Recenze filmu Snílci

Komentáře a recenze 9

Chrustyn

43 674 bodů •9. 8. 2013

4

Otevřenou a nevšední erotiku si Bertolucci vyzkoušel už v "Posledním tangu v Paříži" a v podobném zadumaném a otevřeném stylu natočil i "Snílky". Ale Eva Green mi nepřijde moc sexy, takže se není na co koukat a všechna duševní moudra a intelektuální proslovy, jsou naprosto o ničem.

Sheldon

16 079 bodů •20. 10. 2015

10

Snílci jsou osobní výpovědí o Bertolucciho lásce k filmu, ale troufám si tvrdit, že především o jeho životních postojích. Mimořádná síla a autenticita snímku vychází z ústřední trojice velmi talentovaných mladých herců. Kritici film překřtili na První tango v Paříži a filmoví historici zařadili Snílky jako poslední část trilogie o Paříži. Pro mě jeden z nejsilnějších zážitků první dekády.

hrumsrt

10 651 bodů •29. 12. 2020

9

Sám sebe definuji jako snílka, ovšem nikdy jsem nebyl na podobné úrovni jako zdejší protagonisté, ať už je to dobře nebo špatně. Legendární italský režisér Bernardo Bertolucci se po vzoru mnohých dalších filmařů rozhodl na stará kolena zase vzpomínat a napsat tak milostný dopis nejen filmografii, ale umění obecně.. Prostřednictvím ústředního trojlístku splétávajíc jejich studentské (společenské), lidské (biologické) a politické odlesky osobnosti, servíruje pohled mladá generace na vztahy ať už mezilidské anebo nadnárodní, přičemž se (ne)snižuje k ledajakému vyprávěcímu způsobu. Bohémský život, ve kterém objevují kulturu, vlastní sexualitu a není čas se zabývat tím, co budou zítra snídat.. Snílci jsou otevření, neřeší co se smí, co je vhodné a podobně k tomu přistupují i samotní tvůrci. A proto dotahují svoje proslovy do zcela extrémních situací. Situace, ze kterých Vám bude trapně jsou přebity neobvykle citlivými prozpěvy titulních hrdinů, kteří přece jen poměřují, zda je lepší Charlie Chaplin, či Buster Keaton. Ale i mládí musí jednou skončit... Jeden z těch filmů, v němž se pouze necháváte unášet a podobně jako titulní hrdinové hádáte správné názvy a zůstáváte údivem nad dokonalostí poprsí Evičky Green.. Pařížské jaro! 90%

cerfik

7 933 bodů •23. 6. 2012

10

Jsem uhranut, už dlouho jsem neviděl film, který je jak obrazová báseň, plný náznaků, místy šokuje, nestaví se k sexu podle pitomých schémat snad již století zaběhlých. A je zde i filozofické zamyšlení, jaká to byla demokracie, když jste protestovali, na druhé straně železné opony a zamyšlení nad smyslem revoluce. Vskutku bombónek, asi né pro každého, ale já ho určitě neviděl naposledy a panu režisérovi se určitě jeětě podívám na zoubek - velmi originelní a neotřelé.

MajklCZsk

2 482 bodů •24. 6. 2019

10

Jestliže od Snílků vyžadujete politický komentář s ohlédnutím na kritiku mladých, jednak to bude dokazovat vaši schopnost myslet naprosto prvoplánově, jednak se budete zkrátka přespřílišně mýlit. Bertolucciho film je především rozprava o naivním bohémském (a ve svém nitru) pózerském životě. Jedna z postav se ráda baví o politice, ovšem se nezajímá o zprávy ve své vlastní zemi. Další vypadá chladně a jako úplná femme-fatale, jenže ona v životě neměla jediného muže. A ten třetí je... zkrátka snílek, který zřejmě chtěl mít rád život, ale na to ho málo znal. V jádru Snílků tak autor neuvrhuje protagonisty do maoistického smýšlení jen tak, jako by mladí byli náchylní k totalitním režimům, ovšem jim možná nezbývá jiná možnost. Dojemné, svěží, citlivé.

AtemuLukas

2 386 bodů •10. 8. 2024

9

Za mě hodně povedený film, kde se střídají filozofické myšlenky s erotickou. Což je vlastně i hlavním lákadlem filmu. Jako uznávám, že můj hlavní pohnutek sledování filmu bylo vidět Evu Green nahou a to se mi tu splnilo. Jenže to není jen o tom jedná se tu o romanci tří lidí, kteří se snaží přežít v Příživník během nepokojů roku v 1968. Film bych asi doporučil těm, kteří radši drama a romantiku, než bezduchou akci, která tu prostě chybí. 9/10.

Martin Pecina

1 700 bodů •6. 1. 2007

10

Divukrásný romantický příběh o netradičním milostném trojúhelníku, který oceníte zvláště v případě, že se s hrdiny ztotožníte natolik, až zatoužíte stát se jedním z nich, zatáhnout závěsy, napustit horkou vanu, otevřít láhev francouzského vína a zapomenout na veškerý okolní svět. Zvláště při pohledu na Evu Green to jde až nebezpečně snadno. Bravo.