Recenze: The Foreigner - Jackie Chan jako bůh odplaty!

Když Stephen Leather pracoval v osmdesátých letech jako editor britských Times, byly rozepře mezi Brity a Iry na vrcholu, stejně jako činnost organizace IRA. V dnešní době je ale IRA už spíše archaický problém, na který se filmoví fanoušci rozpomenou leda tehdy, když se znova dívají na filmy Ve jménu otce (1993), Štvanec IRA (2008), Šakal (1997) nebo výtečnou '71 (2014).

V devadesátých letech, kdy byla kniha poprvé vydaná, byla IRA relevantní asi jako dneska terosti z řad muslimů, takže se o ní točily filmy jak na běžícím pásu. Michael Collins (1996), Vysoká hra patriotů (1992) nebo Tichý nepřítel (1997) třeba. Ale po roce dva tisíce (a po tzv. Belfástské dohodě) už činnost IRA a s ní i napětí mezi Brity a Iry logicky upadalo. Takže pak například drama z roku 2008 Hlad s Fassbenderem v hlavní roli správně bralo tématiku irsko-anglického konfliktu jako "podívání do historie". Proč tohle neudělal The Foreigner s Chanem a nezasadil film do 80. - 90. let, kam příběh patří, je mi záhadou.

The Foreigner vypráví příběh Quana (Chan), hodného čínského imigranta, který v Londýně má svůj restaurant a dcerku, kterou nadevše miluje. A je tak pochopitelně dosti naštván, když mu ji teroristé zabijí. Kdyby se filmu dodal trochu modernější (nebo naopak přiznaně retro) kabát, mohl by být super. Jenže vzhledem k tomu, že zlí teroristé se ukáží být z IRA, a následně se film dost detailně věnuje irsko-britským vztahům a ilustruje je jako v současnosti velmi napjaté, tak to působí trochu komicky. Stejně jako neschopnost policie/ bodyguardů/ rozvědky dopadnout včas Chanova Quana. 

Ale obecně šel film příliš do hloubky a předpokládal znalosti, které běžný divák Chanových filmů asi nemá. Domnívám se totiž, že málokdo se bude dnes automaticky orientovat v termínech jako PIRA, CIRA nebo OIRA (Provisional IRA, Oficial IRA nebo Continuity IRA), kterými snímek operuje. Málokdo v kontextu dnešního světa pochopí motivaci hlavních zlounů a z ní vyplývajících několik filmových twistů.

Ale pokud se dokážete dostat přes tento hrbol na cestě, myslím že dál vám nebude nic bránit v docela slušném prožitku u sledování akčního, zábavného, a sympatického thrilleru, ve kterém Jackie Chan dostal po delší době opět možnost ukázat svou vážnější tvář. A myslím, že se v celém snímku ani jednou neusměje, ani neudělá žádná přiznaný vtip. Ale film přitom nenudí.

A na tom má největší zásluhu právě Chan. Který ve svých šedesáti třech letech působí stále uvěřitelně, jakožto nebezpečný protivník a muž, kterému je lépe nezkřivit vlas na hlavě a radši se mu vyhnout. Za protivníka má Pierce Brosnana, který tak zase může povolit uzdu svému irskému přízvuku. Role Liama Henessyho, politika s temnou minulostí, tomuto bývalému Bondovi sluší. A když se mezi Chanem a Brosnanem rozehraje hra na kočku a myš právě na poli působnosti Hennesyho, tak je film nejnapínavější a nejvtipnější zároveň.

The Foreignera režíroval Martin Campbell, který umí jak napětí (Casino Royal), tak humornější akci (Zorro: Tajemná tvář). Tady mu ale podtrhávala ruce právě ta složitá předloha, která při převedení na plátno jakoby pořád divákovi trochu říkala "tohle by byla skvělá knížka, fakt si jí přečtěte". A za to asi může jinak dobrý scenárista David Marconi (Nepřítel státu, Smrtonosná past 4.0), který ji nedokázal víc zjednodušit, aby se divák snáze orientoval.

