Recenze: Tom of Finland - příběh gay ikony, která inspirovala Village People a Freddieho Mercuryho

Tom of Finland patří mezi mé oblíbené umělce, protože pouze za použití tužky dokázal kreslit takovéto věci:

Pravděpodobně vás nepřekvapí, že Touko Laaksonen byl gay. Možná vás ale překvapí, že takovéto obrázky kreslil už někdy v 50. letech minulého století, což v tehdejším Finsku bylo značně rizikové a mohlo to mít za následek zmlácení, uvěznění i horší věci.

V 60. letech se naštěstí Toukovi / Tomovi podařilo prorazit v USA, kde zrovna skončila homocenzura, a stal se pravděpodobně největší gay ikonou, která inspirovala i styling Village People nebo Freddieho Mercuryho. Nedávno mu ve Finsku vydali oficiální komemorativní známky, protože teď už tam homosexuály netlučou.

Film Tom of Finland se zabývá Tomovým soukromým životem (jeho vztahy s milenci a se sestrou) i tvorbou (od utajování prvních obrázků k mezinárodní slávě). Činí to víceméně chronologicky, od druhé světové války až po 80. léta, s několika nečekanými časovými skoky vpřed i vzad, při kterých se poněkud matoucím způsobem protíná několik časových rovin s Tomovými představami (sexy chlapíci, především jeho alter-ego Kake).

Bohužel, hlavní problém filmu spočívá v tom, že jeho režisér prostě není dost dobrý režisér, a i když v mnoha scénách je jasné, o co se snaží, úplně se mu to nedaří. Natáčet podobný film a patřičně v něm vybalancovat všechny elementy bez ztráty tempa a stylu, to je značně náročné, a režisér Dome Karukoski občas nemá film pod kontrolou. Některé scény se příliš vlečou, jindy to zase vypadá, že jsme 10 let jen tak přeskočili, a atmosféra gay erotického dusna je někdy trochu k smíchu (když k smíchu být nemá).

Škoda, že se režie nezhostil někdo zkušenější, například Tom Ford (což je dost ironické, protože Ford zatím režíroval dva filmy, zatímco Karukoski asi 20). Takhle je výsledkem jen mírný nadprůměr s velkým nenaplněným potenciálem.

Hodnocení: 60%