Válka nevěst (2009)
0
1 700
Uživatel o sobě nic nenapsal.
Uživatel nevyplnil svou lokalitu.Hodnocení 816
Komentáře 204
Křidýlko nebo stehýnko (1976)
8
V mnohém stále platný vhled do gastronomického provozu, zčásti pojatý jako chytrá komedie a zčásti jako groteska. Na jedné straně stojí strážce starých pořádků, společnost Michelin (pardon — Duchemin) se svými hvězdičkami a knižním průvodcem, na straně druhé rychloobrátková umělohmotná gastronomie. No a aby toho nebylo málo, máme tu ještě nezdárného syna a jeho cirkus s falešným slonem, falešného topenáře, fešnou sekretářku z Holandska, továrnu na amarouny a imbecilní televizní pořady. V první půlce, která je nabitá akcí a gagy, je film naprosto dokonalý, ve druhé půlce se bohužel překlopí do o něco méně zábavného přetahování Duchemina s Tricatelem. Jenže pro ty rozjívené scénky se zubařem nebo americkým návštěvníkem zaplivaného pajzlu, kde mastnému kuchaři padají vajgly do těsta, je film nezapomenutelný, a tak mu poněkud slabší tempo v závěru rád odpouštím.
Komorná (2016)
8
Když jsem viděl Komornou na kinopremiéře, za srdíčko ani za kulky mě nechytla, protože jsem ji v duchu srovnával s nejlepšími Parkovými počiny — Oldboyem a panem Pomstou. Tohle srovnání je ale liché; po osmi letech od premiéry už je hážu za hlavu a konstatuji, že je Komorná něžná lesbi show kombinovaná s červenou knihovnou, intelektuálním pánským čtenářským klubem a loupežným trhrillerem. Zdánlivá linearita příběhu je přerušena dvěma většími (a několika menšími) zvraty, které zpochybňují to, co jsme viděli dříve, respektive vnášejí do vyprávění novou optiku. Režisér ctí zasazení děje do první třetiny 20. století a obejde se bez postmoderních efektů a pomrkávání na diváka, které jinak zvládá výborně, přesto mu ale subžánr korejského filmu umožňuje vnést do dění pěknou dávku erotiky, chlípnosti i visuálního mistrovství. Přijde nám to u Parka možná samozřejmé, ale někdy je dobré představit si, že by někdo podobně točil třeba u nás, že by tak samozřejmým a vtahujícím způsobem komponoval záběry a kombinoval zradu s kousáním a lízáním broskví, aniž by to ve výsledku působilo směšně.
Mord (2024)
8
Prostý divák bude čekat bezuzdnou vesnickou řachandu, ale Adam Martinec se rozhodl, že nabídne víc než jen trapné figurky a hlášky, jak to známe z většiny zaprděné tuzemské produkce. Na výsledku je hrozně moc vidět, že má režisér téma odžité a že se chtěl vypořádat s běsy, strachy a křivdami, které dřímají v každém z nás, ať už jsme děcko, ženská, chlap nebo starý dědáček. Přestože film kombinuje herce s neherci, není to většinou poznat, a tak tata Karel hraje místy skoro tak dobře jako ostřílený Zdeněk Pecháček z blízkého prasečáku, nemluvě o naprosto přesné babi, která zosobňuje něhu, křehkost i racio souběžně, třeba když lakonicky konstatuje, že se děda dusí. Nečekaná (a nečekaně dobrá) je hudba, zneklidňující a zdánlivě nepatřičná k žánru rustikální povídky, ale celý ten snímek je technicky a stylově mnohem lepší, než bychom čekali od debutu. Velmi osvěžující počin.
Komando (1985)
10
Komando není jen film, ale především symbol osmdesátých let a jakési velmi specifické představy o mužském světě, který ne snad že by zanikl — on vlastně nikdy neexistoval. Snad jenom ve vlhkých snech hollywoodských scénáristů. Tento originální patvar geniálně (a cynicky) kombinuje machistický akčňák s povinnými suchými hláškami i dojemnými scénkami hlazení koloucha. Obsahuje kult těla, ale zároveň je sebeironický a sebeparodující, často nám ukazuje, že to je jenom jako. Těch 81 (nebo 106) mrtvol, které zdroje uvádějí, jsou čirá statistika, protože jakákoliv zmínka o smrti kohokoliv z vesměs bezejmenného komparsu se okamžitě překlápí ve vtip. „Kde je Sally?“ „Pustil jsem ho.“ Vím, že už nic nepřekoná legendární promítání v Aeru před pár lety, které naplno ukázalo, jak velkou fanouškovskou základu Komando má a jak dokonale funguje při kolektivní projekci. Většina diváků se smála a plácala do kolen a já jsem u toho občas smíchy plakal. Komando tedy nehodnotím jako film, nýbrž jako otisk doby a umělecký počin. A v tomhle ohledu je dokonalý.
Tři mušketýři: D'Artagnan (2023)
6
Ve srovnání s předchozími adaptacemi, zejména s tragikomickou hollywoodskou parodií z 90. let, se nová francouzská verze vyznačuje nejdospělejším přístupem. Z rozjuchaného vyprávění se snaží vykřesat hlavně drama, a tak vyfintěné primadony nahrazuje patřičně umolousanými mušketýry, kteří by za jiných okolností mohli stát na opačné straně, protože trpí mnoha neřestmi. Jenomže jim to nedovoluje původ nebo vrozená čest. Překvapivě propracované jsou hlavně akční sekvence, na kterých si dali tvůrci záležet. Ať už je to dynamický úvodní střet mezi mušketýry a gardisty v lese, kde kamera plynule přechází mezi dílčími souboji jedné velké akce, nebo přepadení královny, případně záměrně trochu chaotické finále v kostele, kde má určitá nepřehlednost zdůrazňovat improvisovanost vzniklé situace. Kardinál zůstává překvapivě upozaděný, mylady umí svádět i zradit bez mrknutí oka a ve výsledku je to docela dobrá, docela zábavná a lehce nadprůměrná podívaná.