Teplouš rozděluje publikum. Životní výkon Daniela Craiga v drogovém deliriu je syrový a nekompromisní

Queer je už poměrně dlouho natočený, režisér ale pozdržel premiéru jako omluvu pro benátský festival, z nějž na poslední chvíli stáhnul své Rivaly. Pokud si Guadagnino ve své domovině nechtěl udělat nepřátele, musel zde odpremiérovat svůj další film. A tak také učinil. I když svůj vyhlížený snímek nakonec osekal na 135 minut (první sestřihy prý měly ke třem hodinám), pořád dodal plnohodnotnou porci risqué zábavy.

Teplouš je adaptací stejnojmenné předlohy, kterou sepsal podle svých vlastních zkušeností William S. Burroughs začátkem padesátých let, oficiálně vydat ji však mohl až o více než třicet let později v roce 1985. Od té doby se stala jedním z určujících kusů queer literatury. Není překvapivé, že po nenápadných Rivalech, v nichž jsou LGBT+ motivy přeneseny spíš do druhého plánu (a někteří je možná ani nepostřehnou), v případě Queeru to samozřejmě je prakticky nemožné a režisér tak může naplno rozvíjet témata, která jsou mu nejbližší.

Snímek sleduje Leeho (Daniel Craig), cynického a sebedestruktivního muže trávícího čas mezi americkými studenty žijícími v Mexico City, kde se oddávají alkoholu, drogám a sexu. Sám se do jednoho z mladíků (Drew Starkey) zamiluje. Příběh plný excesu a nestřídmosti dnes již samozřejmě není tak kontroverzní jako v době vzniku, kdy byla homosexualita ilegální i v mnoha zemích, v nichž je dnes již součástí mainstreamu. Přesto můžeme čekat intenzivní zážitek.

První reakce jsou dle očekávání častěji vstřícné. Cinefilové Guadagnina zpravidla milují. Právě proto se ale 77% poměr kladných recenzí na Rotten Tomatoes, pro jiný film slušný výsledek, může jevit jako překvapivě nízké číslo. Pro porovnání, Rivalové mají 88 %, Do morku kostí 82 % a Dej mi své jméno 94 %. S čím tedy mají někteří problém?

Queer je podle všeho velmi fragmentovaný film, což jistě vyplývá už z předlohy. Místo jednoho velkého plynulého vyprávění nabízí spoustu střípků, z nichž některé jsou brilantní, jiné méně. Tento přístup z principu mnohým nevyhovuje, takže záleží na tom, kam se zařadíte.

„Je tam pár skvělých momentů, čtyři vynikající herecké výkony a pár silných dialogů, ale dohromady to nestačí k vytvoření souvislého nebo zábavného filmu,“ žehrá Jo-Ann Titmarsh z London Evening Standard. „Jde možná o stejně roztříštěný film, jako je rozbitý jeho protagonista, a oba jsou neschopní srovnat své nedostatky do kupy. Jako velkolepý portrét touhy, degradace a deliria jde ale o zážitek, který je třeba vidět. Nemluvě o výkonu  Craigovy kariéry,“ oponuje Nick Schager z The Daily Beast.

Publikum je také (byť stále ve prospěch Guadagnina) rozděleno na ty, kteří považují výsledek za nezvykle syrový a odvážný, a ty, pro něž jde o načančané pozérství. „Queer má možná pár chyb, ale jeho obnažující přístup k tak syrovému tématu spolu s pozoruhodným výkonem v hlavní roli z něj dělá trip, který stojí za to podniknout,“ chválí si Sophie Monks Kaufman z Time Out. „Teplouš je cvičením ve filmařské nafoukanosti,“ shazuje výsledek ze stolu Maureen Lee Lenker z Entertainment Weekly.

Je tedy zjevné, že snímek si najde své zastánce a odpůrce, což je jistě jedině na místě. Je skvělé, že filmař Guadagninova renomé netočí bezpečné snímky pro všechny, ale takové, které se nebojí riskovat a za cenu méně uhlazeného výsledku mohou nabídnout tím intenzivnější zážitek těm, jimž padnou do noty. Mluví se například o velmi explicitních sexuálních scénách, jež přesahují standardy anglofonních produkcí. Teplouš zatím nemá určenou českou distribuci, ale protože se mluví o oscarové nominaci pro Craiga, je pravděpodobné, že se snímku někdo chopí. A možná ho uvidíme ho v našich kinech na únorovém/březnovém odkladišti méně vděčných Oscarovek.

Podívejte se na žebříček nejlepších režisérů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Rottentomatoes, Enterteinment Weekly, Time Out, London Evening Standard, The Daily Beast