Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.
Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes. (oficiální text distributora)
Taková opravdu podivná podívaná, která je místy vtipná, zajímavá, složitá ale pro mě málo zábavná. Chvílemi jsem si říkal o co tam vlastně jde a co je sen a co skutečnost.
Není to úplně můj šálek kávy, ale je to pěkná sonda do života smetánky, která nudou neví co dělat. Vznikne z toho spletitý příběh, který však nemá extra šťávu a pořád se nese v distingovaném až snobském duchu. Film je to monotónní, ale není to rozhodně špatný kousek. 60%.
Divný, nesrozumitelný, nesouvislý, bizarní, a místy vtipný – takový je tento film o skupině vysoce postavených členů francouzské společnosti, kteří se neustále pokoušejí sejít na hostinu. Surrealistická černá komedie o skupině francouzských buržoustů a velvyslanci fiktivní jihoamerické země Miranda. Pro důsledné pochopení a řádné ocenění kvality tohoto filmu je třeba se na něj podívat vícekrát, protože stačí chvíle nepozornosti a divákovi uniknou podstatné detaily. Hlavními postavami jsou francouzský buržoazní pár Francois a Simone Thevenotovi a Francoisův kolega Don Rafael Acosta (velvyslanec Mirandy) a Simonina sestra Florence. Navštíví dům Sénéchálových, kde má proběhnout hostina, ale Alice je překvapená, protože je nečekala, nemá navařeno, a tak se skupina vypraví do hostince nedaleko. Zde je však zavřeno, servírka je neochotně pustí dovnitř, ceny jídel jsou levné, a ve vedlejší místnosti se ozve nářek, protože manažer hostince zemřel. Brzy má dorazit koroner, a tak skupinka spěšně odchází. Další den se setkávají na ambasádě republiky Miranda, a venku je ženská s mechanickými natahovacími psy, po kterých začne Acosta střílet. Ženská je prý členkou maoistické teroristické skupiny, která jej chce odstranit. Za dva dny je v plánu oběd u Sénéchalů, ale Henri a jeho manželka (fakt luxusní) místo hostů upřednostní sex na zahradě, a skupina si myslí, že zmizeli proto, aby se vyhnuli zatčení policií za účast na obchodu s drogami, a tak v panice odejdou. Sénéchalovi se po sexu v zahradě vrací do domu, kde na ně čeká biskup oblečený jako zahradník. Jako správní snobové jej vyhodí, ale jakmile si obleče biskupské roucho, tak s ním jednají s úctou. To je ten nenápadný půvab buržoazie. Biskup pro ně chce pracovat jako zahradník, vzpomíná, že jako dítě u nich pracoval jeden zaradník, a jeho rodiče byli otráveni arzenikem, viník nebyl dopaden. Ženy se vypraví do čajovny, kde se nepodávají žádné nápoje kromě vody, a voják jim vypráví o svém dětství. Po smrti matky jej jeho chladnokrevný a přísný fotr poslal do vojenské školy. Duch jeho matky ho informoval, že to není jeho otec, nýbrž vrah jeho otce, ti dva po sobě stříleli v duelu kvůli jeho matce. Matka požádá syna, aby toho chlapa otrávil, a on poslechne. S tím naprosto souhlasím, nevlastní otec, který je přísný na dítě, které není jeho, patří zabít. Acosta má poměr se Simone, chtějí si spolu zašukat v jeho bytě, ale přeruší je návštěva jejich manžela. Acostu navštíví mladá a pohledná žena, teroristka, která jej chce zabít. Acoste na ni vyzraje, důkladně ji prohmatá, a po odmítnutí jeho sexuálních návrhů ji pošle pryč, aby ji mohli venku zatknout agenti. Konečně se skupina sejde u Sénéchalů na večeři, ale přeruší je skupina armádního pluku. Vojáci kouří marihuanu a říkají, že to není droga, s čímž naprosto souhlasím! Bohužel, vojáci musí odejít kvůli manévrům a plukovník pozve skupinu do svého domu. Zde Henri sní o tom, že jídelna je jevištěm divadelního představení a publikum je rozzlobené, protože herci neznají svůj text. Francois sní o tom, že se všichni pustí do grilování Acosty kvůli situaci v jeho zemi, kvůli obchodu s drogami, ale to se nestane. Plukovník začne urážet Acostu, a ten si to nenechá líbit a zastřelí ho. Biskup dává rozhřešení umírajícímu muži a ten se přizná, že pracoval jako zahradník u páru, který s ním zacházel velmi špatně, a tak je otrávil. Biskup pochopí, že to byli jeho rodiče, a tak zahradníka na smrtelné posteli zastřelí brokovnicí. Policie celou dobu neúnavně hledá prodejce drog, a nakonec zatkne Sénéchálovy, Thévenotovy a Acostu za obchod s drogami. Policejní šéf má sen o zastřeleném bývalém inspektorovi, který mučil protestujícího studenta v pianu, ze kterého lezli švábu. Po probuzení nařídí ministr propuštění obchodníků s drogami, ale důvody se nikdy nedozvíme, protože ministrova slova přehlušuje proudový motor. Acosta sní o návratu k Sénéchalovým na večeři, ale ti jsou zastřeleni konkurenčním gangem z Marseille. A tak sní zbytky jídla uložené v lednici. Na konci filmu se opakuje scéna z jeho začátku – skupina šesti lidí jde po opuštěné venkovské cestě. Takový byl tedy tento podivný film – fiktivní země, obchod s drogami, sex, nevěra, neuskutečněné hostiny, sny, střílení, teroristé a hulící vojáci, suché Martini, výběr správného druhu vína k určitému pokrmu - starosti, které skutečně trápí jen příslušníky buržoazie.