Joker: Folie à Deux (2024)
7
8 955
34. TopUživateljsem filmový kazatel, jehož chrámem je kino
https://www.csfd.cz/uzivatel/455959-klajnik/prehled/ Praha, Hlavní město Praha, Česká republikaHodnocení 2 957
Komentáře 1 375
Oblíbené
Oblíbená díla
Oblíbení tvůrci
+56
Děj začíná příběhem nespokojeného a neuspokojeného saxofonisty Freda a jeho ženy, kteří dostávají kazety, v nichž je natáčen jejich dům a později i oni v noci, když spí. Policie s tím nic není schopna udělat, ale Fred prohlásí, že kameru nevlastní, protože si chce pamatovat věci takové, jaké se mu zdají - nikoli takové, jak se doopravdy staly. Rovněž v jedné scéně uvidíme, že protagonista není schopen sexuálně uspokojit svou ženu, což v něm vzbuzuje hněv a frustraci. Poté, co se v posteli nepředvede, tak v její tváři uvidí tvář jistého tajemného muže, který asi symbolizuje jeho resentiment. Později ho potká na nějaké party, kde současně prohlásí, že Dick Laurent je mrtvý, pak to vezme zpět a řekne, že ani neví, kdo Dick Laurent je a že ho nezná. Následně svou ženu rychle odvede z party a doma následně zabije. Divákovi je však tento akt násilí předložen skrze Freda dívající se na videokazetu, která zaznamenává útržek jeho běsnění. Pak už je jen přiveden do cely, kde by měl čekat na popravu, jenže v modré televizní záři padne k zemi, začne sebou třást a "změní" se na někoho jiného - na mladého automechanika Peta, který je vším, čím by Fred rád byl. Holky po něm letí, je mladší a mužnější, protože opravuje auta namísto vytrubování na saxofon. Následující den je bezradnou policií propuštěn, ale Fred se ve skutečnosti neproměnil. Pouze fantazíruje o jiném lepším životě, aby se nezhroutil z toho, co udělal své ženě. Do jeho fantazie se však promítne jiná verze jeho ženy, která ho svede. Celkově do té fantazie prosakují aspekty z jeho skutečného života - jako třeba to, že jeho žena dříve dělala pornoherečku a producentem toho porna byl Dick Laurent, s nímž Fred nejspíš podváděla a kterého Fred zabil, což se dozvíme na konci filmu, ale chronologicky se to asi stalo na úplném začátku. Ostatně na úplném začátku Fred nahlásí do interkomu svého domu, že Dick Laurent je mrtvý - nevím ale proč. Každopádně Pete (neboli Fred) tuto jinou verzi své ženy, která je milenkou Dicka Laurenta neboli Mr. Eddyho, kterému spravuje auťáky, odvede z vily do níž se vloupe a neúmyslně tam zabije jednoho pornoherce. Následně odjede po dálnici na místo v poušti, kde se s ní miluje. Jenže tato jiná verze jeho ženy mu během milostného aktu řekne, že ji nikdy nebude mít, akt přeruší a odejde. To Freda vytrhne z fantazie, on se tak opět promění do své původní podoby a snaží se vrátit do svého původního domu, kde ho však zmerčí policie, která ho pronásleduje. Pronásleduje ho v noci na dálnice a Fred, zdá se, opět kmitá hlavou jakoby se měl proměnit zase na Peta, ale ve skutečnosti se jen smaží na elektrickém křesle.
Ačkoliv tohle mi už dobré východisko dává, tak jsem našel ještě jednu interpretaci, která je podstatně komplexnější:
Příběh je totiž ve skutečnosti extrémně meta! Ve skutečnosti vypráví o snaze Tajemného Muže (který je tajemný z perspektivy fiktivní postavy) snažícího se skrze protagonisty příběhu zmanipulovat k zabitá Dicka Laurenta, který je straw manem Davida Lynche - tím, kdo je DL v očích zlých jazyků a nechápajících kritiků a tyto kritiky, tedy opravdové lidi, symbolizuje ve fiktivním příběhu onen Tajemný Muž, jenž je však odsouzen k tomu, aby tento neúspěšný plán opakoval znovu a znovu ve smyčce, protože fiktivní postavy (kterou taky je straw man Davida Lynche) ve skutečnosti neumírají, nýbrž se zjevují v jiných příbězích pod jinými jmény (konec a začátek filmu je synchronizovaný) a jediný kdo vyhrává je sám autor příběhů - v tomto případě tedy David Lynch.
