ne skupina inženýrů pracujících uvnitř. Fakt, že v Bílém domě mají zásadní informace k dispozici ti, kteří je nemají důvod mít. Nebo to, že ajťačka, která pomáhá těm hodným zachránit svět, řekne "je to dvojitě zašifrované, to nezvládnu rozluštit odsud z kanceláře (kde má k dispozici celou síť počítačů sloužících oddělení cyber security), ale z domova to dám". A dá. Za pár hodin. Zajímalo by mě, co za vybavení měla asi doma a jak slabý musel být ten klíč, že se jí to vůbec podařilo. Špatné hraní. Nulová chemie mezi kýmkoliv a kýmkoliv.

Co se mi na filmu líbilo? Závěrem už snímek dosáhl takové míry absurdity, že se u toho vlastně i dalo pobavit. Jen nevím, jestli to tak tvůrce skutečně zamýšlel. Poslední věta je úsměvná a herec, který ji pronáší, je jeden z mála, jehož role není úplně otravná.

Pro koho film je? Pro fanynky Gerarda Butlera. Pro fanynky Nathana z Misfits. Je hezké vidět Roberta Sheehana zas v nějaké roli. Byť malé a hloupé. Pro lidi, kteří nikdy neviděli žádný slušný katastrofický film. Ať už jde o vyloženou kvalitku, jako třeba Skleněné peklo (1974) či Nákaza (2011), nebo solidní popcorn typu Armageddon (1998), 2012 (2009) nebo Twister (1996). A to ani nemluvě o skvělé emzácké invazi v Den nezávislosti (1996) a jeho stále slušně zábavném pokračování. Geostorm by mohl ale sloužit například jako agitka za boj proti klimatickým změnám v důsledku ekologických škod, které pácháme. A pokud vše ostatní selže, byl by z toho solidní večerníček pro děti z rodin meteorologů. Protože nejlepší, co díky nápadu na Geostorm vzniklo, je asi tenhle prank. A ani ten se nijak zvlášť nepovedl.

Hodnocení: 30%