Recenze: Hráči se smrtí - Existuje život po životě? Nebezpečný experiment s klinickou smrtí v novém balení.

Namátkou jmenuji: Hanekeho Funny Games USA (2007), Scorseseho Skrytá identita (2006), Cronenbergova Moucha (1986), Soderberghovo Dannyho parťáci (2001) nebo Dredd (2012) od Peta Travise. Takže jsem se do kina na nové zpracování příběhu o partě mediků, kteří experimentují s klinickou smrtí, docela těšila.

Navíc, Hráče se smrtí (2017) režíroval Dán Niels Arden Oplev (původní Muži, kteří nenávidí ženy) a nejméně dvě jména z obsazení (Ellen Page a Diego Luna) patří talentovaným mladým hercům, takže mi připadalo, že těch 5 % na Rotten Tomatoes bude spíš známka nějakého brutálního podhodnocení. Ale nebyla.

Film už v první scéně dodá snímku patetickou a již mnohokrát použitou atmosféru výčitek svědomí, jež řídí i po letech kroky hlavní hrdinky Courtney (Ellen Page), která se při studiu medicíny zaměřuje zejména na fenomén klinické smrti. Je jím tak posedlá, že se rozhodne ji sama (byť kontrolovaně) podstoupit. Přemluví pár kamarádů, aby jí k tomu pomohli, a rozjíždí se linka dále víceméně věrně kopírující schéma původního filmu, řešící, jak dlouho se studenti dokáží udržet ve stavu klinické smrti a co z toho vyzkoumají. 

S každým dalším dobrovolníkem, který podstoupí řízené uvedení do stavu, kdy mu nebije srdce, nefungují plíce a alespoň zdánlivě na nějakou chvíli nefunguje ani mozek, se doba, po kterou v zóně mezi životem a smrtí medici zůstávají, prodlužuje. Zároveň s tím se ale zintenzivňují děsivé halucinace (nebo něco takového), které pak tito pokusní králíci zažívají po oživení.

To, co původní snímek udrželo nad vodou, byla skupina "magnetických" mladých herců, kteří do něj byli obsazeni. Julia Roberts, Kiefer Sutherland, Kevin Bacon, Oliver Platt a …William Baldwin. Julia Roberts, Kiefer Sutterland a Kevin Bacon obzvlášť mají prostě natolik silnou a přirozenou působivost své osoby na plátně, že často zachrání i béčkový scénář. Zde bohužel ale nikdo takový není. Ellen Page působí ještě nesympatičtěji a chladněji / tvrději než jinde, ačkoliv zrovna její postava by měla být nositelkou nějakého zásadního charismatu, neboť se jí podaří k tomu šílenému experimentu přemluvit zbytek kamarádů. Z nichž někteří jsou z počátku (a zcela oprávněně) dost skeptičtí. A ani zbytek tlupy (Nina Dobrev, James Norton, Kiersey Clemons) na tom není herecky o moc líp. Ne že by hráli vyloženě špatně, ale chybí jim ta jiskra, kterou mělo trio Roberts, Bacon, Sutherland. Jistou výjimkou z nudy obsazení je Diego Luna, jehož postava je nejmíň otravná, a Kiefer Sutherland, který tu má cameo.

Když se Kiefer Sutherland objevil na scéně (kterou herecky zcela ovládl), na chvilku jsem v kině doufala, že nepůjde o remake, ale o sequel. A že se dovíme něco ze života původní postavy a uvidíme, jak se protnou nové pokusy s klinickou smrtí s historickým experimentem, kterého se účastnila Kieferova postava Nelson. Ale bohužel. I když později jsem se dozvěděla, že původní režijní záměr BYL ty filmy spojit a Sutherland skutečně BYL starší Nelson z původního filmu. Ještě navíc natočil scénu, která to potvrzovala, ale kterou pak režisér vystřihl, protože "mladší publikum, které nezná původní film, scénu nechápalo". Kua, zas nám něco zkazila ta zpropadená mládež! Ale snad se to pak objeví ve vystřižených scénách.