Doporučuji si tu interpretaci od Hammered Out pustit, protože dává odpověď snad na vše a je neuvěřitelné, že to někdo přeci jen rozlouskl.
Nakonec tedy nutno uznat, že Lost Highway je opravdu promyšlený film, avšak pokud ho chce člověk odkrýt, musel by se jím sám další hodiny opakovaně prodírat, což většina lidí není ochotna činit. Já sám jsem film viděl prvně před lety a nic si z něj nepamatoval a nyní mu dal druhou šanci, abych se přesvědčil, protože vím, že se nemůžu spolehnout na své sedmnáctileté já. Snažil jsem se tedy LH zkouknout během noci, ale pokaždé u něj usnul, protože jsem s tím začal až moc pozdě a koukal na něj po třetinách během 3 nocí, což fakt není ideální a většinou jsem disciplinovanější. Jisté kouzlo to ale přeci jen má, ale osobně bych potřeboval něco zábavnějšího, dravějšího a intenzivnějšího, aby mě to udrželo. Původně jsem ten film chtěl odstřelit jako nesmyslný podvod na diváky, protože jsem nedokázal najít východisko a zároveň se u toho ani moc nebavil.
On to ale podvod není! Opravdu to něco tematizuje (toxickou maskulinitu, dissociative fugue, Lynchovu meta-narativní odpoveď na kritiku jeho kritiků...) a opravdu lze najít odpovědi na otázky, které z děje vyplývají, ale to provedení mi přesto nepřijde zcela zdařilé.
Kupříkladu bych v první třetině filmu uvítal více prokreslený Fredovu nespokojenost se stavem jeho manželství, abych chápal, že měl motivaci svou ženu zabít. Ono to v tom filmu je, ale Lynch nenechal dost indicií a dost to neprokreslil, aby k tomu vztáhnul víc pozornosti a divák se lépe chytl. Když jsem totiž viděl tu scénu, v níž protagonista není schopen uspokojit svou ženu, tak jsem si nebyl jist, zda je to ojedinělý problém či nějakou konstantou jejich vztahu.
Teď když nad tím ale přemýšlím, tak si ale vzpomínám, že na úplném začátku jí řekne, že je dobré vědět, že jí stále dokáže rozesmát, což může poukazovat na to, že z jejich vztah něco vyvanulo... Je to ale dost subtilní a výsledkem beztak je, že většina lidí ten film nerozkryje a neporadí si s ním.
Dobré hodnocená si to ale přesto odneslo, protože Lost Highway dovede být atmosférický, Lynch má nějaký status a taky mám dojem, že v době hodnocení nebyli lidé tak zmlsaní všemožnou produkcí. Na mě to ale bylo málo atmosférické, příliš matoucí, těžko uchopitelné a utahané, postavy mě vůbec nebavily a často jsem si neužíval jejich vzájemné interakce a nezajímalo mě, jak to s nimi dopadne, protože jsem se do jejich vztahů a problémů nedokázal vžít či citově zainteresovat. Nakonec (až po shlédnutí) si mě to získalo aspoň intelektuálně a já se rozhodl vynaložit další čas na to, abych tu sněť rozkryl.
Přesto ale nadšený nejsem. Kdybych neměl internet a nemohl si snadno a rychle vyzjistit, o čem to sakra bylo, tak bych ten film v mých očích zůstal bezpředmětnou a samoúčelnou slátaninou, protože je ta v ději zakódovaná zpráva nejasně odprezentovaná.
Buď jsem blbej nebo nepozornej anebo Lynch nechává diváka tápat - pokud by chtěl, aby divák měl jasno (nebo jasněji) mohl by to odvyprávět způsobem, který by tomu více napomohl. A pokud bych jakožto autor chtěl udělat film hůře čitelný, snažil bych se do něj alespoň vložit postavy, které by diváky bavily, což v tomto případě možná naráží na to, že Lynch se zde snažil udělat film spíše tajemný, temný a surreální a humor by jeho specifickou atmosféru mohl narušit. Nevím. Těžko říct. Nějakej sweet spot by ale asi najít šlo. Ostatně Pete je na rozdíl od Freda postavou, kterou by americký divák chtěl v americkém filmu vidět; Mladý sympaťák, po němž letí holky, a který dělá americké věci jako třeba, že chodí na bowling nebo tancovat... Přesto mi nikterak sympatický nepřišel. Přišel mi stejně zmatenej a umrtvenej jako Fred, což dává smysl, vzhledem k tomu, že jsou si navzájem projekcí - teda snad. Kdo ví.
