Taková opravdu podivná podívaná, která je místy vtipná, zajímavá, složitá ale pro mě málo zábavná. Chvílemi jsem si říkal o co tam vlastně jde a co je sen a co skutečnost.
Není to úplně můj šálek kávy, ale je to pěkná sonda do života smetánky, která nudou neví co dělat. Vznikne z toho spletitý příběh, který však nemá extra šťávu a pořád se nese v distingovaném až snobském duchu. Film je to monotónní, ale není to rozhodně špatný kousek. 60%.
Kdybych se přidal k ostatním a dal vyšší hodnocení jen protože... Boňuel, Oscar a spousta obdivných óóóch a ááách kritiků, byl bych stejný pokrytec jako postavy, které ve svých filmech tak rád kritizuje. Mám za to, že film je dobré vnímat intuitivně, že nemá být nutné studovat si kontext jeho vzniku, pátrat po životopisu autorů, ba ani znát knižní předlohy. Film je dle mého názoru médium, kterým se dá sdělit vše i bez toho, aby se musel pro pochopení obsahu vytvářet návod. Musí fungovat bez znalosti předchozích filmů, nebo dokonce stranické příslušnosti tvůrce. Z toho pohledu, mě tento film vysloveně otrávil. Jsem milovník bizáru...chytrého a poťouchlého bizáru a absurdna, jaký umí třeba Anderson, nebo kdysi Gilliam, či Burton. Ale tohle? Dědkovské pošklebování se s vědomím, že si v tom zase někdo, něco víc najde. Speciálně ve druhé půli se Boňuel utrhl ze řetězu a vytvořil zlomyslný artový výtrus bez jakéhokoliv přesahu. Mám rád filmy, které nutí k zamyšlení, ale samozřejmě se nechám rád i jen pobavit. Nic z toho mi Nenápadný půvab buržoazie nenabídl. PS: Snad je to i tím, že nejsem socialista a buržoazii, ani církev nevnímám zdaleka tak negativně, jako Boňuel.
Surealistické pohrávání se sny a jejich postupné míchání s realitou, která je sama o sobě lehce sureálná, malinko zestárla, ale ne zas tolik, aby nestálo za to, věnovat mu večer. Vytrvalé pokusy o společnou večeři divák nezapomene, i když těžko říct, jestli prokoukne Bunuelovy filmařské úmysly, oceněné jinak Oscarem za nejlepší cizojazyčný film.
Na film sedmdesátiletého skoro hluchého režiséra velmi živé a dynamické, nenechalo mě to ani chvilku v klidu. A skutečně nemělo smysl se Bunuela bát, Pes je zřejmě i na něj extrémní film...