V roce 1984 měla premiéru první oficiální adaptace Duny (Dune). Film Davida Lynche je kinematografickým mezníkem. Jenže z jiných důvodů, než by si tvůrci přáli.
Letní filmová škola slaví 50. narozeniny a její program proto bude snad ještě nabitější než jindy. Festivaloví návštěvníci se od pátku 26. července do čtvrtka 1. srpna v Uherském Hradišti dočkají množství retrospektiv, díky nimž budou moci na velkém plátně zhlédnout jedny z nejlepších filmů všech dob. Podívejme se na desítku titulů z letošního programu, která je seřazená chronologicky podle data vzniku snímku a řídí se pravidlem, že každá programová sekce může být zastoupena pouze jednou. I díky tomu je patrné, jak našlapaná letošní nabídka bezesporu je.
Kvůli tomu, jak se poslední dobou mluví jenom o nové Duně (Dune: Part Two), bychom málem zapomněli na… starou Dunu. Ne tedy první díl od Denise Villeneuva z roku 2021, nýbrž jedinou starší filmovou adaptaci románu Franka Herberta. Tu má na svědomí poněkud netypicky David Lynch a podivné dílo z roku 1984 dodnes svérázně vystupuje ze zbytku jeho filmografie.
Někdy se zdá, že herec či herečka má pro určitou úlohu až přehnaně vysokou kvalifikaci. I ti nejslavnější lidé z oboru si často rádi odskočí k takřka komiksovému padoušství, kdy jejich zloduši vedou excentrické řeči o dominanci, podrobování či vsazení svých nemesis do věčných okovů. Někdy je k účasti na těchto projektech vedou silné osobní motivace, jindy peníze, důvěra ve scénář nebo i jejich umělecká vize, která daný film přímo utváří. V následujících případech se skvělí a renomovaní herci chopili záporáků v dílech, která u mainstreamového publika a kritiky pohořela. Často hlavně díky nim však posléze načichla kultovním odérem a přestřelené nebo prostě neobvyklé herecké výkony jsou tím, co si na nich můžeme zaručeně užívat.
Ačkoli by už mělo jít o samozřejmý a trvalý postoj, na 25. listopad připadá Mezinárodní den boje proti násilí páchanému na ženách. Všem, kteří nad význačností tohoto sdělení pochybují, mohou otevřít oči následující filmová a dokumentární díla. Některé snímky se k dané tematice vyjadřují nepřímo, popřípadě zasazují ženské revenge příběhy do atraktivních žánrových schémat. Jiné dané téma artikulují otevřeně a vztahují se ke skutečným událostem kolem útlaku žen, domácího násilí, znásilnění nebo hnutí MeToo. Představíme si tři základní linie tvůrčího přemýšlení o těchto námětech – od faktických dokumentů přes seriózní filmová zpracování až po atraktivní žánrové příběhy, v nichž hrdinky mohou dojít konečné satisfakce, která jim v realitě často uniká.
Abychom uvěřili dění na plátně, musíme potlačit nedůvěru a přistoupit na hru, kterou s námi filmaři a filmařky hrají. Ale co když pohyblivé obrázky přijímáme tak ochotně proto, že jejich princip už dávno dobře známe?
Autor Pulp Fiction proslul nejen vlastní kultovní tvorbou, nýbrž i nebývalým rozhledem a nadšenectvím v oblasti celého spektra kinematografie. Quentin Tarantino je zapálený cinefil, jenž má ve sklepě zrenovovanou videopůjčovnu, spolu s kolegou a kamarádem Rogerem Avarym provozuje fanouškovské podcasty a nově napsal knihu Cinema Speculation, v niž svérazně pěstuje filmovou kritiku. A přirozeně se najde řada jinak uznávaných snímků, jež v průběhu let sepsul.
Svět opustil významný skladatel filmové hudby Angelo Badalamenti, který se proslavil spoluprací s režisérem Davidem Lynchem. Za svůj život komponoval hudbu k nepřebernému množství úspěšných a hodnotných projektů, ačkoliv si jej Hollywood dlouho nevšímal.
Autobiografie nejslavnějšího žijícího filmového režiséra pomalu začíná nabírat konkrétní obrysy. Koho v ní ztvární mistr kinematografického surrealismu?
Mistr filmového tajemna se vrací do televize.
