Články o Stalo se jedné noci

Hollywoodský snímek Stalo se jedné noci (It Happened One Night) z roku 1934 patří mezi klíčová díla tzv. screwballových komedií. V nich obvykle jde o střet mužského a ženského světa a kolize těchto leckdy rozdílných pohledů na svět je následně zdrojem humoru. Právě klasika s Clarkem Gablem a Claudette Colbert se těmito kvalitami vyznačovala a podle hollywoodských zvěstí měla i jeden drastický celospolečenský dopad.

Pokud k tomu máte vlohy, hrát filmového padoucha může být velice vděčné. Mnozí ikoničtí herci a herečky to preferují před úlohami klaďasů, které sice mají větší prostor a navrch i sympatie dané morálně žádoucím postojem. Skvělí záporáci jsou kořením průměrných žánrových filmů a tažnou silou těch hodnotných a kreativně napsaných produkcí, v nichž neříkají jen prázdné fráze, jde z nich strach a nutí k zamyšlení. Ať už jde o zcela smyšlené psychopaty, mocné byznysmeny s předobrazy v realitě nebo o kontroverzní historické figury, následující seznam zaměřený na oscarové herecké výkony v záporných rolích představí výkvět těch vskutku památných filmových postav. Americká Akademie možná zcela ignorovala Anthonyho Perkinse v Psychu, Jacka Nicholsona v Osvícení (The Shining) nebo Roberta Mitchuma v Lovcově noci (The Night of the Hunter) i Mysu hrůzy (Cape Fear), avšak v minimálně v těchto případech vložila Oscara do těch správných úlisných rukou.

Před pár týdny jsme se zabývali otázkou, proč se Oscary celé toto století vyhýbají úspěšným megafilmům. Podobných si však můžeme položit víc, a některé jsou staré takřka jako ceny samotné. Další vyvstává, když se podíváme na seznam více než tisícovky oceněných filmů a všimneme si, že počet přítomných hororů se pohybuje okolo dvacítky, často navíc v méně prestižních technických kategoriích. Přitom právě ve Spojených státech žije horor jako bohatá a populární nejen filmová subkultura, co se tedy děje?

Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.

Předvídatelný, přeslazený, odpočinkový či uklidňující. To vše pro žánr romantických komedií platí, přestože v dějinách filmu byla řada momentů, kdy se romantiky snažily působit jinak – třeba zrovna v současnosti. Ikona žánru Julia Roberts však dává přednost tradičnímu pojetí romantických komedií, které sama pomáhala utvářet.

Casablanca, Sunset Boulevard či Amadeus. Výpis slavných a vlivných hollywoodských titulů, které natočili režiséři a režisérky z neanglicky hovořících zemí, by byl vyčerpávající. Za více než 120 let existence kinematografie si do Hollywoodu přijela plnit své sny spousta evropských nebo asijských umělců, a jelikož si dnes připomínáme čtvrté výročí úmrtí Miloše Formana, nastává vhodná doba se za těmito režisérskými osobnostmi krátce ohlédnout. Málokdo si ostatně uvědomuje, jak výraznou stopu zahraniční tvůrci v USA zanechávají a kdo všechno se mezi ně řadí.

Letošní předávání Oscarů máme za sebou a opět došlo k přepisování historie. Ideální příležitost pohlédnout do minulosti a uvést některá významná prvenství či rekordy.

Chcete načerpat inspiraci na Den svatého Valentýna nebo máte jen tak chuť podívat se na nějaký ten americký slaďák s kapkou humoru? V tom případě vás tento žebříček jistě potěší.

Pokud patříte mezi ty diváky, kteří poslední dobou stále více pochybují o relevantnosti výsledků na poli oscarových klání, s velkou pravděpodobností vzhlížíte k následujícímu ceremoniálu s nadějemi. Letošní filmová sezóna je totiž poměrně štědrá a nešetří opravdu kvalitními kousky, přičemž řada očekávaných titulů má teprve dorazit. Oscara by si tak mohl opět uzmout snímek, který se v budoucnu stane klasikou, což se ostatně už párkrát povedlo.

Všude, kam se podíváte, způsobuje láska chaos. A věřím, že většinou v dobrém slova smyslu. To je i motto filmu Láska nebeská. Láska a romantika prostě spolu souvisí. Romantické filmy obvykle končí happyendem, ale existují i výjimky. Mohli bychom jmenovat celou řadu, ale vy vybíráte ty nejlepší.