Recenze: Vražda v Orient expresu - nová detektivka podle Agathy Christie je tu!

Jde o nejnovější adaptaci stejnojmenné knihay Agathy Christieové, která byla zfilmována už vícekrát, pro kino i pro televizi. Tentokrát se režie ujal Kenneth Branagh, které si také zahrál hlavního hrdinu. Může jeho Poirot dnešnímu divákovi nabídnout něco víc, než ti předchozí (kromě větších vousů)?

Nacházím se v poměrně netradiční pozici, neboť jsem dodnes žádné zpracování Orient expresu neviděl ani nečetl, tudíž jsem nevěděl, kdo je oběť a kdo byl vrahem. A musím říct, že jako detektivka na mě film příliš nefungoval. Je totiž natočen tak, že předem celkem snadno vytušíte, kdo zemře, a pachatele odhalíte o dost dříve, než Poirot. Jen díky tomu, jaké okamžiky a jaké činy film zdůrazní, jak se kdo na koho dívá, a tak dále. A konkrétní stopy a dedukce v tom nehrají přílišnou roli, respektive bylo jich tolik, že jsem se v nich ztrácel, a nějak jsem ani neměl chuť se v nich orientovat, protože značná část jich zjevně byla falešná a sloužila jen k odvedení pozornosti od skutečného pachatele. To vše je ovšem dosti marginální výtka, neboť se dá očekávat, že většina diváků bude zápletku předem znát.

Nicméně, chtěl jsem předchozím odstavcem říct, že to nevypadá, že by tento film byl natočen pro současné mladé diváky, kteří předlohu ani předchozí zpracování neznají.

Tomu odpovídá i obsazení, neboť s výjimkou Daisy Ridleyové jsou všichni ostatní herci známí spíše starším nebo aspoň plnoletým divákům.

Samozřejmě je příjemné vidět majestátní záběry na živoucí Istanbul (zřejmě kompletně digitální), ze kterého vlak vyráží do divokých hor, ale skutečnost je taková, že se většina filmu odehrává v jednom vagóně, který stojí ve sněhové závěji. Jeho interiér je pochopitelně velmi exkluzivní, ale pořád ne dost zajímavý na to, aby nám zprostředkoval pastvu pro oči po celou dobu trvání filmu. Také mě poněkud zaráží, proč byl film natáčen v extraširokoúhlém formátu analogovými kamerami (posledními čtyřmi na světě, které existují). Většina jeho záběrů totiž neobsahuje nic, co by tento formát ospravedlňovalo, a kdyby mi někdo tvrdil, že tato Vražda v Orient expresu (2017) je o něco dražší televizní film, bez problémů bych tomu věřil.

Tato Vražda v Orient expresu je ale především sebestřednou exhibicí Kennetha Branagha, herce i režiséra. On je vousatým Sluncem, které z plátna září, a všichni ostatní obíhají jako planety kolem něj. Branagh se snaží pojmout Poirota jinak, než ho známe z předchozích zpracování, s větší porcí humoru a s jakousi nešťastnou láskou v jeho minulosti (což je myslím něco zcela nového). A s multifunkční holí, která dokáže cokoliv. A většinou to je aspoň trochu zábavné, byť to v mnoha scénách jaksi postrádá souvislost s tím, o čem by měl film podle názvu být, tedy s vyšetřováním vraždy... Byť se v některých rolích objeví úžasní herci, všechny jejich role jsou vedlejší (nejvíc vlastních scén mají Josh Gad a Daisy Ridleyová, každý asi 10 minut). Naopak tanečník Sergej Polunin neumí vůbec hrát, ale je to jedno, protože má v celém filmu jen asi 5 vět.

Má Kenneth Branagh v této etapě své kariéry právo natočit si takovouto sebestřednou exhibici s přáteli? Rozhodně ano. A docela rád se na ni podívám. Ale obávám se, že by to klidně počkalo pár měsíců, až bude k dispozici na různých digitálních nosičích...

Hodnocení: 60%

P.S.: Orient expres už dnes nejezdí do Orientu, ale do Prahy si s ním za lidovou cenu zajet můžete.