Nejvíc sexy film roku? Sydney Sweeney i Ana de Armas otestovaly v novince režijní legendy své limity

Howarda, jenž svůj poslední a skvěle přijatý snímek Třináct životů natáčel pro MGM, chtěl století staré události zfilmovat posledních patnáct let. Imponoval mu příběh německých kolonistů doktora Rittera (Law) a jeho ženy Dory (Kirby), jejichž harmonický pobyt na ostrově Floreana naruší příjezd dalších osadníků s různými úmysly.

„Co bylo na tomto příběhu děsivé, je fakt, že tam šlo jen pár lidí a polovina z nich buď zemřela, nebo zmizela — a to je dost intenzivní. Je to jako sezóna Survivoru, kde to někteří lidé opravdu nepřežijí,“ vysvětloval sedmdesátiletý držitel Oscara za Čistou duši v rozhovoru pro Vanity Fair. Přizpůsobil tomu i natáčení vytržené ze studiového područí, které situoval do australského Queenslandu. „Měli jsme opravdu omezený rozpočet a harmonogram na film, který neměl žádné záložní scény — všechny naše kulisy jsme postavili přímo na místě,“ vyprávěl. „Naše jediná záchrana byla natáčet zatraceně rychle, když bylo dobré počasí.“

A také ve chvílích, kdy stoprocentně odevzdané herce, běhající po scéně bez bot, neohrožovaly jedovaté druhy hadů. Z nich má fóbii zejména Brühl, jenž letos ve Varech převzal Cenu prezidenta festivalu a s Howardem pracoval už na Rivalech, kde s grácií ztvárnil závodníka F1 Nikiho Laudu. „Nikdo se necítil jako doma, natáčeli jsme na hrozně odlehlém místě,“ popisoval pro Collider herec, podle něhož základ úspěchu vězel ve vzájemné podpoře.

Exotičnost a odlehlost lokací přitom souzněla i s tematickým apelem příběhu o postavách, které se ke společnosti otočí zády, ale ta si je opět najde a projeví se v těch nejhorších lidských aspektech. „Diváci se mohou ztotožnit s někým, kdo se zoufale snaží všechno opustit a vytvořit si lepší život,“ domnívá se Howard, podle něhož jsou (anti)hrdinové ze scénáře Noaha Pinka (Tetris, Génius) zvláštně přitažliví. „Když se s nimi setkáte, jsou nekonvenční, dokonce excentričtí, trochu vtipní — nevíte, co udělají příště. Jsou rozhodně nepředvídatelní. A přesto, jak se tlaková zkouška stupňuje, se z nich ve skutečnosti stávají nebezpeční lidé.“

Jude Law i Vanessa Kirby se na živočišný modus operandi připravovali dlouho před začátkem produkce a z rolí odmítali vystoupit. „Pořád chtěli zůstat ve svém [charakterovém] domě, a byli naštvaní, když jsme jim říkali: ‚Ne, jsme tu celý den, ale nemůžete tam zůstat, protože jsou tu potvory, které se k vám budou chtít přidat,‘“ smál se Howard, jenž vysekl poklonu také kubánské herečce z Blade Runner 2049 či bondovky Není čas zemřít Aně de Armas. „Jsem ohromen její kreativní odvahou. Je to umělkyně, která ráda riskuje. A věděl jsem, že to bude vyžadovat právě takového jedince,“ uznal píli šestatřicetileté představitelky Marilyn Monroe z filmu Blondýnka.

Armas se ujala role tajuplné Baronky, která na ostrov dorazí s oddanými milenci, potažmo posluhovači, a také s úmyslem panenské území opanovat. Hodlá si prosadit svou a navenek vystupuje jako noblesní manipulátorka a podvodnice, což se paradoxně zrcadlilo v hereččiných obavách a syndromu podvodníka. „Všechno to pro mě bylo děsivé. Netušila jsem, jestli jsem se správně rozhodla. Ani jestli jsem na tohle tou správnou osobou,“ vyjádřila svůj strach z neobvyklé pracovní výzvy.

Sydney Sweeney, aktuálně možná nejdiskutovanější herecká dvacátnice z Euforie či romantické komedie S tebou nikdy, pro změnu přepadla bázeň ze slavných tvůrčích kolegů. Jude Law má přece jenom dvě oscarové nominace za Talentovaného pana Ripleyho a Návrat do Cold Mountain, Vanessa Kirby se o zlatou sošku ucházela díky dramatu Střípky ženy a loni zazářila jako Josefína v historickém Napoleonovi. Šestadvacetiletá Sweeney, která ve vypjaté scéně rodí v jeskyni obklopené divokými psy, nicméně dle Howarda dala do své úlohy všechno.

„Bylo to syrové a vžila se do té situace tak, jak to tehdy musela prožívat i skutečná Margaret Wittmer,“ poukázal režisér na to, že i tento moment je historicky doložený. Navštívil dokonce jeskyni, kde se osamělý porod odehrál. „Před tolika desetiletími bylo pro tři ženy, které se definují prostřednictvím takové zkoušky, přebírají odpovědnost a prosazují se opravdu silným způsobem — ať už ďábelským, vznešeným, nebo tragickým — něco takového ještě vzácnější,“ popsal Howard ženskou perspektivu izolovaného života na ostrově známého svými endemickými druhy.

První kritici vyjadřují spíš vlažnou spokojenost. Eden nazývají překvapivě zábavným, chválí ďábelskou Armas a shodují se na tom, že Ron Howard za svou bohatou studiovou kariéru nic podobného nenatočil. Snad se filmu dočkáme v kinech, kde jej titulní herecká pětice určitě může i mladší generaci prodat.

Zdroje: Vanity Fair, Movieweb, Collider