Přátelé (Friends) patří nejen mezi generačně zásadní seriály, ale zároveň si je fanoušci rádi pouští stále dokola. Do této skupiny oddaných příznivců se poměrně překvapivě zařadila i jedna z hlavních hereček seriálu, totiž představitelka Phoebe Lisa Kudrow. Vysvětlení hereččina čerstvě přiznaného chování je bezesporu dojemné.
V canneské soutěži se letos objevil i velmi zajímavý dánsko-polsko-švédský příspěvek, který mohli vidět i diváci v Karlových Varech. Dívka s jehlicí (The Girl with the Needle) totiž částečně vychází ze skutečného příběhu, do značné míry však jde o notně fantaskní fikci. Snímek Magnuse von Horna navíc kombinuje hned několik zdánlivě protichůdných žánrů, což dohromady napomáhá vytvoření unikavého, provokativního tvaru.
V Karlových Varech se premiéry dočkal i dokumentární portrét skupiny Tata Bojs, od něhož se i díky režijní účasti Marka Najbrta očekávaly velké věci. Zapojení jednoho z autorů Kanceláře Blaník a laureáta pěti Českých lvů totiž naznačovalo, že půjde o něco víc než rutinně zpracovaný medailonek, čemuž měla napomoct i hudební originalita a tvárnost kapely či její důraz na vizualitu. Výsledný tvar s názvem Tatabojs.doc (či také tata_bojs.doc) sice nejpřísnějším nárokům nedostojí, přesto se v porovnání s konkurencí jedná o svižné a stylové dílo.
Před začátkem karlovarského festivalu jsme dokumentární portrét jedné z našich nejvýraznějších žijících hereček pasovali na favorita diváckého hlasování – vždyť ve Varech mají medailonky velkých jmen naší kultury či historie na červeném koberci ustláno. Zase jednou se však prognózy ukázaly jako liché a v aktuální desítce nejpopulárnějších titulů se Janžurka nevyskytuje. Kde je tedy problém?
Filmařská kariéra Jiřího Havelky začala s Vlastníky velmi slibně a do té doby především divadelník bodoval na Českých lvech, Cenách kritiky i diváctva, jehož do kin přilákal přes 320 tisíc. Pokud nepočítáme experimentální dokument Očitý svědek, natočil dosud Havelka ještě Mimořádnou událost, která sice do kin rovněž dokázala přitáhnout velké množství diváků a divaček (konkrétně přes 130 tisíc), pod tíhou vlastních ambic se však zhroutila a nepůsobila jako rozvinutí Havelkova filmařského talentu. Jak si v této společnosti stojí Zahradníkův rok?
„Krok do neznáma je lepší než přešlapování na místě.“ Jméno Libuše Jarcovjákové možná není tak známé, jak by si jeho nositelka zasloužila, jde však o jednu z nejvýraznějších postav české fotografie druhé poloviny 20. století. Až v poslední dvou dekádách se jí dostává větší uznání, přičemž její nejzásadnější práce se datují do 70. a 80. let, kdy se jí dařilo fotit třeba v Německu či Japonsku. O jejím rozmanitém životním osudu pojednává nový dokument Ještě nejsem, kým chci být, který však má naštěstí do standardně uchopeného portrétního medailonku daleko.
V kinech momentálně můžete vidět první díl ambiciózní westernové ságy s názvem Horizont, pod nímž je podepsán slavný Kevin Costner. Ten se v posledních letech opět ocitl v kurzu díky seriálu Yellowstone, od vrcholu jeho kariéry v první polovině 90. let už ale přece jen uplynulo hodně vody. Tehdy Costner bodoval s rolemi ve filmech JFK, Robin Hood: Král zbojníků či Osobní strážce, jeho největším úspěchem však zůstává oscarový režijní debut Tanec s vlky. Další Costnerovy režijní pokusy však už tak slavně nedopadly.
