Hitchcock a mocný producent si nemohli přijít na jméno. Vznikl díky tomu ikonický záporák

Selznick pocházel z výsostně filmařské rodiny, jelikož jeho otec patřil mezi první americké producenty rodící se kinematografie. David však nechtěl být celoživotním podržtaškou svého otce, a tak po získání zkušeností v jeho společnosti MGM udělal kariéru v konkurenčních studiích Paramount a RKO. Později se do MGM vrátil a pod jeho dohledem vznikly hity jako A Tale of Two Cities, Zrodila se hvězda či zmíněný Jih proti Severu.

Právě díky jeho úspěchu v podobě osmi Oscarů a titulu nejvýdělečnějšího snímku všech dob se stal Selznick předním hollywoodským hitmakerem a rozhodl se za velkou louži přitáhnout nejchválenějšího britského režiséra. Dvojice měla spolupracovat na zfilmování Titanicu, od jehož osudové havárie tehdy uplynuly už více než dvě dekády. Selznick měl s podobně rozmáchlými spektákly zkušenosti a Hitchcock se těšil na novou zkušenost, nakonec ale za oceánem natáčel něco úplně jiného.

Kvůli nelibosti dopravní společnosti Cunard-White Star Line a nejistotě, jak učinit napínavým příběh se známým koncem, se Selznick s Hitchcockem dohodl na jiném projektu, totiž tajemném thrilleru Rebecca (1940). Ten byl rovněž velmi úspěšný a další rok si odnesl Oscara za nejlepší film. Jak ale Hitchcock lakonicky poznamenal ve slavné knize rozhovorů s Françoisem Truffautem: „Nikdy jsem nedostal Oscara. Toho dostal Selznick jako producent.“

V téže knize popisuje svou rezervovanost k celému projektu, jelikož se prý jednalo předně o Selznickův film. A opravdu, Hitchcock se těžko smiřoval s tím, co od hollywoodského studiového systému už dříve očekával – tedy že kontrolu nad natáčením nemá režisér, nýbrž producent, čehož Selznick velmi výrazně využíval. Mezi oběma muži tedy vzniklo vcelku otevřené nepřátelství bez ohledu na to, že pro Selznicka měl Hitchcock natočit ještě několik dalších filmů.

To platí pro slavný mysteriózní thriller Rozdvojená duše a melodramatickou kriminálku Případ Paradineová. Pak byl Hitchcock konečně „volný“, což se projevilo hojnějším experimentováním v následujících filmech Provaz či Cizinci ve vlaku. Skutečně zlomyslné a důsledné pomsty se ale režisér dočkal až ve filmu Okno do dvora.

Ve voyeuristickém příběhu úspěšného fotografa, jenž je kvůli zlomené noze upoután na invalidní vozík a začne pozorovat dění v protějším domě, totiž vykreslil hlavního padoucha Thorwalda přesně podle Selznicka. Zajistil, aby herec Raymond Burr v roli nosil specifické Selznickovy brýle, měl jeho kudrnaté vlasy a dokonce i napodoboval producentovu mimiku či některé pohyby.

Už během 40. let Hitchcock podpořil kolegu Billyho Wildera v jeho vlastním sporu se Selznickem, ovšem tento vtípek byl rozhodně vrcholem jeho animozity vůči úspěšnému, třemi Oscary ověnčenému producentovi. A třeba si díky této znalosti příští zhlédnutí Hitchcockovy klasiky užijete ještě o kousek víc.

Podívejte se na náš žebříček nejlepších režisérů, kde Hitchcock samozřejmě nechybí.

Zdroje: Rozhovory Hitchcock – Truffaut, Collider