Už jenom na tom, jak film začíná a čím končí, ty první a poslední záběry, značí, jak skvěle vystavěný a vypointovaný to je. Málokdy se to vidí, film, kterej by byl takhle audiovizuálně působivej a současně konceptuálně vyváženej. Vůbec se nedivím, že to vyhrálo cenu za nejlepší scénář. Nejde totiž jenom o nějaké blbnutí s maskama, protože ten film reálně o něčem vypráví!
Témata příběhu jsou stárnutí, respektive o neschopnost stárnout, kult krásy i to, že tělo máme jenom jedno, objektivizace v showbyznysu i nedostatek sebekontroly či sebepřijetí. Tato témata jsme sice již mohli vidět jinde, ale ne v takovém efektním a dobře vybalancovaném mixu. Zde jsou navíc koncipovaná v subžánru, který je pro ně prakticky stvořený. Prvky body horroru má každý zombie film, ale dosud byly nejvýraznějšími přírůstky Moucha a Věc, kde se s těly dějí různé věci, ale významově to přeci jen není moc hluboké.
Proto si myslím, že Substance je ultimátní tělesnej horor, jelikož je kolem té tělesnosti dokonale ovinutý - vyprávěním i stylem. V mnoha momentech jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo zvracet a to říkám jako někdo, kdo viděl podstatně horší věci, jenže tenhle film nese vysokou formální úroveň, takže se mu na diváka daří silně působit! Já rovněž hodinu před projekcí nahodil LSD, což taky jistě napomohlo mým ambivalentním pocitům. Nejnechutnější pasáže každopádně nejsou ty, kde se groteskně deformuje tělo, nýbrž ty, v nichž mladá verze vráží injekci do páteře své staré verze, aby z ní vysála životodárnou mízu anebo ty, v nichž žere nebo chčije ředitel televize, což je jeden z nejnechutnějších chlapů, kterého jsem ve filmu kdy měl to štěstí spatřit. Znovu tedy říkám, že různé projevy těla, jeho zneužívání nebo deformace hrají ve filmu velkou roli!
Motivem příběhu je totiž něco, co je známé z pohádek a mýtů, kdy ďábel nebo gin splní někomu přání, které však má háček anebo si dotyčný neudrží odstup a podlehne svému pokušení, což se mu taky stane osudným. V Substanci ovšem nevystupuje žádná magická bytost, ale ona látka, po níž dojde k dělení buněk, je lidem dána na doporučení někoho dalšího a protagonistka po tom šáhne poté, co jí je řečeno, že je už stará, že sex-appeal se po padesátce vytratí, že televize potřebuje mladou krev. Jakmile ze sebe ovšem vydělí své mladší já, tak se její problémy teprve plně projeví.
Obsazení je dokonalé; Margaret Qualley je hot a pro Demi Moore je tohle něco jako pro Frasera byla Velryba.
Bylo pro mě bylo docela náročné si napříč příběhy najít nějaký společný motiv, který by je svázal a činil tak tento film tematicky ucelený a dal mu nějakou výpovědní hodnotu - kterou podle mě ani moc nemá, což je v poho, když to film vynahrazuje mírou zábavnosti. Tento se však jmenuje Druhy Laskavosti a ta laskavost je v jednotlivých příbězích přítomná v nějaké zvrácené nebo nakyslé podobě.
1. povídka / Smrt R.M.F.: Mužův život řídí a ovládá nějakej starej manipulátor, kterej po něm chce, aby zabil jiného muže - jistého R.M.F. Nezjistíme však, proč se stal protagonista vůbec takto závislý. Nezjistíme, kdo je onen manipulátor. Nezjistíme, proč měl protagonista pro manipulátora zabít toho druhého člověka. Víme jen, že protagonista svůj život podřizuje onomu manipulátorovi a že když neuposlechne, tak ho manipulátor vystrnadí ze svého života, což protagonista emocionálně nezvládá a snaží se k manipulátorovi opět najít cestu. Nakonec onoho muže, známého jako R.M.F. zabije a manipulátor ho opět přijme.
