Vlasta Burian: Herec, fotbalista a nacista? Černobílý pohled na krále komiků

Král komiků se narodil 9. dubna roku 1891 v Liberci jako Josef Vlastimil Burian do rodiny ochotnického herce a vlastence, který se kvůli konfliktům se sudetskými Němci 10 let po Vlastíkově narození přestěhoval do Prahy-Žižkova, což mladíkovi otevřelo dveře do světa sportu (především fotbalu a tenisu) a kultury. Z Vlasty se stal bavič účinkující nejprve po hospodách a kabaretech, který to dotáhl do Rokoka a Červené sedmy, načež s vlastním kulturním stánkem, Divadlem Vlasty Buriana, zapustil kořeny na místě nynějšího Divadla Komedie. Ačkoliv znalo publikum Buriana jako baviče a prvotřídního společníka, v soukromí trpěl maniodepresí a byl značně náladový. Navenek ale působil jako prvotřídní profesionál. Jeho v pořadí druhá žena, milovaná Nina Burianová, měla v divadle vlastní lóži a nevynechala jediné Vlastovo představení. Traduje se, že především kvůli tomu, aby se nenudila, hrál Burian pokaždé jinak.

Burian se vyznačoval přehnanou gestikulací, hrou těla (především rukou), oblibou v kostýmech a telefonování. Prvním ze zvukových filmů, který si zamilovalo české i německé publikum, byl C. a k. polní maršálek z roku 1930.

Řada snímků se v té době totiž točila ve více jazykových verzích (dabing nebyl ještě technicky realizovatelný), a tak se filmy s komerečním potenciálem natáčely s různými herci v různých jazykových mutacích. Například Vlasta Burian zvládl C. a K. polního maršálka zahrát i v německé verzi, čímž rozšířil svůj "fanklub" o německé publikum. Zaujal též díky filmům To neznáte hadimršku (1931), Anton Špelec, ostrostřelec (1932) nebo U pokladny stál... (1939).

Náklonnost německého publika mu nicméně srazila vaz během protektorátu a druhé světové války. Nebylo výjimkou, že do jeho vily na Hanspaulce zamířili představitelé třetí říše, kteří chtěli naživo spatřit "maršálka", a Burian je z pochopitelných důvodů nedokázal odmítnout. Patrně jediný Burianův přešlap nicméně přišel v případě rozhlasové hry Hvězdy nad Baltimore, v níž parodoval opilého Jana Masaryka. Spisovatel a historik Jiří Padevět se zlomové události věnoval v pořadu Krvavá léta (díl Poválečný hon na Vlastu Buriana). Dle hlasů těch, kteří pořad slyšeli, bylo s podivem, že nacisté Buriana za vystoupení nepotrestali, neboť strašnější výkon předtím ani potom nepodal. Právě za výstup v "Baltimore" však Buriana označili jako kolaboranta s nacisty Jan Werich a Jiří Voskovec ve svém americkém rozhlasovém skeči. Šlo nicméně o obrovské nedopatření, které se Werich později snažil odčinit, například tím, že Burianovi zajistil roli v pohádce Byl jednou jeden král... (1954).

Opačných důkazů o tom, že Vlasta Burian za války naopak pomáhal lidem z branže, je plno. Dosvědčila to například herečka Zita Kabátová . "Pomáhal, seč mu síly stačily, zachraňoval celý divadlo, kolik rodin na něm bylo závislejch". Herec Radovan Lukavský popsal v pořadu České televize Příběhy slavných: Sesazený král svůj vlastní příběh. Za války byl totálně nasazen v nacistické třetí říši, Burianovi z divadla odešel kolega Jaroslav Marvan a principál si podal žádost "o okamžité uvolnění herce Radovana Lukavského". Lukavský v té době ještě hercem nebyl a tato Burianova akce mu možná zachránila život. Dalším důkazem pro to, že král komiků za protektorátu pomáhal postiženým kolegům, bylo uzavření Divadla E.F. Buriana. Burianův jmenovec Vlasta dal mnohým hercům, kteří kvůli tomu přišli o angažmá, práci a živobytí.

Po druhé světové válce, hned v roce 1945, nicméně bylo Divadlo Vlasty Buriana kolektivizováno (neslo název Divadlo kolektivní tvorby) a pod vedením Zdeňka Podlipného bylo na Vlastu Buriana podáno trestní oznámení. Burian byl obviněn z toho, že se 1) přihlásil k německé národnosti (to bylo vyvráceno), 2) ve skeči Hvězdy nad Baltimore parodoval opilého Jana Masaryka), 3) stýkal se s protektorátními činiteli. Nakonec byl odsouzen za třetí bod obžaloby s tím, že k jeho prokázání bylo podáno vynucené přiznání Lídy Baarové (vynuceno pod pohrůžkou trestu smrti během výslechu na StB). "Do konce života mě to bude mrzet," sdělila k tomu později Baarová. To Burianovi zlomilo vaz. Byla mu zabavena vila na Hanspaulce, dostal pokutu 500 tisíc korun, byl odsouzen ke třem měsícům odnětí svobody v pražské věznici Pankrác a byla mu zakázána herecká činnost. Burian se musel živit jako dlaždič, hoteliér a podobně. Ačkoliv se za něj přimluvil ministr Jan Masaryk nebo Jan Werich, musel se nakonec veřejně kát, aby mohl po roce 1950 opět aktivně vystupovat.

Z Vlasty Buriana se stal skrytý alkoholik, jeho pozdější veřejná vystupování byla spíš labutí písní někdejšího krále, navíc se u něj projevovaly zdravotní neduhy. Burian zemřel v Praze 31. ledna roku 1962 ve věku 70 let. V 90. letech 20. století byl oficiálně rehabilitován, o což se výraznou měrou zasloužil teatrolog a divadelní kritik Vladimír Just.