Martin Svoboda

Svatá. Nový televizní film Jiřího Stracha podle scénáře Marka Epsteina, v jehož hlavní roli stanula třiadevadesátiletá Jiřina Bohdalová. Stejné kombo jsme naposledy zaznamenali před pěti lety ve filmu Klec, v něm byla protagonistka terčem domácího násilí. Tento tým se zjevně nebojí těžkých témat a nejinak je tomu nyní. Příběh ženy, jež si přivlastnila útrapy života v internačním táboře, má rozhodně velký potenciál.

Austin Butler se v roce 2022 zjevil takřka odnikud. Tedy pokud nejste zarytými fanoušky či fanynkami Disney Channel, kde ztvárnil pár rolí v seriálech pro teenagery. I když tedy Luhrmannův maximalistický Elvis zdaleka nebyl jeho první rolí, jednalo se rozhodně o zlom. Butler si připsal oscarovou nominaci, byť proti comebacku Brendana Frasera neměl šanci. Zároveň se díky svému mírně excentrickému chování stal internetovým memem. To pokračovalo i u druhé Duny, kde Butler herecky strhnul i ty, jimž neseděl jeho výkon v roli slavného showmana. Nemluvě o další záplavě virálních videí s jeho zákulisními hláškami. Je jasné, že se zrodila hvězda. Kde zazáří příště?

Dánský režisér Thomas Vinterberg patří jistě k největším filmařským zahraničním vývozům své země. Kariéru započal jako jeho souputník Lars von Trier a jeho první filmy měly stejně ďábelský osten „útoku na publikum“. Zatímco von Trier si tuto pověst vždy hýčkal a pěstoval, Vinterberg začal činit vstřícné kroky směrem k divákům a divačkám a nabízel stále chytré a kvalitní, rozhodně ale vděčnější podívané. Dnes slaví 55. narozeniny, připomeňme si tedy pět jeho zásadních počinů.

Tomáš Magnusek není v distribučních materiálech podepsaný pod režií, scénářem ani produkcí nového filmu Společně sami, oficiálně v něm v pojmenované autorské pozici pouze ztvárnil jednu z vedlejších rolí. Podle zákulisních informací (a snad i nepředělaných úvodních titulků) ale tušíme, že jeho účast byla o řád výraznější, pouze se z toho či onoho důvodu rozhodl upozadit v propagaci. První slova, která vidíme na plátně, jsou nicméně „Tomáš Magnusek s.r.o.“ a celý film nese jeho… říkejme tomu „rukopis“ tak na dlani, že se před námi postrach českého filmu nemůže autorsky schovat, jakkoliv by chtěl.

Francis Ford Coppola je velikán, který je ve svých čerstvých 85 letech za hranou toho, abychom po něm chtěli v klasickém slova smyslu „dobré“ či „uspokojivé“ filmy. Ne že bychom ho museli fetišizovat a stavět ho mimo hodnotící škály z nějaké úcty, nicméně exkurze do mysli člověka s jeho historií a vlivem musí nevyhnutelně přinést dvě hodiny podnětného materiálu, i kdyby byl výsledek těžký na skousnutí. Alespoň to si říkáme celou dobu, co sledujeme vznik filmu Megalopolis a vstřebáváme šílené historky z natáčení. Dekády vyhlížený opus má za sebou premiéru v Cannes a výsledek zřejmě nezklamává. V tom smyslu, že jde o právě tak neuchopitelnou podívanou, jak se dalo čekat.

Sérii Rocky se častěji pamatujeme podle jejích pozdějších zářezů, kdy slavný boxer v podání Sylvestra Stallona vlastnoručně porážel komunismus a do superhrdinské fyzičky se trénoval za zvuků řízné osmdesátkové hudby. Začátky této série byly ale mnohem skromnější, první díl měl blíž k realistickému a autentickému trendu sedmdesátých let a platil za čistokrevné drama. Tuhle atmosféru by mohl evokovat i chystaný film, který nyní hledá podporu na festivalu v Cannes. Jeho příběh sleduje život skutečné boxerky, jíž se někdy přezdívá „ženský Rocky“.

Není to tak dávno, co nás HBO obšťastnila zeleným a černým dvojtrailerem Rodu draka (House of the Dragon), který zdůrazňoval dvě strany ústředního konfliktu ve fantaskním Západozemí. Možná jste tedy nečekali, že se před červnovou premiérou dočkáme příliš mnoha nových záběrů. Nakonec ale přistává ještě jedna pořádná upoutávka, kterou budou moct opět ti nejvěrnější pečlivě pitvat záběr po záběru, protože obsahuje hned několik nových výjevů a vět.

