Články o E. T. – Mimozemšťan

Protáhněte tři celkem obyčejné děti a jedno humanoidní slůně hyperprostorem předaleké galaxie a možná doletíte tam, kde náročné publikum na chvíli přestane breptat nad tím, jak moc Disney akorát rozvrací stěžejní kánon Skywalkerů. První dvě dostupné epizody osmidílné série Star Wars: Bludná banda (Star Wars: Skeleton Crew) sotva představily přiznané eso v podobě Jediho Juda Lawa, a přece stačí vtáhnout relaxačním poznáváním fantaskního světa optikou dětských hrdinů, jako vystřižených z amblinovských produkcí 80. let. Víc zatím nečekejte a budete opatrně spokojení.

Proč vlastně na jediném receptu šetřit, když se alespoň jednou osvědčí? Kinematografií dnes hýbou letité filmové franšízy, jež v mnoha případech startovaly takzvaně od píky, po americku lze patrioticky říct s velkým snem a skromným zázemím podněcovanou kreativitou. Vezměte si Star Wars, jež George Lucas roku 1977 málem nedokončil a zadlužil se tak, že mu hrozil osud mrakodrapových skokanů po krachu newyorské burzy. Nová naděje ale obrovsky uspěla a následný úder Impéria stál třikrát tolik – nemluvě o moderních Disneyho článcích, jež i se započtením inflace své rozpočty trvale znásobují. Tento text vám představí několik zásadních filmových pokračování, jejichž rozpočty závratně vylétly buď nárazově oproti přímému předchůdci, nebo i postupně v průběhu let v rámci dlouhodobé série.

Nedávná Akolytka (Star Wars: The Acolyte) nepřinesla většině fanoušků Star Wars pozitivní náladu. Naopak, okolo projektu se rozbouřila obří vlna nenávisti, která jen potvrdila, že uspokojit názory i vkusem extrémně polarizované cílové publikum je čím dál složitější. Ještě letos si však bude chtít Lucasfilm napravit reputaci dalším seriálem, který bude v jistých ohledech jiný než jeho předchůdci. Bludná banda (Star Wars: Skeleton Crew) se totiž zaměří na dětské hrdiny. Dokázala ale prvním trailerem zaujmout?

Steven Spielberg si už vyzkoušel ufony na všechny způsoby. Představil je jako tajemnou sílu v Blízkých setkáních třetího druhu, jako roztomilé plyšáky v E.T. Mimozemšťanovi a také jako nevyzpytatelné dobyvatele z Války světů. Přesto se rozhodl, že má ještě čím přispět a vrací se ke sci-fi žánru. Konečně vyšel najevo název jeho chystaného filmu, který přibral rodícího se hereckého miláčka. Znamená to, že od něj po dlouhé době můžeme čekat nefalšovaný hit?

Jen málo tvůrců je s Hollywoodem spjatých tak pevně jako Steven Spielberg. Pokud byste měli jmenovat typického hollywoodského filmaře nebo nějaký snímek vystihující zámořskou kinematografii, spousta z nás by jistě vyhrkla Spielbergovo jméno či jeho věhlasné tituly jako Čelisti, Jurský park, Zachraňte vojína Ryana, Schindlerův seznam nebo sérii filmů i Indianu Jonesovi. Může za to nejen samotná kvalita těchto titulů, ale i jejich suverénní řemeslo, díky němuž se Spielbergovi bez ohledu na žánr či hlavní téma téměř vždy podařilo doručit důstojnou podívanou.

Fascinace tím, co se ukrývá ve vesmírných dálavách a co by teoreticky mohlo navštívit i naši titěrnou planetu (a podle mnohých už navštívilo), provází Stevena Spielberga od nejranějších let. Už ve studentském filmu Firelight roku 1964 popisoval přílet UFO do provinčního amerického městečka, dva roky po premiéře Čelistí (Jaws) zfilmoval vlastní sci-fi námět do oslnivých Blízkých setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind) a roku 1982 dojal celou galaxii příběhem E. T. Mimozemšťana (E. T. the Extra-Terrestrial), jenž se navzdory duševnímu poutu s chlapcem Elliotem musí vrátit domů. Sedmasedmdesátiletá legenda kinematografie nyní dle webu Variety plánuje návrat ke kořenům a pověřila scenáristu Jurského parku (Jurassic Park) Davida Koeppa rozepsáním svého dalšího námětu o UFO, který prý hodlá i režírovat.

Skoro každý úspěšný titul, jehož autorská práva jsou vydaná napospas obchodní mašinerii hollywoodských studií, se dříve či později dočká svého pokračování. Někdy se ale neústupný proces zadrhne a veřejně či zákulisně probírané koncepty rozvíjející světy a zápletky originálních filmů se na stříbrná plátna ne a ne dostat. Najít správný recept, z něhož by v porovnání s předchůdci nevznikla jen nevzhledná šlichta, bývá občas složité. Jindy nemají zájem tvůrci nebo herecké hvězdy a někdy je princip seqeuelu tak bláznivý, že si to ani Hollywood prostě nemůže dovolit. Nadcházející filmová pokračování nějaký čas měla vzniknout, ale pravděpodobně se jich nedočkáme. I když někdy může být čekačka natažená i na čtyři dekády a nové generace už vlastně ani neví, na co se navazuje.

Oscarové výsledky bývají sázkou do loterie a mnohokrát se stalo, že favorizovaný titul se v nejprestižnější kategorii musel poklonit překvapivému vítězi. Nejlepším filmem roku se tudíž nestali Dobyvatelé ztracené archy, Zuřící býk, E.T. Mimozemšťan, Zachraňte vojína Ryana nebo Zkrocená hora, která přitom měla během ceremoniálu roku 2006 slušně nakročeno. Citlivý příběh o dvou kovbojích, jejichž náklonnost přerůstá v zakázanou romanci, vcházel do oscarového večera s osmi nominacemi, z nichž proměnil ty za nejlepší původní hudbu, nejlepší adaptovaný scénář a nejlepší režii pro Anga Lee. Tchaj-wanský režisér se po letech vrátil k tomu, co mohlo stát za překvapivou ztrátou v poslední a nejdůležitější kategorii, kde mu vypálilo rybník mnohými zpochybňované drama Crash.

Steven Spielberg patří mezi největší velikány amerického filmového průmyslu. Nejde však jen o to, že natočil spoustu povedených filmů. Jeho působení tvarovalo samotné prostředí Hollywoodu. Byl to on, kdo v dobrém a zlém odlil formy, které američtí filmaři používají dodnes. Jeho pochvala pro druhou Dunu (Dune: Part Two) tedy není jen osobním názorem jednoho člověka, ale pomyslným požehnáním od personifikace celého oboru.

Když se někdo zmíní o sci-fi filmech, většina fanoušků má po ruce alespoň obecný kanonický přehled. Nejdůležitější je pravděpodobně Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey), nejslavnější Star Wars, nejfilosofičtější na západě Blade Runner a na východě Stalker. Ke sci-fi se minimálně jednou přikloní snad každá velká režisérská osobnost, neboť v nesnadné charakterizaci a ohraničení tohoto žánru spatřují možnosti pro nekonečně kreativní vyjadřování, ať už vizuální nebo příběhové. Ve většině případů sci-fi filmy vychází z jiných kulturních zdrojů včetně literatury a komiksu, v dnešní době často rozvíjí či remakují klasická díla a série. V tomto článku se ovšem zaměříme na osm finančně nejúspěšnějších sci-fi historie, jejichž námět pramení přímo z myslí filmařů a neopírá se o žádné přidružené médium nebo značku.