Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.
Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes. (oficiální text distributora)
Taková opravdu podivná podívaná, která je místy vtipná, zajímavá, složitá ale pro mě málo zábavná. Chvílemi jsem si říkal o co tam vlastně jde a co je sen a co skutečnost.
Není to úplně můj šálek kávy, ale je to pěkná sonda do života smetánky, která nudou neví co dělat. Vznikne z toho spletitý příběh, který však nemá extra šťávu a pořád se nese v distingovaném až snobském duchu. Film je to monotónní, ale není to rozhodně špatný kousek. 60%.
Na film sedmdesátiletého skoro hluchého režiséra velmi živé a dynamické, nenechalo mě to ani chvilku v klidu. A skutečně nemělo smysl se Bunuela bát, Pes je zřejmě i na něj extrémní film...