Nejlepší české mimozemské filmy: Svatební masakr s monstrem i hrátky ve sněhu

Stejně jako samotný žánr sci-fi i jeho podmnožina věnující se ufonům v posledních desetiletích příliš nevzkvétala, což se dá připsat finanční náročnosti podobně orientovaných produkcí, menší poptávce ze strany českého publika či dostatečné saturaci zahraničními počiny. Pro většinu příkladů tak musíme sáhnout do předrevoluční éry československé kinematografie. Možná až překvapivě se ukazuje, že v době centrálně řízeného filmového průmyslu se mimozemšťané sem tam objevili v nepříliš povedených béčkách, tvorbě pro děti a mládež, bláznivých komediích, ale i humanistických podobenstvích.

„Emzácký“ film tak má na kontě mistr žánrové kinematografie Oldřich Lipský, ale i přední představitelka československé nové vlny a autérka par exellence Věra Chytilová. Díla z tak odlišných oblastí audiovizuální tvorby by nebylo příliš fér hierarchicky odstupňovat, výčet je proto seřazen chronologicky podle roku vzniku.

Nejstarší, a jediný černobílý, zástupce v našem seznamu vzešel z hlavy již zmiňovaného mistra žánrů Oldřicha Lipského. Vypráví o čalouníku Josefovi (Miloš Kopecký), který při své práci v raketárně ve Strakonicích nedopatřením stiskne startovací tlačítko, načež ho zbrusu nová raketa dopraví na vzdálenou Modrou hvězdu. Zde se ho ujímá mimozemšťan s protáhlou lebkou Adam, jenž ho doprovází zpět na Zem, kde se píše rok 508 po Sputniku, na celém světě vyhrála socialistická ideologie a lidé budoucnosti tak žijí v utopii bez válek a materialistických tužeb. Přízemní Josef však využije pokročilých znalostí svého mimozemského přítele a v honbě za pozemskými statky se vydává za geniálního vynálezce.

Již tak odvážné satiře na budování socialismu příliš nepomohlo ani načasování vzniku, které se krylo s rokem Gagarinova kosmického letu, komedie o primitivovi ve vesmíru se tak stala spíše nežádoucí. Nepomohla ani účast v soutěžní sekci festivalu v Cannes, kde se Muž z prvního století setkal s diváckým nezájmem.

Snímek Otakara Fuky vypráví o pracovníkovi Výzkumného ústavu leteckého lékařství, doktoru Junkovi. Ten se seznámí s tajemnou Zuzanou a stane se jejím milencem. Později zjišťuje, že půvabná žena je ve skutečnosti mimozemšťanka z planety Tonatiu, která má společně se svým kolegou za úkol najít na Zemi lék bororo, jenž je jedinou záchranou mimozemské civilizace před vyhynutím. Junek i Zuzana se pro něj vydávají do Brazílie, kde jim však cestu zkříží nacista Krause.

Spíše na dětské publikum cílí první pro kina určený snímek Ludvíka Ráži Odysseus a hvězdy. Mimozemského návštěvníka z masa a kostí se se zde sice nedočkáme, ale kolem vesmírného artefaktu se děj přesto točí. Otec Míša vypráví v roce 2000 svému dvanáctiletému synovi Péťovi o tom, jak v roce 1975 objevil podivný kámen spadlý z nebe a uvnitř byla skryta kovová koule. Péťa později zjišťuje, že jde o mimozemskou sondu, která za nejvyšší formu života na Zemi nedopatřením označila kočky a můry. Vydává se proto nebešťanům vysvětlit, jaká je pravda, tím však film končí.

Dětsky naivní snímek se specifickou imaginací si vysloužil Stříbrnou píšťalku na Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež v Gottwaldově.

Jako unikátní bizár se do dějin tuzemské kinematografie zapsala československo-jugoslávská koprodukce Monstrum z Galaxie Arkana. Režisér Dušan Vukotić natočil podle scénáře Miloše Macourka, který stojí za Dívkou na koštěti či Rumburakem, příběh o recepčním a amatérském spisovateli sci-fi Robertovi, jehož představy obživnou. Hlavní hrdina se tak setkává s obyvateli galaxie Arkana, Androu, jejími dětmi Ulou a Targem a příšerkou Mumu.

Kromě pochybných vizuálních efektů je film prodchnut krajně podivnými výjevy. Andra šlehá své děti laserovou rákoskou vyrůstající z jejího prstu a žárlivá Robertova přítelkyně se před Androu svléká, aby mimozemšťance ukázala, zač je toho lidství. Všemu pak vévodí masakr svatebních hostů titulním monstrem v podobě zběsilého dvounohého slono-berana s ušima vyrůstajícími ze zad. Jeho model pro film vyrobil sám Jan Švankmajer.

O tom, že se u nás mimozemšťanům nejlépe dařilo v 80. letech, svědčí i snímek Kam zmizel kurýr. Ten sleduje obyvatele planety Pegas, který se v česku vydává za australského bohemistu Michaela Allana Jonese. Ten má za úkol najít svého kolegu, jenž na Zemi ztroskotal v 16. století a od té doby ovlivňoval zdejší dění. K tomu mu asistuje spisovatelka science fiction Marcela.

Kam zmizel kurýr je plný popkulturních odkazů, ukazuje se totiž, že pohřešovaný mimozemšťan nejen že pomáhal psát Karlu Čapkovi jeho Věc Makropulos, ale podílel se i na tvorbě českých vědecko-fantastických filmů jako Baron Prášil, Vynález zkázy, Muž z prvního století, Ikarie XB-1 či Akce Bororo.

