Houbičkový výlet na Svatou horu nabízí i po 50 letech vizuální orgie a cestu k osvícení

Zhruba dvojnásobný rozpočet oproti Krtkovi je na Svaté hoře vidět a Jodorowsky, zde už vystupující nikoli jako učeň, nýbrž guru, tak měl mnohem volnější ruce. Tvůrčí svobodu dokázal využít opravdu naplno, jelikož i dnes, 50 let po premiéře, snímek překypuje vizuálními nápady a daří se mu komplexní spirituální myšlenky vyjádřit i bez přehnaného množství slov.

První půlhodinu se totiž ve filmu téměř nemluví. Prostřednictvím dalších a dalších vtahujících obrazů sledujeme bezejmenného muže (později nazývaného Zloděj), kterého před smrtí na poušti zachrání skupina dětí a muž bez nohou i rukou. Zloděj je oživený jen proto, aby jej chudina mohla umístit na kříž a kamenovat ho. Z něj se mu však podaří sestoupit, děti zahnat a společně se svým novým handicapovaným přítelem vyrazit do města.

V něm pozoruje fašisty provádějící popravy a pochodující městem. Jelikož Zloděj už nemůže vypadat víc jako Ježíš, snaží se této podobnosti využít jeptiška ve spolupráci s trojicí otylých římských gardistů a odlít podle Zlodějova těla voskové figuríny Ježíše. Zloděj se pohádá s knězem, nabídne svůj voskový odlitek nebesům a jen tak mimochodem se do něj na první pohled zamiluje prostitutka, kterou neustále doprovází šimpanz.

Zloděj, poháněný touhou po bohatství, vyleze na vysokou věž, kde konfrontuje tajemného Alchymistu. Ten vycítí jeho chamtivost a říká: „Jsi výkal. Ale můžeš se proměnit ve zlato,“ načež Zlodějovy skutečné výkaly pracným varným procesem změní v kusy zlata. Zloděj se stane Alchymistovým učedníkem a společně se skupinou sedmi podobně morálně prohnilých lidí (povětšinou politiků a průmyslníků) se vydá hledat bájnou Svatou horu, aby dosáhl osvícení.

Z tohoto velmi hrubého a nedostatečného popisu děje je zcela jasné, že pokoušet se o jednoznačnou analýzu či interpretaci viděného nemá smysl. Snaze uchopit překotné dění, jehož povaha se scénu od scény mění, by se sám Jodorowsky pravděpodobně vysmál. Jeho dílo je prorostlé symbolikou tarotu, většinu filmových postav lze i přirovnat k figurám z tarotových karet.

Za další inspirační zdroje je považovaná asketická studie Výstup na horu Karmel od španělského křesťanského mystika Jana od Kříže a nedokončená alegorická kniha Hora analogie od surrealistického spisovatele Reného Daumala. Film rozhodně nezapře hojné využívání křesťanské symboliky a snahu posunout náboženské alegorie do obecnějšího rámce spirituální cesty.

Než počátkem roku 1972 Jodorowsky zahájil natáčení, donutil klíčové členy štábu, aby s ním měsíc bydleli a vykonávali různé meditační a jógové praxe. Režisér se navíc společně se svou manželkou vystavil týdenní spánkové deprivaci a za účelem tvořivosti se rozhodně nevyhýbal psychedelickým drogám.

Snímek stihl premiéru o rok později na festivalu v Cannes a na výsledku je vidět, že se Jodorowsky z finálního střihu pokoušel vyjmout maximum dialogů. Do amerických kin se film podíval 27. listopadu 1973 a stejně jako předchozí Krtek získal velkou popularitu a kultovní status hlavně díky půlnočním projekcím. Jodorowskyho následné neshody s Kleinem, který vlastnil práva ke Svaté hoře i ke Krtkovi, však vedly k tomu, že producent zabránil veřejnému promítání obou snímků na příštích zhruba třicet let. Až počátkem 21. století se podařilo spor urovnat a Jodorowskyho nejslavnější snímky se díky digitálnímu zrestaurování dočkaly nové vlny popularity.

Od začátku snímku Jodorowsky ukazuje, že je především vizuálním umělcem. Sám se vedle režie, scénáře a jedné z hlavních rolí podílel i na hudbě, střihu, produkci, kostýmech a výpravě, přičemž právě ve scénách s početným komparzem či barvami hýřícími kulisami je patrné, že měl na toto dílo víc peněz. Díky tomu diváci a divačky nestačí žasnout, jak vrstevnaté a vtahující obrazy před nimi Jodorowsky dokáže vykouzlit.

Především ve zhruba půlhodinovém představování Zlodějových soudruhů na cestě k osvícení se uchyluje k metaforám a symbolům, jež už dnes považujeme za banální. „Víme, že lidé chtějí být milováni. Ne pro to, jací jsou, ale jak vypadají,” říká třeba výrobce masek, implantátů a dalších tělesných vylepšení. Jiné společenské rýpance jsou však sofistikovanější a třeba z propojení zbrojařského a hračkářského průmyslu vyloženě mrazí.

„Buď svobodný – bez rodiny, bez domova,” hlásá architekt navrhující levné příbytky pro dělníky, jež by měly pokrýt jedinou lidskou potřebu, kterou nelze udělat už v rámci práce – tedy spánek. Není snad už ani překvapivé, že takový příbytek svými rozměry i tvarem připomíná rakev. Jodorowsky tepe do fašistických i kapitalistických sentimentů a pomocí provokativní nahoty, obscénnosti, nechutnosti či prolamování tabu odsuzuje alibistickou morálku a ohánění se vyprázdněnými hesly na všech stranách politického spektra.

„Ve skutečnosti máme své podstatné, esenciální bytí, a k tomu další, nabytou část, která umožňuje sebeztotožnění, identitu,“ píše Jodorowsky ve své knize Psychomagie: Nástin panické terapie. Ta popisuje umělcovu vlastní terapeutickou metodu spočívající ve vykonávání psychomagických aktů, zdánlivě absurdních skutků, díky nimž je možné promlouvat s nevědomím a léčit hluboce zakořeněná traumata. Tato Jodorowskyho aktivita, rovněž vycházející z tradice marseillského tarotu, je patrná i ve filmu – množství seberozvojových úkolů, které Alchymista svým učňům zadá, nezapře psychomagické rozměry a ze snímku je tak (s dostatečnou dávkou fantazie) možné usoudit, jaké kroky na cestě k osvícení jsou podle Jodorowskyho nezbytné.

„Když lidé hledají svého gurua, hledají něco, čím si mohou docela dobře posloužit sami,“ píše Jodorowsky v závěru Psychomagie. A Svatá hora končí podobnou myšlenkou, prezentovanou výsostně filmově. Namísto očekávaného završení úkolu a dosažení osvícení na vrcholu Svaté hory totiž Jodorowsky zbourá čtvrtou stěnu, ukončí film a vyzve publikum, aby šlo nabyté sebepoznání uplatnit ve svém každodenním životě. Jak totiž sympaticky píše na jiném místě knihy, „nesmrtelnosti se dosahuje – jelikož smrt je jen individuální jev – pravděpodobně v kolektivní formě: povznášením a obhajobou lidství“. Hlubší doporučení do života snad už ani nelze dostat.

zdroje: Jodorowsky, A.: Psychomagie; Wikipedia; The Guardian

Podívejte se také na náš žebříček nejlepších filmů všech dob.