2. povídka / R.M.F. Létá: Policejní důstojník truchlí nad zmizením své manželky, mořské bioložky, která zmizela na moři. Ukáže se však, že byla zachráněna ve vrtulníku pilotovaném R.M.F. Polda však postupně nabývá ke své navrátivší ženě nedůvěru, protože se nevešla do svých starých bot a nepamatovala si jeho nejoblíbenější song. Začne ji považovat za nějakou falešnou kopii, nejí jídlo, které mu připravila, obviní ji, že schovala jeho mobil a poté, co mu řekne, že je těhotná, hrozí jí, že ji nechá zatknout, když neodejde. Později obviní řidičku nějakého auta při kontrole, že má jeho ztracený mobil a střelí do ruky jejího přítele, jehož krvavou ránu pak začne olizovat. Když manželčin otec řekne své dceři, že vždycky věděl, že je s jejím mužem něco v nepořádku, tak ho fackou zastaví a sdělí, že se tehdy ztracená na ostrově naučila, že je lepší záviset na něčem, co je pořád k dispozici, než záviset na něčem, co každý den brzo ráno dojde. Manželka se nyní stará o svého muže, suspendovaného policistu, který si k jídlu pořučí její prst s květákem. Žena tak učiní. Později polda tvrdí psychologovi, že jeho žena je šílená, že se sama bije. Žena u lékaře tvrdí, že ji bije manžel, ale že za to nemůže, protože bere prášky, po nichž je agresivní. Pak muž požaduje játra, protože prsty mu nechutnaly. Žena si tedy vyřízne játra a zemře. Muž ji najde a pak otevře dveře od domu a vpustí do domu svou "pravou" ženu, s níž se začne mazlit a líbat, zatím co jeho "jiná" žena je mrtvá ve vedlejší místnosti.
3. povídka / R.M.F. Jí sendvič: Žena je součástí sexuálního kultu. Pokud se v tomto kultu někdo dopustí kontaminace/nevěry, tak je buď vyhoštěn anebo může podstoupit očistný rituál v sauně, pro vypocení toxinů, což ovšem nutně nemusí fungovat. Protagonistka má pro tento kult hledat ženu, která má schopnost oživovat mrtvé - tato žena by měla být jedním z dvojčat, z nichž druhé je mrtvé. Jednoho dne k ní v bistru přijde žena, která tvrdí, že její dvojče je tou, kterou hledá. Protagonistka však říká, že jedním z požadavků je, aby druhé dvojče bylo mrtvé. Ta se tedy později zabije a protagonista navštíví její sestru-veterinářku, která zázračně uzdravuje. Následně ji omámí, unese a otestuje její schopnost na mrtvole muže v márnici. Položí na něj její ruku a on obživne. Jedná se o muže R.M.F., který byl protagonistou první povídky zabit, a který v posledním záběru jí sendvič. Protagonistka třetí povídky naloží ženu do auta a rychle se vrací ke kultu, z níž ji vyrazili, protože ji k sobě v průběhu dění zlákal její odcizený muž, který jí taky omámil a znásilnil. Protagonistka se však při rychlé jízdě rozptýlí a zabije onu ženu, která umí léčit rány a přivádět k životu mrtvé.
Povídky tedy volně spojuje okrajová postava R.M.F., o níž ale nic nevíme a která v příbězích prakticky nehraje žádnou roli. V první povídce má být zabit v druhé najde a zachrání ztracenou ženu a ve třetí je oživen. V každé povídce lze hledat větší i menší podoby laskavosti, které mají kolikrát divnou příchuť anebo mnohdy ani nejsou laskavostmi, nýbrž ochotou se nechat zneužívat. Můžeme mluvit o laskavosti u ženy, která trpí násilnické chování svého muže a chrání ho před problémy? Do jisté míry asi ano, ale spíše mluvíme o něčem nezdravém, o nějaké slabosti nebo závislosti. Mnohem radši bych na celovečerák roztáhnutou třeba tu druhou povídku. Výslednou podobu totiž považuji za narativně nejasnou, neprokreslenou a samoúčelnou. Bizár, absurdno, dadaismus či metaironii mám totiž rád, ale tohle by přišlo poněkud narychlo spečené. Jakoby Yorgos Lanthimos věděl, že už nějaké jméno má a že mu to beztak sežerem. Na jeho předchozí film, Chudáčky, se to kvalitativně vůbec nechytá jak po stránce vyprávění tak formy.
