První kultovní film Alexandra Jodorowskeho z raných sedmdesátých let, natáčený v Mexiku. El Topo je gangster, který oblečený kompletně v černé kůži, jede na koni se svým sedmiletým synem pouští, než narazí na místo masakru. Jeden z těch, kdo masakr přežije, pak popisuje El Topovi viníky a El Topo se dá na cestu pomsty, se surreálním vyústěným.
S experimentálními filmy je to ošemetné. Na jednu stranu vybočují ze zajetých schémat a promlouvají k divákovi jinými způsoby. Důraz je kladen na estetiku, či jiné vyprávěcí postupy. Krtek mi první hodinu připomínal Dalího obrazy těmi surreálními výjevy v mexické poušti. Obsah samotný je asi podobenství protkáno symbolikou a odkazy na východní filosofii a náboženství. Občas mne to trklo, ačkoliv je to zbytečné, protože film diváka neobohatí. Pokud bych se vyznal, tak bych si řekl: "Jasně, tohle reflektuje tuhle myšlenku z této knihy..." ale to mi zní jako fanservis pro zasvěcené. Já vlastně ani nemám potřebu film dokonale pojmout, či trvat na tom, aby film měl nějakou uchopitelnou výpovědní hodnotu, pokud je svým způsobem dostatečně působivý a dokáže bavit. Jodorowskyho Svatá Hora nebo Eraserhead od Lynche jsou ještě větší guláš a divák se v jejichž případě téměř nemá čeho držet, jenže samotné výjevy filmu jsou dostatečně působivé, aby sledování bylo stále interesantní a zábavné. Krtek mě však bavil první hodinu (na 3/5). Jodorowsky si relativně dokázal vyhrát s jednotlivými obrazy scén, ačkoliv rozpočet byl očividně malý (Šerif má svou hvězdici špendlíkem přišpendlenou na kloubouku). Je však pravda, že prostředí pouště má samo o sobě dost mystické atraktivity (pokud to tak lze říci) a spolu s komparzem znetvořených lidí (např. liliputi) a množstvím násilných výjevů (gore je však téměř nonexistentní) lze poměrně snadno docílit jisté atraktivity. S tím problém nemám. Vlastně si to dokážu užívat. Vadí mi ale tvůrčí neschopnost výprávět děj s grácií. Z narativního hlediska je to kostrbaté, neumětelsky pospojované a vlastně to vyznívá docela prázdně. Ten film člověku nic nedá. Je to vlastně docela samoúčetné. Druhá hodina filmu je pak téměř odpadem. Jodorowsky v té černé kůži vypadal jak homouš, ale když se osobitá kovbojka změní na jakousi snahu ústředního hrdiny se vykoupit a já viděl Jodorowskijho s melírem, tak jsem se tomu musel vysmát. Od té doby vše co se stane je jednoduše blbé. Snaha vykopat zplozence incestu z nějaké hory, trapná komediální představeníčka, zdařilé osvobození postiženců, kteří kráčí do města proti desítkám pušek. Nezastaví se a tak jsou postříleni. Jodorowskyho "hrdina" pak vystřílí městečko a poté se upálí. Tady je třeba podotknout, že Jodorowski zvládal scény, pokud byly relativně klidné, ale přestřelka v městečku je čirý amatérismus prezentovaný tvůrčí neschopností poradit si s kinetikou scény a choreografií, když se něco většího na scéně děje. Jodorowsky za ten svůj výrok: "If you are enlightened, El Topo is an amazing film. If you don't understand it, you are a dumb idiot” zaslouží jen výsměch, protože ten film natočil hlavně pro sebe. Tenhle narcistickej výrok ho jenom dehonestuje. Nehledě na to, že El Topo je vesměs film k hovnu.