Film má docela působivou vizuální stránku a zejména na ty úvodní dva výlety, které postavy prožívají během smrti, se dobře kouká. Ale snímek prostě trpí tím, že skoro všechny jeho postavy jsou nesympatické. A některé z nich jsou vyloženě zlí nebo značně chybující lidi. A takovým je těžké fandit.

Dvě postavy způsobily něčí smrt, evidentně kvůli nedbalosti a v jednom případě i hrubé, za kterou by za normálních okolností šli do vězení. Zbytek byli nedospělí sobci nebo závistivé slabošky.

Takže když se potácí mezi životem a smrtí, divák není nijak zvlášť nadšený z toho, že by se vrátili. A ta část, která je hororová, neobsahuje nic, co bychom neviděli jinde, nebo co by bylo nějak obzvlášť strašidelné. Jedno je možné, a to sice, že na člověka, který neviděl původní film, dýchne ten základní nápad jako originální a zajímavý, což udrží jeho pozornost po celou dobu snímku. Ostatní s tím ale asi budou dost bojovat. A to i bez ADHD.

Co se mi na filmu nelíbilo? Že ačkoliv linky všech hlavních hrdinů vesměs opisují od originálu (jedna postava se trápí smrtí rodinného člena, druhá výčitkami svědomí ohledně šikanování spolužačky v minulosti, další způsobila smrt pacienta a poslední svou sobeckostí zraňuje kde koho kolem sebe), tak ještě přitlačí na pilu tam, kde to ale filmu nakonec zlomí vaz. Právě v tom, jak moc velký podíl nebo úmysl ublížit měly ty postavy vůči svým "obětem", nebo jak moc velcí sobci byli.

Spoiler: Zavinit smrt nezletilého člena rodiny kvůli tomu, že při řízení auta zároveň jako debil smskuju, považuji za natolik problematické, že pro mě bylo složité té postavě fandit. Stejně tak jako doktorovi, který falzifikuje pitevní zprávu, aby nevyšlo najevo, že zabil pacienta kvůli své nedbalosti.

Navíc to, že se snažili se svou minulostí nějak vypořádat, v tomto případě působilo jako další krok sobeckosti motivované čistě přáním, aby přestaly ty nepříjemné halucinace namísto toho, aby (jak to působilo v původním filmu) došli studentíci skutečného uvědomění, lítosti či proměny. A ještě mě zaujalo, že ačkoliv protagonisti remaku byli v průměru o 5 až 10 let starší než herci, kteří byli v originálu, tak oproti nim působili jako děti, které si na doktory (a dospělé) jen hrají.

Co se mi na filmu líbilo? Diego Luna hraje "Olivera Platta" zajímavě a uvěřitelně a má nějaké charisma. Stejně jako Kiefer Sutherland, který film zlepšil minimálně o bod, už jen těmi dvěma scénami, ve kterých se vyskytl. Použití Bachovy skladby Cello Suite No. 1 in G major hrané na klavír. Vysoce fotogenický most z Toronta, který vypadá tak trochu jako Trojský most v Praze. Líbivá kamera od letitého spolupracovníka Nielse Opleva, Erica Kresse.

Pro koho film je? Pro ty, kdo neviděli původní Hráče se smrtí. Pro nadšence do urgentní medicíny a obecně zvídavé lidi, protože film poskytne alespoň impuls k zamyšlení se nad tím, co vlastně je klinická smrt. Díky tomu jsem se dostala k vtipně znějící hlášce: "Nikdo neumře, dokud není teplý a -zároveň- mrtvý."  a zajímavému rozlišení šancí na oživení při souběhu klinické smrti a hypotermie. A to podle toho, jestli podchlazenost nastala před klinickou smrtí, nebo po ní. Chcete si někdo bez gůglu tipnout, která skupina skoromrtvol má větší šanci na návrat do života? Předníci nebo Poníci?

Hodnocení: 36%