Jistě není náhoda, že Martin Scorsese svěřil ve svém historickém dramatu Letec roli ikonické Katharine Hepburn právě Cate Blanchett – asi žádná současná herečka nemá stejně blízko k étosu ostré, nepřístupné, emancipované, ale také nesmírně charismatické a vtipné herečky, jež se pyšní mnoha rekordy ohledně počtu vyhraných cen. Blanchett dokonce v tomhle ohledu Hepburn poslední roky začíná šlapat na paty. V úterý oslavila 55. narozeniny a její kariéra dost možná stále ještě nedosáhla vrcholu.

Dnes považuje Americký filmový institut Někdo to rád horké (Some Like It Hot) za nejlepší komedii všech dob. V době uvedení ale podobné instituce dělaly vše pro to, aby snímek nevznikl. Odvážné dílo bořící genderová tabu zaštítili někteří z největších umělců své doby a od první myšlenky do posledního střihu se jednalo o tvrdý boj s konzervativními cenzory, jejichž moc se i díky existenci tohoto snímku začala hroutit. Dnes možná považujeme snímek za neškodnou rozpustilou zábavu, ve své době šlo ale o vrcholný akt rebelie. A přestože projekt provázely šťavnaté skandály, výsledné dílo rozhodně nepoutá pozornost pouze na základě historek okolo. Jedná se stále o skvělý film, který ani 65 let od premiéry příliš nezestárl.

Harvey Keitel patří jistě k nejcharismatičtějším hercům své generace. A vzhledem k tomu, že tu mluvíme o generaci nejživelnějších filmů z dílny es jako Scorsese, Campion a Tarantino, nejspíš si můžeme rovnou říct, že je jedním z nejcharismatičtějších herců vůbec. Filmaři mu často svěřovali role nezkrotných ďáblů za hranou zákona. Sám přitom deset let pracoval jako soudní stenograf. Dnes slaví 85. narozeniny a nezdá se, že by se chystal zastavit.

Filmař Paul Schrader, mimo jiné dvorní scenárista Martina Scorseseho, má zálusk na režii životopisu ikonického zpěváka Franka Sinatry. To je samo o sobě poněkud šťavnaté, protože jeho slavnější kolega se chystá už několik dekád realizovat vlastní Sinatrův příběh, kterýžto projekt se snad konečně dává do pohybu. Schrader to musí dobře vědět, nejspíš má o Scorseseho filmu i docela velké zákulisní povědomí, takže je z jeho strany zvláštní vstupovat do téže řeky. To ale není opravdovým zdrojem kontroverze, tím je Schraderova preference Kevina Spaceyho v hlavní roli.

Desátá léta se jistě zapíšou do učebnic kinematografie jaké éra, kdy komerčnímu filmu vládly komiksy. A ta dvacátá je dost možná budou následovat jako dekáda, kdy tato bublina bolestivě splaskla. Není to ostatně poprvé, kdy sledujeme v přímém přenosu, jak vychází mainstreamový trend z módy. A taky to není poprvé, kdy jsme svědky toho, jak si to producenti odmítají připustit.

Nebezpečná rychlost (Speed) se v roce 1994 stala nečekaným hitem. V pokladnách dokázala více než zdesetinásobit svůj třicetimilionový rozpočet a byla jedním z mála předmatrixovských zářezů Keanu Reevese, kde se hercovo specifické charisma dočkalo adekvátního docenění. Druhý díl se však stal jedním z nejpověstnějších propadáků devadesátek a série skončila u ledu. Jak Reeves, tak Sandra Bullock se ale nechávají slyšet, že jsou připravení na oblevu.

Vrána (The Crow) se nepochybně stala ikonickým filmem devadesátek a podařilo se jí přerůst gothic a emo komunity, z nichž tenhle příběh a jeho temně latexová stylizace vzešly. Bohužel si to vyžádalo mnoho zbytečného utrpení, jež mělo být pro filmaře poučením, že svou práci nesmí technicky a bezpečnostně podceňovat. Od premiéry filmu dnes uplynulo 30 let a negativní reakce na chystaný remake naznačují, že se stále jedná o ožehavé téma.

Fred Astaire možná strávil první tři dekády života ve stínu své sestry, nakonec se ale stal, alespoň podle Amerického filmového institutu, jedním z pěti nejikoničtějších herců všech dob. Málokdo by pak zpochybňoval jeho pozici největšího filmového tanečníka. A někdo by s chválou zašel ještě dál. Jeho talent a charisma se staly bezednou studnicí radosti pro miliony diváků a divaček, ale i inspirací pro další generace umělců. I mistři svého oboru jako Michael Jackson a Michail Baryšnikov ho jmenovali jako jeden ze svých největších vzorů.