Martin Svoboda

Eva Toulová už nás letos oblažila komedií Superžena, jejímž jediným otiskem ve veřejném prostoru byla diskuze ohledně falšování hodnocení na filmových databázích. Ani zástup údajných falešných účtů nezabránil tomu, aby snímek klesl mezi nejhůře hodnocené české filmy, kde ostatně najdeme i celou filmografii této tvůrkyně. Nyní se Toulová vrací po necelém půl roce jako režisérka, scenáristka a dokonce znovu jako herečka v hlavní roli slaďárny Láska na zakázku. Vyčíst se jí po zhlédnutí dá ledacos, rozhodně ale ne nedostatek konzistence. Je to stejně marné jako vždy.

Všichni cinefilové světa se dočkali studené sprchy, když převážně kladně přijímaná Furiosa (Furiosa: A Mad Max Saga) skončila jako propadák. Po dvou týdnech od kinopremiéry už ji začíná stahovat většina kinosálů a oznámilo se promptní uvedení na VOD již 25. června, což je nevyhnutelně smrt pro život filmu v kinech. Mnoho bylo a bude napsáno o tom, jak se to mohlo stát. Ještě důležitější otázka ale je: Co to znamená pro budoucnost Šíleného Maxe?

Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) vznikal původně pro streamovací službu Hulu, stejně jako Predátor: Kořist. Měl být jednou z vlajkových lodí platformy, jejíž katalog u nás distribuuje Disney+. V průběhu produkce ale snímek vzbudil ve studiu takovou důvěru, že se u něj nakonec hlavouni rozhodli pro tradiční kinodistribuci. Je to rozhodně skvělá zpráva v době, kdy se bojíme o budoucnost kin. Nyní je ale důležité, aby byl nový Vetřelec právě tak dobrý, jak vypadá z trailerů.

Uplynulo dvacet let od premiéry Českého snu, dokumentárního dobrodružství Víta Klusáka a Filipa Remundy, jímž se tito filmaři nejprve jako duo, nakonec i samostatně, postavili do čela české dokumentaristiky, kde v mnoha ohledech zůstávají dodnes. Jak obstojí kontroverzní snímek po dvou dekádách – předběhl dobu, nebo už jeho hrany obrousil čas?

Phil Lord a Chris Miller na dlouhou dobu zmizeli z výslunní, tihle dva talentovaní režiséři komedií ale brzy chystají návrat. I když není pravděpodobné, že nám u jejich novinky bude zase tolik do smíchu. Project Hail Mary má být sci-fi o blížícím se konci světa. Za práva na knižní adaptaci zaplatilo studio tři miliony dolarů, takže producenti tomuhle příběhu dost věří. A kdyby vás to nepřesvědčilo, v hlavní roli se má setkat milovaný Ryan Gosling a nově i vycházející německá star Sandra Hüller.

Je to pět let, co Marvel platil za vrcholný komerční úspěch kinematografie. A aby bylo jasno, současná imploze brandu není důkazem toho, že chvála byla předčasná nebo nadnesená. Hollywoodské trendy nejsou nesmrtelné, ostatně kdo by si něco takového přál? Bylo fajn, dokud to trvalo, a teď je na čase posunout se o dům dál. Konec komiksové éry není ostuda, ale koloběh života. Hollywood ale nemá v plánu se vzdát, i když tenhle prodloužený pokus o resuscitaci začíná působit dost smutně. Další obětí bude zřejmě sám Captain America.

Hollywood vstupuje do nepříjemné fáze hledání náhrady za již nespolehlivé komiksovky. Úspěch Barbie otevírá dveře blockbusterům inspirovaným hračkami, Super Mario Bros. ve filmu zase upozorňuje na potenciál videoher. Obojího se studia okamžitě chytla a připravují hned několik snímků z daného ranku. Víra v takzvané legacy sequely, kdy se s větším odstupem vrací nostalgické série, se zatím ukázala jako dost vrtkavá. Přesto je jasné, že nostalgie je jedním z klíčů do našich kapes. A Pixar, potažmo Disney, tu zvažují radikální krok.

Všichni chápeme, že Hollywood funguje jako ustrašená skupina superkonglomerátů, co se zuby nehty drží trendů a není schopna a ochotna přijít s něčím novým, dokud nestojí vyloženě na pokraji krachu. Když se tedy začíná šuškat o návratu Mumie (The Mummy), víme, že se parta producentů snaží vyždímat naši nostalgii, co to jen jde, a najít nejméně riskantní řešení současné krize blockbusterů. Ale víte co? V tomhle jednom případě to je úplně jedno. Mumie z roku 1999 je film jako dělaný pro comeback blockbusteru nepošpiněného nolanovským pseudorealismem a deadpoolovským popcynismem. Sem s ním!

