Po delší době přispěji, kromě obligátních hvězdiček, i svým písemným komentářem. Ano, Dark Phoenix, jako završení X-Menovské ságy, je zklamáním. Ne tak velkým, jak jsem se obával, přesto znatelným. Předchozí díly z "mládí" X-Menů se mi líbily, zakomponování kubánské krize bylo třeba výborný nápad a jako prequel k prvním (čti původním) X-Menům to celý fungovalo parádně. U Phoenixe ale dochází, kromě jinýho, k porušení časový kontinuity celého universa. Postavy, které zde zemřou, jsou vidět mnohem později živé a zdravé. A nemluvím o vedlejších rolích, ale hlavních charakterech. Další kapitolou jsou někdy skutečně mizerné herecké výkony a podivné vizuální efekty. Sophie je vyloženě nepovedený výběr (v porovnání s pozdější/předchozí Jane) a, kupodivu, ani u Raven jsem si nebyl mnohdy jistý, zda ji stále hraje Jennifer. Nemohu se zbavit dojmu, že tvůrci se snažili dohnat, především emocionálně, Avengers a jejich Endgame (a opravdu jsem líný hledat, která produkce začala dříve a jak se, možná, informace o storyline jednoho příběhu přenesly k tvůrcům druhého). Bohužel se jim to vymklo z rukou. Což je škoda, protože jak X-Men, tak Avengers patří do stejného marvelovského universa a X-Meni si určitě zasloužili povedenější zakončení. Proto je lepší považovat za finále jejich poutě mistrovského Logana. Sorry, Jane...
Je to pěkný ale jako R by to bylo lepší. Víc krve, víc syrovosti, víc logiky... Jsem jedinej, koho napadlo proč vůbec cyborg jí? A když už jí tak jak vylučuje? Ale velký kukadla rulez :-)
Pokud se chcete pobavit tak je to ideální pořad. Pokud chcete brečet smíchy, tak si ten pořad pusťte rychlostí 0,5. Pokud si chcete něco uvařit tak ruce pryč, přátelé!
Ano, ano, (nejenom) duše okupanta může být rozervaná. Celkem dobře si dokáži představit podobný snímek o hrdinném odstřelovači wehrmachtu, který zabil tucty vzpurných...řekněme Čechů. Kdyby Německo vyhrálo... Naštěstí Reichstag válku ztratil a Bílý Dům také. I přes nadšený projev lehce retardovaného presidenta Spojených států amreických se o výhře nedá hovořit. Ale zpátky k tématu... Je pro mě těžké hodnotit filmy, jako je tento. Po technické, scénáristické i režijní stránce těžko můžeme mluvit o selhání. Dokonce i moji pozornost dokázal snímekl udržet (a to jsem vzhledem k tématu věru nečekal). Co ovšem v hodnocení snímek získává po řemeslné stránce obratem ztrácí po stránce příběhové, respektive po stránce poselství, které (pravděpodobně) chce starý cowboy Eastwood sdělit. V době, kdy i odborná veřejnost přiznává, že invaze a okupace Iráku byla špatným (ne-li kriminálním) aktem a ve světle aktuální Chilcotovy zprávy (která, pravda, byla vydána až po natoční snímku a vztahuje se k britské účasti na okupaci Iráku) podobný spektákl působí téměř jako "Der ewige Jude" nebo "Jud Süß". Po zhodnocení všech výše uvedených aspektů tedy můj verdikt zní: po filmařské stránce 80%, po obsahové stránce -60%. Celkem tedy 1 hvězdička. Američané by měli začít natáčet pravdivé příběhy o katastrofách, které způsobili, a ne sentimentální báchorky pro povznesení bojového ducha amerického lidu, který po nesčetných neúspěších pomalu, ale jistě upadá. Proto je pravděpodobně nutná podobná agitace...