Mojmír Sedláček

Trailer na Megalopolis Francise Forda Coppoly před pár dny vzbudil hodně emocí – nejprve kvůli odvážnému kroku proti kritikům, kteří údajně nedocenili několik předchozích Coppolových hitů, a posléze kvůli přiznání, že nespokojené výkřiky recenzentů na adresu Kmotra, Apokalypsy či Drákuly si studio Lionsgate vycucalo z prstu; respektive z umělé inteligence. Zní to jako bezprecedentní šílenost, přesto se před dvěma dekádami už něco trochu podobného přece jen stalo.

Jedinou tuzemskou novinkou tohoto týdne je dokumentární počin s názvem Velký finále PSO, který se po festivalovém kolečku dostává i do běžných kin. Snímek mohli zhlédnout návštěvníci uherskohradišťské Letní filmové školy, poprvé jej ale už na konci května vidělo publikum Zlín Film Festivalu zaměřujícího se na tvorbu pro děti a mládež. A premiéra to byla nadmíru úspěšná – režisér a scenárista Dominik Kalivoda si ze Zlína odvezl „Zvláštní uznání prezidenta festivalu za autentické ztvárnění inspirativního příběhu mladých lidí“.

Už jen necelý měsíc nás dělí od jedné z největších událostí letošního filmového podzimu v českých kinech. Přesně 26. září totiž do našich kin vstoupí Amerikánka, vyvrcholení dlouholetého projektu svébytného filmaře Viktora Tauše. Ten už divadelní hru z prken Jatek78 převedl do celé řady formátů, například během covidové uzavírky kin a divadel nabídl živě streamovaná představení pod hlavičkou projektu Film Naživo. Nová filmová verze se sice obejde bez Elišky Křenkové a Terezy Ramby v hlavních rolích, jež si pro sebe kradly minulé podoby Amerikánky, i finální trailer však slibuje více než uspokojivý zážitek.

Jen málokterý filmař ovlivnil popkulturu první poloviny 90. let tak výrazně jako Quentin Tarantino. Nejen že právě tehdy natočil své dva první hity Gauneři a Pulp Fiction, ale také napsal scénáře k romantickému thrilleru Tonyho Scotta Pravdivá romance a velmi podobné, přitom však zcela odlišné zběsilosti s názvem Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers). Ačkoli od výsledku nakonec dal ruce pryč, záblesky jeho estetiky zde nelze nevidět. Pojďme si v den 30. výročí americké premiéry připomenout, v čem je toto dílo dodnes tak rozporuplné – a nadčasové.

V kinech momentálně řádí nový Vetřelec s podtitulem Romulus (Alien: Romulus) a jeho kasovní výsledky zatím mohou distributorovi 20th Century Studios dělat stejnou radost jako režisérovi Fedemu Álvarezovi. Ten si sice před premiérou nemohl být jistý, že se fanouškům série trefí do vkusu (i když pro to množstvím odkazů na předchozí díly série udělal bezesporu hodně), avšak jednu informaci přece jen měl – a to od samotného otce celé franšízy, tedy Ridleyho Scotta.

Halle Berry si po více než dekádě zahraje v hororu. Naposledy se ve vyloženě děsivé podívané objevila v roce 2013 v Tísňové lince (The Call). Její nejslavnější příspěvek do hororového žánru, totiž Gothika, je ještě o dekádu starší. Nyní spojí síly s osvědčeným žánrovým režisérem a na výsledek jejich spolupráce s názvem Nikdy se nepouštěj! (Never Let Go) se můžete těšit už brzy.

Na jakou streamovací službu se obrátit spíše než na Disney+, pokud máte chuť na nějakou komedii? Myšákovská platforma vyloženě vybízí k tomu, aby člověk kvůli rodinným snímkům a odlehčeným komediím zapnul právě ji. Můžete se rovnou podívat na žebříček nejlépe hodnocených komedií, jež jsou na této službě momentálně k dispozici, podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu, přesto stojí za zmínku i řada děl, jež na prvních místech v popularitě nenajdete.

