E. T. je prý hrůzostrašný a traumatizující. Švédské a norské děti na něj nesměly chodit do kina
To bezesporu platí i pro sci-fi dobrodružství E. T. – Mimozemšťan, které pro spoustu z nás dodnes platí za etalon rodinného filmu. Do amerických kin přišel E. T. v červnu roku 1982 s ratingem PG čili druhým nejnižším. Rodiče se měli zamyslet, zdali jim několik lehce násilných momentů a zaklení vadí, a případně své děti doprovázet. V zámoří jde o typické doporučení pro filmy, jež jsou určeny celé rodině, přesto se v nich hrstka malinko problematických bodů vyskytuje.
Úřady ve skandinávských zemích to však viděly trochu jinak. Ve Finsku na film nesměly jít děti mladší osmi let, ve Švédsku byl limit jedenáct let a v Norsku dokonce dvanáct. V žádných jiných zemích se E. T. ze strany úřadů s takovými obavami nesetkal. Lehké pohoršení nebudila ani tak občasná hrubá slůvka ani scéna, v níž se titulní návštěvník z vesmíru opije pivem; Skandinávce děsilo spíše několik potenciálně traumatizujících momentů (v čele se zdánlivou smrtí mimozemšťana) a příběhový rámec, v němž se děti oprávněně vzbouří vůči ignorantským rodičům.
Tyto limity se setkaly v rámci samotných zemí s nesouhlasem. Dobové americké noviny The Lewiston Journal dokonce zmínily, že někteří dospívající na protest vyrazili do ulic s cedulemi, že dětské filmy mají být pro děti. S tím souhlasila i leckterá švédská média, jimž omezení přišlo absurdní navzdory tomu, že tehdejší šéfka cenzurního úřadu Gunnel Arrback po konzultacích s dětskými psychology označilo dílo za rizikové kvůli „hrůzu nahánějící a strašidelné atmosféře“.
Šlo však spíše o bouři ve sklenici vody, jelikož podle mezinárodního distributora United International Pictures trhal divácký zájem rekordy a ve zmíněných skandinávských zemích (a Dánsku) se během prvního měsíce v kinech prodalo téměř 1,4 milionu vstupenek – což při souhrnném počtu 22 milionů obyvatel těchto zemí je opravdu velký úspěch.
Právě kvality snímku se přitom paradoxně ukázaly jako nevýhodou. Podle předsedkyně švédské Rady pro dětské filmy Kersten Elmhorn byl E. T. extrémně profesionálně vyrobený, kvůli čemuž jeho znepokojivé scény vyznívají ještě silněji a sugestivněji. Podobné výroky od návštěvy kina ale asi odradily jen málokoho a skandinávské země přispěly svou troškou k tomu, aby se během roku 1983 stal z E. T. – Mimozemšťana nejvýdělečnější film všech dob. O skutečně traumatizovaných dětech však dodnes žádné zprávy nejsou.