Recenze filmu René

Komentáře a recenze 9

Brenan88

47 160 bodů •23. 4. 2017

6.5

Helena Třeštíková má výjimečný dar najít zajímavý lidský osud a po dobu 20 let ho mapovat. Tohle je přesně příběh kriminálníka Reného,kterého začala mapovat již v 17 letech. Dokument nabízí spoustu zajímavých záběru a nechybí mu potřebná syrovost a dravost.

Chrustyn

43 674 bodů •11. 2. 2023

8

Další výborná Třeštíková, tentokrát o nenapravitelném Reném, který je ve vězení jako doma a dokonce vykrade i samotnou režisérku.

kunafix

20 062 bodů •19. 7. 2009

2

Nevím, co všichni pořád na té Třeštíkové vidí. René je sice pičus, ale zkusil jsem jeho chování pochopit. Ani ona ani on mě nepřesvědčili o tom, že René pičus není. Ono to tak asi ani nemělo být, někoho přesvědčovat o opaku, ale celkem lituju toho, že jsem na to koukal, protože to není ani nějak moc zajímavý a pak se to tak nějak utne bez závěru a s bezeslovným souhlasem, že René je pičus. Doufám, že je to fakt jenom zloděj a podvodník, a ne vrah, aby si mě za můj komentář nenašel. Časosběrný dokumenty mě nikdy nějak moc nebraly...

Wally007

9 610 bodů •4. 4. 2017

2

Jedna hvězda paní Třeštíkové, jinak nechápu, proč koukat na snímek o tomto individuu, které není žádným přínosem a jen parazituje na slušné společnosti...

liborek_

7 279 bodů •11. 3. 2009

8

Divák je u podobných filmů na rozpacích - má hodnotit práci režisérky, komentovat hlavní postavu nebo oboje...? Třeštíková samozřejmě opět odvádí úžasnou práci - V průběhu dvaceti let (rámovaných korunovacemi dobových panovníků) skvěle zachycuje osudy a vývoj recidivisty, kterého neustále svrbí ruka, nechce se mu pracovat, dělá voloviny a většinou tráví čas za mřížemi. Proti filmařině jako takové bych měl výtek minimum, ale jak hodnotit hlavního hrdinu - člověka, kterého blíž neznáte a jediný kontakt s ním zprostředkovává toliko kamera? Nabídnout můžu pouze dojem, který jsem při sledování filmu nabyl - a ten není nijak lichotivý. Viděl jsem člověka, ze kterého čišela ublíženost, alibismus a nesnesitelná dávka egoismu. Za svým zpackaným osudem vidí kdekoho, ale reflexi vlastních chyb se raději vyhýbá. Společnost obviňuje z pokryteckého moralizování, ale to jen proto, že jemu samotnému je jakýkoli koncept morálky cizí (jeho myšlenkové pochody neustále oscilují kolem hrany zákona - viz jeho podnikatelské pokusy). Celou dobu na mě působil dojmem, že si na něco hraje. Neustále se v recenzich a komentářích vyzdvihuje jeho inteligence a "schopnost formulovat svá stanoviska/pocity", ale upřimně řečeno... Viděl jsem jen výkřiky a nepříšliš podnětné myšlenky, které většinou směřovaly k sebeobhajobě... Žádné úvahy, které by omračovaly pronikavostí (viz jeho dopisy Heleně a ukázky z knih). René je sečtělý a má skvělou paměť, ale z jeho slov čišela spíše snaha nadřadit se nad ostatní vězně a bachaře než nějaká přílišná chytrost... Určitě to není nějaký český Cyrus Grissom :D Prostě klasická póza. Takových lidí mezi námi žije nepočítaně, jen třeba už v šestnácti neuklouzli na šikmé ploše. René měl bezpochyby smůlu - na rodiče, na prostředí, ze kterého pocházel.. ale na to se nedá všechno svést. Omlouvám se za tu dojmologii, ale to je moje interpretace portrétu, který se Třeštíkové opravdu povedl! Určitě stojí za vidění.

Tao Quit

4 387 bodů •26. 9. 2010

8

5 hvězdiček za Reného, 3 za dokument

česnek

1 285 bodů •20. 3. 2009

10

Unikátní způsob natáčení dokumentu průřezem 20 let dává nahlédnout divákovi nejen do následků a okolností činnosti zločince, ale i do jeho příčin. Chyby, kterých se dopustili rodiče ve výchově Reného, a nedostatek rodičovské lásky, předurčily jeho osud.

Whoossain

1 011 bodů •29. 11. 2009

10

Rozhodně zajímavý dokument o člověku, který již pravděpodobně ztratil jakékoliv iluze o světlejších zítřcích, sám sebe si nedokáže představit jinak, než jako věčného recidivistu a de facto ani neví, jak by měl se svojí svobodou, kterou vždy po propuštění nabyde, naložit. O to smutnější je, že se jedná o inteligentnícho muže, který mohl v životě lecčeho dosáhnout. Film mě ale hlavně přiměl k zamyšlení nad nefunkčnostní zařízení, které jsou hrdě nazývány státní nápravné ústavy, jinými slovy kriminály. Je nad slunce jasnější, že, ač mají prioritně odsouzeného napravit, tak k tomuto dochází jen zřídka kdy, a jejich jediná funkce je izolovat provinilce od majoritní společnosti. Z těchto ústavů pak v mnoha případech po odpykání trestu vycházejí lidé zlomení, kteří se naučili o zločinech to, co ještě nevěděli, místo toho, aby se naučili, jak řešit životní krize a problémy jinak, než kriminální činností, s kontakty na mnohem protřelejší kriminálníky a bez reálné možnosti začlenit se zpátky do společnosti. Sám sebe si nedokáži představit v situaci, kdy po několika měsících, nedej Bůh letech, vyjdu od někud na chodník, bez trvalého bydliště, příjmu a zázemí. Chybou je, že ve věznicích není povinnost pracovat, resocializační programy nefungují a odsouzení jsou vypouštěni na svobodu tak, jak byli do výkonu trestu přijati...