Články o Mučedníci

Hororový závan z Irska Duše prokletých (Oddity) od tohoto týdne v tuzemských kinech otestuje renomé extrémně chválené duchařiny, která dle zahraničních recenzentů místy vyvolává orkán nefalšovaného strachu. Šikovný režisér krátkometrážních hororů Damian McCarthy (Caveat) brnká na nervy příběhem slepého média Dani (Carolyn Bracken), jejíž sestru před rokem brutálně zavraždili na venkovské vile poblíž ústavu pro duševně choré pod vedením nyní ovdovělého švagra Teda (Gwilym Lee). Narativ plný flashbacků důmyslně využívá nadpřirozené motivy a budovaný svět má potenciál komerčního hitu. Formát nicméně neopustí rámec další krátkometrážní povídky, již v celovečerní tvar formují až moc přímočaré a zkratkovité fígle.

Na jedinečných berlínských projekcích Satanského tanga jsem jako dlouholetý fanoušek Bély Tarra nemohl chybět, obzvláště když do nich měl hudebně zasáhnout i autor původní hudby Mihály Víg. Prostory bývalého krematoria se k sedmihodinové kalvárii ukázaly jako ideální pozadí.

Chytání kobylek do sklenice, důležitost sebeobětování pro vyšší ideály a neochvějná víra v televizní zprávy. M. Night Shyamalan zase jednou míchá problémy současné západní civilizace s žánrovými prvky mysteriózního thrilleru ve filmu Někdo klepe na dveře, ale nadhozené motivy do sebe bohužel nezapadají úplně uspokojivě.

Provokace Johna Waterse, zvracení u Monty Pythonů, teenagerské čuňačinky či horory plné mučení. Filmová historie pamatuje obrovské množství nechutných a vulgárních snímků, které si však zaslouží naši pozornost.

Život nebývá vždy krásný a příjemný. Následující třicítka filmů jej naopak vybarvuje v těch nejvíce znepokojivých barvách a její depresivní účinek často atakuje meze únosnosti. V této poslední části se dostane na závěrečnou desítku vybraných titulů.

Hororové příběhy v posledních letech dominují streamovacím službám, kdežto v kinech už tak horkým zbožím nejsou. Především násilným příspěvkům zdaleka nekvete pšenka tak jako po přelomu tisíciletí. Letošek ovšem vytyčuje nový kurz a primárně americká kina žijí z peněz, které publikum utrácí za horory. Momentální krvavé běsnění Michaela Myerse v nejnovějším Halloweenu je ale údajně jen pohádkou pro děti v porovnání s filmem, který měl v USA premiéru na začátku října a jehož projekce doprovází omdlévání i zvracení.

David Bruckner, jeden z nejlepších hororových filmařů současnosti podepsaný pod Rituálem, Temným domem či sérií V/H/S, natočil reboot kultovní série Hellraiser, v níž děsiví poslové pekla odhalují lidem fyzické a duševní prožitky za hranicemi běžné zkušenosti. Jeho uchopení se od originálu podstatně liší a nabízí více podnětů k zamyšlení.

Kinematografie skýtá velké množství kontroverzních filmových děl, ale málokteré z nich se svým šokovým účinkem vyrovná srbskému snímku z roku 2010, který nechybí v žádných moderních anketách o desítku nejskandálnějších filmů historie. Jsou však všeobecná hysterie a hromadné zákazy promítání adekvátní společenskou reakcí?

Mnoho filmů předchází pověst, že jsou značně kontroverzní a že by se na ně neměli dívat lidé se slabým žaludkem. U některých je to pouze laciná reklamní strategie, jak o ně vzbudit u diváků zájem. Existují však snímky, o nichž takováto tvrzení platí stoprocentně...

Když se v kinech v roce 2008 objevil francouzský slash horor Mučedníci, kritika byla nadšením bez sebe a film si vytvořil okamžitě aureolu kultovního snímku. Režisér Pascal Laugnier vyprávěl velice hypnoticky a bez slitování s hrdiny i diváky příběh dívek, které přežily mučení psychopatickými vězniteli a rozhodly se řádně s nimi zatočit.