Chudáčky považuji za ucelenější i zábavnější - ale i za audiovizuálně více atraktivní film, což není dáno jen tím fantaskním a barevným světem, nýbrž i tím, jak si tvůrci vyhráli se scénografií. Kinds od Kindness oproti tomu působí poněkud monotónně a jednoduše.
Za takřka 3h času podle mě fakt nestojí, ačkoliv je to furt zajímavější než třeba ezo-detektivka Longlegs nebo lesbické krimi "drama" Love Lies Bleeding.
První půlku filmu, se protagonista sériový vrah snaží utéci z koncertu, na nějž vzal svou dceru a který obklíčili benga, protože dostali tip, že tam tento hledaný bude.
Sledujeme tedy takového ptáčka snažícího se utéci z klece. Ten ptáček však není ptáčkem, ale spíš tygrem.
Konceptuálně by to fungovat mohlo jakýs takýs žánrový film, pokud by bylo chytře vymyšlené. Divák by mohl obdivovat protagonistovu vynalézavost. Shyamalan však není sofistikovaný a nemá na to takovejhle koncept náležitě vystavět. Nechá svého protagonistu zkusit různé východy, střechu a nakonec se vetře ke koncertující zpěvačce a nechá se vyvést backstagem.
V průběhu je to párkrát dost naivní a vyumělkované. Ta hra prostě není dost zajímavá. Není to ani trochu audiovizuálně stimulující (oproti třeba takovému Killerovi), protože to celé vypadá tak průměrně a nezajímavě, jak jen může.
Druhou půlku filmu už tedy protagonista je mimo past, ale právě tehdy se mu začne hroutit život, protože ho přechytračí unesená zpěvačka (ona Shyamalanova dcera), přijde o eso v rukávu v podobě potencionální oběti, skrze kterou zpěvačku vydíral, znovu se ji pokusí unést, ale znovu to nevyjde. Vrátí se tedy domů a chce zabít manželku, protože mu dojde, že to na něj celé narafičila ono. Znovu ho přechytračí, dá mu uspávadlo do koláče a pak do domu vtrhnou benga, kteří ho nezastřelí ani tehdy, kdy vtlačí palce jednomu z nich do očí. Nakonec ho odvádí v poutech, jenže mu dovolí postavit dceřino kolo, jež se válelo na zahradě a v posledních momentech filmu vidíme, jak se mu podařilo odemknout pouta pomocí drátu, který vzal z kola dceřina kola.
Za celou dobu jsem nepřišel na to, co by mě na tom debilním filmu mělo zaujmout. U některých filmů je top formální stránka, u některých to je příběh, u některých svět, v němž se příběh odehrává nebo akce. U jiných jsou to postavy. Past by měla stát na konceptu, stylu a postavě protagonisty.
Koncept zde však nemá dostatečně strhující provedení.
K průměrnosti toho, jak tahle srágora vypadá, jsem se již vyjadřoval a co se postavy týká...
Josh Harnett není úplný dřevo, ale nijak zvlášť mě nebavil, což je ovšem i tím, co má napsaný ve scénáři. Jeho postava není takřka vůbec psychologizovaná, takže se dozvíme jen to, že ho matka v dětství asi týrala, což je dost vágní, ale budiž. Vzhledem k tomu, že o sobě referuje jako o monstru a jako sériový vrah rozřezává lidi na kusy, tak se nám moc nepředvede.
Buď někoho strčí ze schodů, aby otestoval pohotovost policajtů anebo nasadí tvář sympaťáka a vyzíská si informaci, ačkoliv se mi těžko věří tomu, že by mu ji dotyčný takhle dal anebo nějak magicky pozná, komu se vetřít do přízně (strýci zpěvačky, jenž stojí v crowdu), aby se dostal do backstage. Vzhledem k tomu, v jakém konceptu postava operuje, tak bych ho nechal být mnohem vynalézavějším a úlisnějším.