Českého diváka potěší v docela zásadní roli Semtex a jeho původ. Ale i tam je právě vidět, že film byl napsán o dekády dřív, neboť dnes je Semtex jinak regulovaný, méně používaný a to i proto, že od devadesátých let se do něj přidává složka, díky které jde dobře detekovat a vysledovat, odkud pochází. Brosnan sice ve filmu chvilku popisuje nějaké staré zásoby Semtexu z České republiky, ale i tohle je něco, co běžnému divákovi nebude jasné, bude přemýšlet o tom, proč se to vůbec řeší. Zbytečně se tak krátí místo, které mohlo být jinak věnované nějaké prima akci s Chanem. 

Film táhne právě Chanův Quan, i když sám je na plátně relativně málo. Jeho touha po dopadení těch, kteří mu zabili dceru, a zároveň urputnost, se kterou svou pomstu chce vykonat, je přitažlivá.

Quan se dokonce záhy vykašle na smírčí cestu a rozhodne se pokračovat coby kriminálník (a rejstřík trestných činů, které během filmu spáchá, roste se skoro každou scénou, ve které se Quan objeví).

Spoiler - Na konci filmu má Quan na krku: pokus o uplacení veřejného činitele, vydírání, ublížení na zdraví, zabití, vraždu, obecné ohrožení, podvod, ničení cizího majetku, vloupání, nepovolené ozbrojování - a to všechno mu pak policie odpustí), ale divákovi zůstane nadále sympatický.

A vlastně mu při veškerém jeho terorismu pořád drží palce. Holt Jackie umí.

Co se mi na filmu nelíbilo? Vedle špatného rozhodnutí nezasadit film do devadesátých let mě štval casting! To tedy byly neuveřitelné volby, kdy se 3 ženské hrdinky podobají jedna druhé jak vejce vejci, nebo vejce matce svého vejce a dceři svého vejce, ačkoliv nemají být ve filmu příbuzné. Nejvíc mě mátly Charlie Murphy a Orla Brady. K tomu ještě nepomohlo to, že strýc říká svému synovci synu. Ale s tím si snad nějak poradí český překladatel a uvede místo "syna" (son)  české "chlapče". Film také trpí tím, čím mi přijde, že poslední dobou trpí kdejaký snímek - vysvětlování děje či historie postav divákovi pomocí jinak zbytečných dialogů. Ale na druhou stranu tady je ta zápletka (pod vrstvou "My name is Ngoc Minh Quan, you killed my daughter, prepare to die") holt příliš složitá na to, aby byla jednoduše prezentována v žánru "revenge kill-off".

Stačí se podívat na délku popisu děje na wikipedii a budete mít jasno v tom, že se během filmu nevyplatí ani na chvilu přestat bedlivě dávat pozor, pokud chcete všechno chápat. Ale také se dá mozek vypnout, ruku zabořit do popcornu a jen si užívat to, jak Chan skáče po střechách/ stromech/ tělech protivníků, a to kdo, co, proč, jak a kdy vůbec neřešit. Dokonce takto film asi i doporučuji sledovat primárně. 

Co se mi na filmu líbilo? Jackie Chan. Způsob, jakým likviduje své protivníky. Trochu to místy připomínalo Johna Wicka a to víte, na tento styl já trpím. Byť zde bylo narozdíl od Wicka veškeré baletní kung-fu zasazené do jinak vážně se tvářícího filmu, odpouštím mu to, protože Chan to prostě umí podat dostatečně uvěřitelně. A když se divák dozví, že jeho postava bojovala ve Vietnamu a byla mimo Hongkongu armádou vyškolena i americkými Special Forces, tak přestane vnitřně řešit třeba i to, jak se mu bez příslušného nářadí povedlo tak rychle vykopat tu díru v lese. 

Pro koho film je? Pro obdivovatele Jackieho Chana. Pro lidi, kteří mají rádi thrillery o odplatě. Pro ty, co chtějí na dvě hodiny vypnout a párkrát se i zasmát. Pro ty, kteří jsou ochotni filmu odpustit pár prohřešků, stahujících snímek do spodnější kategorie béčka. Pro ty, kteří mají rádi nefalšovaný irský přízvuk - je ho tam opravdu dostatek a mne bavil. Ale nesmím zapomenout ani na ty diváky, kterým od Bournova Cosmopolitanu v tousteru chyběl nějaký pěkný návod na podomácku vyrobenou efektivní bombu.

Hodnocení: 66%