V již druhém zástupci filmografie Oldřicha Lipského přilétá na Zemi nejdříve v pivním sudu a posléze v popelnici dvojice ufonů ztvárněným komickým duem Milan Lasica – Július Satinský. Vesmírní výzkumníci mají za úkol podrobně prozkoumat poměry na modré planetě, zajímají se tak o místní zvyky, nechají se zaměstnat jako kopači a dokonce si užijí trochu starého dobrého pozemského sexu. Ze všeho nejvíc však vytváří chaos a komplikují život svému nedobrovolnému hostiteli, doktoru Jánskému (Jiří Menzel).

Lipský opět kombinuje sci-fi se satirou, utahuje si z reálného socialismu a tentokrát hraje i na ekologickou notu. Reálnou podobu návštěvníků coby zelených mužíků odhalují animované sekvence výtvarníka Vladimíra Jiránka.

Temnou, místy až hororovou větev československé tvorby pro děti a mládež reprezentuje Tretí šarkan. Trojice jeho dětských hrdinů, žáků základky v Atomové Lhotě, v něm objevuje místo ve skalách, které jim umožňuje zapamatovat si slovo od slova veškeré informace na písemku. Později se ukazuje, že zdrojem těchto schopností je vesmírná loď, jež je dopraví na neznámou planetu uprostřed ekologické katastrofy. Slovenskojazyčný film nese výraznou českou stopu; hudbu k němu složil Petr Hapka a jednoho z mimozemšťanů si zahrál Radovan Lukavský.

Největší uměleckou hodnotu můžeme v našem výčtu bezpochyby přiznat příspěvku Věry Chytilové na pomezí sci-fi, hororu, psychologického dramatu a podobenství. Tři krajně podezřelí vychovatelé v něm pod záminkou lyžařského kurzu pozvou jedenáct nic netušících problematických puberťáků do izolované horské chaty, aby je podrobili sérii testů.

Brzy se ukazuje, že nebozí účastníci kurzu nemají co dočinění s obyčejnými psychopaty, ale nesmrtelnými mimozemšťany, kteří Zemi potřebují pro svou rychle se rozrůstající populaci. Musí proto zjistit, nakolik jsou pozemšťané ochotní usnadnit jim práci a vyvraždit se sami. Mladí lidé tak čelí morálnímu dilematu, zda přistoupit na podmínky experimentu a jednoho ze svých řad obětovat, či se proti vetřelcům spojit.

Vlčí bouda není pouze hororovou verzí Sněženek a machrů. Vykreslením klaustrofobní atmosféry uprostřed ledové pustiny místy připomíná intenzitu Carpenterovy Věci a mrazivé jsou i herecké výjevy trojice záporáků, Miroslava Macháčka, Tomáše Palatého a Štěpánky Červenkové. Jejich v postprodukci zrychlené noční orgastické křeče v hlubokém sněhu, které mají za cíl ochladit studenokrevní organismus, zalezou pod kůži. Není tak divu, že se Chytilová s filmem ucházela o Zlatého medvěda na Berlinale.

Co by to bylo za žebříček českých filmů bez legendárních Samotářů, které lze navíc na Kinoboxu zdarma zhlédnout? U.F.O. přijela do Česka pozorovat jedna z jejich hlavních postav Vesna (Labina Mitevska ) a mimozemšťané představují vděčné téma pro její konverzace s romantikem Petrem (Saša Rašilov) i věčně zhuleným Jakubem (Jiří Macháček). Nakonec se sice ukazuje, že Vesna přijela hledat svého otce a že „někdy je snazší vidět U.F.O. než vlastního tátu.“

K blízkému setkání třetího druhu ale v jistém smyslu stejně dojde, když Vesnu a Petra vyhlížející v noci u rybníka vesmírné návštěvníky přeruší za zvuků Smetanovy Mé vlasti Jakub osvícen zezadu světly auta a s jointem v roce. Záběr se stal natolik ikonickým, že se objevil i na plakátu k filmu.

Seriálová podivnost na závěr. V letech 2005 a 2009 vysílala Česká televize Strážce duší, nízkorozpočtovou odpovědět na americké mysteriózní seriály jako Akta X a Krajní meze. Spisovatel Armín a studentka Katka v něm obrážejí Českou republiku a pátrají po záhadách minulosti i současnosti.

Jeden z případů zavede ústřední dvojici v pátém díle nazvaném Pozdní návrat i do Jeseníků, kde se ve sněhu objevují záhadné stopy a oslnivé světlo, jež na jednu z obyvatelek dokonce zaútočilo. Ukazuje se, že jevy působí mimozemšťan Šedivec popisovaný jako vysoká entita s šedivou kůží, čtyřmi prsty a velkýma očima bez bělma. Pátrání nastíní variantu, že celá mimozemská interakce sahá i stovky let zpět, do dob čarodějnických procesů.

Přes levné triky a propastný kontrast se zahraničními předobrazy nejde seriálu upřít velmi specifickou mysteriózní atmosféru, která osciluje mezi autentickým napětím a nechtěným pobavením. Na páté epizodě navíc spolupracovala ověřená jména českého filmové prostředí, režie se chopil Dušan Klein a důležitou epizodní roli sedláka Jansy zastal Jiří Schmitzer.

Pokud vás článek zaujmul, podívejte se také na náš žebříček nejlepších českých sci-fi filmů.