Návrat Roberta Downeyho Jr. do marvelovského univerza vyvolal obrovskou vlnu reakcí. Po všelijakých prohlášeních a náznacích, že čerstvě oscarového herce už v superhrdinském kostýmu nejspíše neuvidíme, zapůsobilo jeho odhalení jako budoucího záporáka Doctora Dooma jako šok. Část fanouškovské obce jásá nad návratem milované tváře, další ale považuje opětovné angažování Downeyho i režisérů bratrů Russoových jako potvrzení neschopnosti Marvelu najít novou tvář.

Možná si pamatujete ryze devadesátkový thriller Anakonda, v němž si zahráli třeba Jennifer Lopez, Ice Cube, Jon Voight nebo Owen Wilson. Ani tato hvězdná sestava však nezabránila tomu, aby se kritici zjevně béčkovému příběhu hlasitě vysmáli, ovšem právě díky tomu si snímek později vydobyl pověst tak mizerného díla, až jde vlastně o zábavnou podívanou. Nyní se můžeme těšit na trochu jiné, snad zdařilejší uchopení hadího tématu.

Tom Hanks a sci-fi – to je kombinace, která k sobě příliš nejde. Vyjma tři roky starého a nepříliš zdařilého postapokalyptického dramatu Finch lze za dílo z ranku science fiction označit už snad jen Atlas mraků (Cloud Atlas), který se ale jednoznačným nálepkám rovněž vyhýbá, či katastrofické dobrodružství Apollo 13, v němž si sice miláček Ameriky navlékl skafandr, primárně však šlo o rekonstrukci historické události. I tak ale má ale populární „americký táta“ k tématu co říct.

Z Harveyho Weinsteina se během posledních letech stala s přehledem nejnenáviděnější a nejděsivější postava Hollywoodu. Do té doby byl však znám hlavně jako velmi úspěšný producent, jemuž se zejména v 90. letech dařilo protlačit své snímky až k nejvyšším oscarovým metám. Už méně se však ví, že s produkováním snímků začal už počátkem 80. let. A to dílem, které jiným filmařům přidělalo mnoho vrásek na čele.

Tady si budou mileniálové pomlaskávat blahem. Skoro každý, kdo během dospívání či mládí zažil začátek milénia, totiž nejspíše slyšel o tzv. problému roku 2000, známému také pod zkratkou Y2K. Šlo o katastrofické scénáře (dnes bychom řekli až hoaxy), podle nichž se přechodem mezi lety 1999 a 2000 měly zbláznit počítače a veškerá elektronika, neschopná se vypořádat s přechodem mezi těmito letopočty.

Slovenští tvůrci se v poslední době nekompromisně ohlížejí za svou nedávnou minulostí a pochopitelně dospívají k nepříliš optimistickým závěrům. Kriminálka Válka policajtů či značně odlehčenější Invalida se vracely do 90. let, která na Slovensku probíhala snad ještě divočeji než u nás. Do kin nyní přichází MIKI, který mapuje další kapitolu tehdejšího dění – totiž organizovaný zločin, do jehož čela se vypracoval jistý Mikuláš Černák.

Nejděsivější podívaná dekády, kombinace Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs) a Sedm (Se7en) či ideální syntéza vysokého umění se standardními hororovými prvky. Zámořské ohlasy na snímek Longlegs poslední měsíce nešetří nejen chválou, nýbrž rovnou ódami na úchvatnost nového díla z distribuční stáje Neon, jež se na podobné nezávislé hity specializuje (v zámoří uvedla například tři poslední vítěze festivalu v Cannes). Nejde však jen o šikovným marketingem nafouklou bublinu, jakých se v hororovém ranku dočkáme několikrát do roka?

„Člověk není bankomat,“ zazní několikrát ve filmu Jackpot! v souvislosti s tím, že k lidské bytosti nelze přistupovat jen jako k objektu či prostředku získání bohatství. Jde však o vrchol hollywoodského pokrytectví, jelikož studioví pohlaváři tak rádi halí svá ryze spotřební, klišé a nenápaditostí přeplněná díla do vzletných humanistických myšlenek, jejichž prostřednictvím se má publikum dojmout a o ničem dalším radši moc nepřemýšlet. A právě z tohohle ranku je i akčně-komediální novinka, jež se před pár dny objevila na platformě Amazon Prime Video.