Radovan Lukavský

Od dětství účinkoval v ochotnických souborech. Po uzavření vysokých škol nacisty musel zanechat studií na Filozofické fakultě UK (čeština-francouzština) a dva roky působil jako telegrafista na železničním nádraží v Pečkách. V roce 1940 nastoupil na dramatické oddělení konzervatoře, pod pseudonymem Karel Janota hrál v divadle Větrník, nicméně ve 2. ročníku byl totálně nasazen do Německa, kde se vyučil strojním zámečníkem. V létě 1944 byl vyreklamován a získal angažmá v Divadle Vlasty Buriana. Po válce dokončil obě válkou přerušená studia. Hrál v Městském divadle na Vinohradech (1946-1950), Městských divadlech pražských (1950-1957) a po té byl až do své smrti členem činohry pražského Národního divadla. Pedagogicky působil na pražské DAMU (od roku 1947, mj. se podílel na založení DISKu), n a FAMU (od roku 1961) a na pražské konzervatoři (od roku 1975). V roce 1995 byl jmenován profesorem. Po několika drobných rolích na sebe upozornil menšími i většími postavami v celé řadě životopisných filmů, kterým byl věrný i v následujícíh obdobích své kariéry (Mikoláš Aleš, Mladá léta, Psohlavci, Jan Žižka, Proti všem, Dědeček automobil, Horoucí srdce, Veronika, Romaneto, Putování Jana Amose). Jakkoliv hrál v mládí často nacisty (Bílá tma, Nástup, Zvony pre bosých, Poslední ples na rožnovské plovárně), zahrál si i jejich protivníky (Vyšší princip). Ze všeho nejčastěji představoval intelektuály, inženýry, profesory, lékaře či archeology, často nejednoznačné postavy procházející složitým vývojem (mj. Stříbrný vítr, Páté oddělení, Pouta, Smrt v sedle, Schůzka se stíny). Další velmi bohatou kolekci jeho postav tvoří příslušníci armádních a bezpečnostních složek, z nichž vyniká především poručík Václav Kot z filmu Král Šumavy. Zahrál si i krále v pohádkách (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Malá mořská víla). Na televizních obrazovkách si získal značnou popularitu především díky postavám Václava Tháma v seriálu F. L. Věk a nadporučíka Hafnera v seriálu Sňatky z rozumu. Výrazné postavy hrál i v celé řadě dalších seriálů, mj. 30 případů majora Zemana, My z konce světa, Synové a dcery Jakuba skláře, Zlá krev, Dobrodružství kriminalistiky, Náhrdelník, Četnické humoresky a Náves. Roku 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem, v roce 1996 obdržel cenu Thálie za celoživotní mistrovství a v roce 2000 medaili Za zásluhy.