To je ovšem scénáristicky náročnejší. Napsat jak se chytrý člověk snaží dostat z chytré pasti je těžké. Shyamalan však na toto vyloženě neaspiruje a spíš spoléhá na to, že mu diváci leccos prominou.
Není vlastně jasné, co nám chce předvádět. Klidně by mohl protagonistu pojmout jako dementa, který si dosud myslel, jak je chytrý, ale teď, když cítí, jak se kolem něj stahuje smyčka a jak mu dochází čas a možnosti, tak se u něj čím dál tím víc projevuje jeho destruktivní nátura.
Pokud by to mělo dobré dialogy, mohlo by být zábavné sledovat, jaké divadlo hraje na ty které osoby.
Pokud by koncept měl náležité dějové provedení, tak by mohlo být zajímavé sledovat, jak testuje prostředí a zabezpečení perimetru. V průběhu děje by autor mohl kriticky komentovat společnost debilních fanynek (nebo kdyby byl pastí obchoďák namísto koncertu, tak by takto mohl kritizovat americký konzum). Prostor pro to je a film by tak nabízel další motivy.
Navíc by to mohlo složit příběhu, protože divák by mohl orodovat za protagonistu-vraha, pokud každý, s nímž se v daném prostoru setká, byl debilní. - Vzhledem k tomu, jak film končí, tam mi přijde, že Shyamalan chce, abychom si protagonistu-vraha oblíbili.
Ani by nebylo třeba jeho duševní stav obhajovat nějakým týráním v dětství. Šlo by říct, že ve světě, kde je každý tak povrchní, naivní a stupidní, nezbývá, než vést pro klid v duši válku proti všem.
Dotážu tady od stolu vymyslet podstatně zajímavější materiál než filmař, který má 30 let praxe a podle toho hodnotím.
Uživatelé, kteří tomuhle dávají průměrná nebo nadprůměrná hodnocení, jsou buď zbytečně vstřícní anebo nemají moc představu o tom, jak dobrý film vypadá. Taky si všímám, že mnohým vyhovuje, když je film průměrnej, vyprázdněnej a přihlouplej, protože si od nich nežádá tolik pozornosti a přemýšlení a necítí se u něj blbě z důvodu frustrace nad neschopností náležitě uchopit dílo. Snad by se dalo říci, že je taktické plodit průměrné filmy. Kdo nemíří vysoko, toho nezlomí pád? Že by Shyamalan právě tohle poučení vyextrahoval během své kariéry? Teď mě omluvte, jdu si vytisknout jeho fotku a budu ji následující minuty posvěcovat svými flusanci...
Nakonec to ale dopadlo ještě trochu lépe. Je to kreativní navzdory známému slashero-vetřeleckého schématu. Všechen ten hnus je nádherně nasnímanej. Působivost činí takřka bezchybné efekty, poctivé užití animatronických loutek, vhodné užití CGI a postavené kulisy té vesmírné stanice, kde se něco zlého stalo - a ještě stane!
Ačkoliv to v rámci série neříká nic nového, tak to není žádnej lacinej recyklát a po těch letech Ridleyho neúspěšných snah sérii posunout někam dál bylo tohle klasické schéma opět osvěžující.
Já si sice ještě Covenant užít dovedu, ale Promethea už moc ne. Když děláte filmy s filosofickým přesahem tematizující zrození, ale současně necháte své postavy-astronauty jednat stupidně, tak se to trochu bije. Zároveň jde vidět, že Ridley zkoušel něco novýho, ale studio po něm chtělo další naháněčku s xenomorfem.
V poslední řadě mi připadá, že lidi od Aliena očekávají něco stylově výrazného, protože původní film je esteticky velmi působivej a originální. Jeho poslední dva pokusy toto očekávání však dostatečně nenaplnily - na rozdíl od Romula! Tenhle film je prostě kinematograficky atraktivní a dělá skoro všechno dobře a žádným nedostatkem vyloženě nefrustruje.
Přesto za nedostatek považuju to, že postavy nejsou více prokreslené. Jejich úmrtí by pak mohla mít větší dopad. Vůbec by mi nevadilo setrvat déle na té těžařské planetě na začátku a vidět, jak nesnesitelný tamní život pro společnost je. Film totiž docela spěchá, což není vyloženě špatně, protože stejně víme, co nás zhruba tak čeká...
PS: Baby Xenomorf/Offspring byl skvělej!