Česká herečka žijící v Kanadě Martina Adamcová toho jako režisérka zatím nepředstavila mnoho, její The Perfect Kiss s Lucií Vondráčkovou v čele z roku 2018 si ale na všech možných databázích i u recenzentů vydobyl pověst jednoho z nejhorších filmů s českou účastí posledních let. Může pohádka pod jejím vedením bolet o něco méně? Ale co vás nemá! Rozhodně máme opět co do činění s jedním z nejvýstřednějších a nejméně zvládnutých počinů kinematografie, kam paměť sahá, který může směle konkurovat produkci Tomáše Magnuska a Evy Toulové co do vtíravé otázky: „Jak se tohle mohlo vůbec stát?“

Už nějakou dobu víme, že režisér David Gordon Green dostal od Universalu vyhazov za to, jak moc zpatlal Vymítače ďábla: Znamení víry (The Exorcist: Believer). Nemusí vám ho ale být zase tak líto, Green měl po svém poměrně dobře přijatém Halloweenu z roku 2018 (jehož úspěch živila hlavně nostalgie, ruku na srdce) příležitost dokončit celou trilogii a každý další díl byl horší než ten předchozí. Když sestupná tendence neskončila ani se změnou franšízy, bylo jen na místě ho pokropit svěcenou vodou a ve jménu Krista poslat do pekel. Jenže co teď?

Lars von Trier si roky pěstoval a hýčkal pověst nejkontroverznějšího režiséra. Jeho kariéra se tak skládá krom ostrých filmů také z provokativních prohlášení záměrně koncipovaných tak, aby se dala snadno vytrhnout z kontextu a působit ještě o kus víc šokujícím dojmem. Před pár lety si vysloužil řadu odsudků, když mluvil o tom, jak moc rozumí Hitlerovu smutku v okamžiku jeho sebevraždy. Vloni vyslal na sociální sítě vzkaz Russian Lives Matter. Ta prohlášení bez dodatečných informací neznamenají nic, a právě o to von Trierovi jde. Nicméně jsme museli pochybovat, jestli se všechna ta energie ještě manifestuje v nějakém filmu, protože mu byla v 66 letech diagnostikovaná Parkinsonova nemoc. Nyní se ale zdá, že se dánský ďábel ještě nevzdává.

Vlivný magazín The Hollywood Reporter představil desítku mladých herců a hereček, již se podle něj stanou megahvězdami své generace. Abychom dali redaktorům za pravdu, musíme si udělat poznámku v kalendáři a vrátit se za deset, ideálně dvacet let. Až tehdy budeme mít jasno o tom, jestli se trefili. Přesto se na jejich seznam podívejme, protože i když tyto žebříčky ne vždy přečkají zub času, vždy jsou zajímavým svědectvím o zeitgeistu.

Sympatizant (The Sympathizer) patří jaksi z principu k seriálovým must see roku. Za adaptací respektované vietnamské knižní předlohy totiž stojí jihokorejský ďábel Čchan-uk Pak, režisér kultovního Old Boye, jenž se jako málokdo umí zadřít pod kůži. Jak mu jeho schopnost stupňovat intenzitu k až k nevydržení pomohla nyní? Seriál již je kompletně ke zhlédnutí na Max.

O Tomu Cruiseovi se dlouho mluvilo jako o poslední hvězdě Hollywoodu, která umí nalákat davy. Vrchol zažila tato pověst v období okolo druhého Top Gunu, jenž se zapsal jako zachránce postpandemického Hollywoodu. Ovšem z vrcholu se dá mířit jen jedním směrem a sedmá Mission: Impossible byla pro producenty studenou sprchou. Takřka 600 milionů dolarů na tržbách by byl skvělý výsledek pro 9 z 10 filmů, ne však pro nafouklou produkci za zhruba 300 milionů. Studio Universal mělo tratit nějakých 100 milionů, což výrazně otřáslo podobou osmého dílu. Ten se od té doby jeví skoro prokletě a jeho problémy nekončí.

I přes to, že si Furiosa (Furiosa: A Mad Max Saga) připsala v průměru devět kladných na jednu zápornou recenzi (a divácké hodnocení je podobné), se z prequelu milovaného návratu George Millera do světa Šíleného Maxe stane propadák, tedy pokud se nestane nějaký zázrak. Snímek v Americe vstoupil do kin během prodlouženého víkendu a vykázal nejnižší tržby, jaké tento distribuční slot zažil za tři desetiletí. Nyní už je nepravděpodobné, že by se ze samotných kin mohl vrátit štědrý rozpočet.