Z universa Hvězdných válek se postupem dekád poměrně nevyhnutelně stalo něco úplně jiného, než díky čemu George Lucas koncem 70. let stvořil tu nejpopulárnější ságu v dějinách kinematografie. Současné příspěvky do světa Star Wars se leckdy snaží být uvědomělejší a dospělejší nežli jejich předchůdci, což je také důvodem, proč je zatvrzelá fanouškovská komunita odmítá – vždyť minimálně původní trilogie stála na přiznané pohádkovosti, morální naivitě a jasně načrtnutých postavách.
Z hlediska většiny festivalového diváctva představuje snímek s všeříkajícím názvem Janžurka zřejmě nejlákavější dokumentární počin letošní karlovarské nabídky. Nikdo by se zřejmě nedivil, kdyby portrét Theodory Remundové (tedy dcery Ivy Janžurové) šel ve stopách třeba obdobného medailonku Jiřího Suchého od Olgy Sommerové, který v roce 2019 na festivalu vyhrál diváckou cenu. Ale nepředbíhejme.
Velká cena poroty z letošního festivalu v Cannes a unisono nadšené kritické ohlasy – s takovou vizitkou přijelo indické drama Záblesky naděje (All We Imagine As Light) na karlovarský festival. Jednalo se navíc o první indický film v canneské hlavní soutěži za posledních třicet let a na recenzním serveru Rotten Tomatoes momentálně všech 36 dostupných textů uděluje palec nahoru, navíc s bezprecedentním hodnocením více než devíti bodů z deseti možných. Opravdu je však tento snímek tak výjimečný?
Slovo „kneecap“ v angličtině znamená nejen čéšku, ale i hovorový výraz pro střelení do kolena, obvykle v rámci mafiánského vyřizování účtů. Jako výstrahu tento útok používají i paramilitaristické skupiny irských republikánů, otevřeně bojující s drogovou závislostí mezi mládeží. Trio neortodoxních a rozmanitým substancím holdujících rapperů si tudíž nemohlo vybrat příhodnější název pro svou skupinu.
Na podzim se zase budeme usmívat. Velmi rychle, tedy dva roky od premiéry hororu Úsměv (Smile), se dočkáme pokračování, které se podle traileru bude spoléhat na tytéž ingredience jako nečekaně úspěšná jednička. Ta při rozpočtu 17 milionů dolarů utržila v kinech ohromných 217 milionů, a tak nebylo pochyb o tom, že se brzy dočkáme druhého dílu. Ten se nyní představuje v první ukázce.
Věhlasný hororový režisér Wes Craven během své kariéry hned dvakrát bojoval se zámořskou ratingovou organizací MPAA (od roku 2019 přejmenovanou na MPA), která jeho snímky opakovaně vyhodnotila jako natolik krvavé a znepokojivé, že jim udělila nejpřísnější hodnocení NC-17 (dříve označené jen písmenem X). Týkalo se to třeba i meta-hororu Vřískot (Scream), jehož nadhled je z dnešního pohledu jasně patrný. Craven však kvůli němu musel mnohokrát na kobereček.
Dvaašedesátiletý herec Woody Harrelson si za svou kariéru připsal spoustu ikonických rolí. Díky snímkům Lid versus Larry Flint, Posel a Tři billboardy kousek za Ebbingem si vysloužil nominace na Oscara, památné jsou i jeho kreace v obou Zombielandech, Takových normálních zabijácích, v sérii Hunger Games či v první řadě seriálu Temný případ. Specifické místo v jeho filmografii má však velmi ojedinělý a trochu zapadlý animák z roku 2006.
Noční můra v Elm Street (A Nightmare on Elm Street) v roce 1984 zahájila velmi úspěšnou hororovou franšízu a dosud se dočkala osmi dalších pokračování, televizního seriálu a bezpočtu knih či komiksů. Wes Craven první snímek natočil za milion dolarů a tržby ve výši 57 milionů daly jasně na srozuměnou, že tuhle značku se vyplatí ještě notně podojit. To se také stalo a příběhy démonického Freddyho Kruegera jsou dodnes velmi oblíbené. Ale proč popálený čtverák v klobouku úřaduje zrovna v ulici Elm Street?