Překvapivě povedený Monte Christo je opulentní film ze staré školy. Chápe svou předlohu

Hrabě Monte Christo vypráví... Ale no tak! Nebudeme si tu přece přeříkávat, o čem je pravděpodobně nejznámější příběh pomsty, který se neodehrává v Řecku. Buď jste viděli jednu z desítek adaptací, nebo jednoduše nežijete pod kamenem a doneslo se k vám dost útržků děje, abyste věděli, co si pro nás Alexandre Dumas před 170 lety připravil. Nebo, ještě lépe, jste četli knihu a chápete, že děj románu je tak košatý a plný tolika vedlejších figur a zápletek, že kdybychom se pokusili ho popsat nad rámec notoricky známé premisy, byli bychom tu dlouho.

Mnohem důležitější otázkou je, jak se vendety sahající až za hrob chopili režiséři Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte. Které aspekty předlohy uchovávají a které neúprosně škrtají? Jdou bezpečnou cestou bezprostředního příběhu Edmonda Dantèse, jenž po letech ve vězení přijde k pohádkovému pokladu a stává se samozvaným vykonavatelem spravedlnosti, nebo se pokouší zachránit i něco z materiálu, který je vzpomínán méně často?

Režijní duo se prosadilo především nedávným akčním dvojfilmem na motivy Tří mušketýrů. Bylo by tedy jistě na místě vyslovit předpoklad, že i zde zdůrazní akční aspekty díla a své vyprávění složí ze záminek vystavět jednu adrenalinovou scénu za druhou. To se ale překvapivě v nejmenším neděje. Filmaři svůj (na evropské poměry) štědrý rozpočet rozhodně využívají k maximalizaci přítomné opulence. Ve filmu je ale minimum soubojů či fyzických šarvátek. Když k nim dojde, plně cítíme jejich váhu pro příběh. Christo upřednostňuje hrát si s oběťmi jako kočka s myší. Vrazit jim kudlu do srdce by bylo moc snadné.

Pozornost se soustředí na kulisy a lokace, kostýmy, zkrátka vykreslení vědomě nadsazeného historického velkofilmu. Nový Monte Christo se plně a bezostyšně noří do melodramatu a dobrodružství předlohy. Tvůrci totiž chápou, že nemají v rukách vysokou literaturu, ale komerční příběh, který vycházel poprvé na pokračování v novinách. Dumas byl placený od znaku, takže dělal vše možné i nemožné, aby Edmondovy eskapády co nejvíc natáhl a osázel šokujícími a velikášskými výjevy, které strhnou fantazii mas.

Rozhodně není v možnostech jednoho (byť tříhodinového) snímku zachytit šílenou změť dějových zákrut a stupňů Dantovy absurdně všepohlcující pomsty, jež zahrnuje mimo jiné cestu po orientu a vlastní vědeckou činnost. Přesto se daří zachytit i tento aspekt románu. Ačkoliv všechna protagonistova dobrodružství nemohou být pojmenována, jsme si vědomi, že je stihl prožít a je jimi ovlivněn. Jeho styl oblékání, bydlení i manýrismus prozrazují, že má za sebou mnohem víc, než čemu jsme svědky.

Tvůrci opouštějí hranice realismu a Monte Christo je místy vybavený až pohádkovou technologií. Předně dokonalými Mission: Impossible maskami, které mu umožňují změnit svůj vzhled. Když vidíme, jak si je ve svém doupěti připravuje, nezbývá než si připustit, že se tenhle film rozhodně nebere smrtelně vážně, což mu jedině slouží ku prospěchu. Totéž platí pro momenty, kdy někdo začne dramatickým hlasem přeříkávat komplikovaný rodokmen a síť vztahů vedoucích k aktuální situaci, což působí jako vytažené z libovolné telenovely. Mnozí tvůrci se dnes podobné aspekty svých předloh pokouší překonat, je tedy velmi osvěžující vidět někoho, kdo se za Monte Christa nestydí a přijímá ho i s jeho lehčími, trochu legračními prvky.

Pak jsou tu ale i pasáže větší než život, jež ždímají emoce bez špetky cynického odstupu. Tvůrci pojímají Monte Christa především jako varovnou bajku o tom, jak snadné a nebezpečné je přenést touhu po pomstě na další generaci. Hrdina se tu obklopí mladšími postavami (jejichž role je oproti předloze často ještě zdůrazněna), které se podobně jako on staly obětí křivdy. Vychovává z nich stejně nelítostné stroje na pomstu, jakým je on sám.

Tento motiv byl přítomný už v původním vyprávění, kde se situoval především do postavy Alberta, syna Mercédes a Edmondovy nemesis Fernanda. Vrcholným konfliktem tu je, zda Christo zabije nevinného Alberta, aby se pomstil jeho otci. Tato otázka je však nyní bezpředmětná, vždyť koncept krevní msty je dnes na rozdíl od doby vzniku románu společensky zcela odsouzený. Nejde tedy o morálně podnětnou situaci, protagonista se může zachovat „správně“, nebo „špatně“ a nikdo nebude pochybovat o tom, která volba je která. Strhnout na svou stranu další ublížené a umožnit jim vykonat jejich vlastní pomstu, to už je věc, o jejíž morálce se dá bavit i dnes.

Samotný konflikt ohledně zabití Alberta tedy prakticky mizí (je přítomen, ale postava je uchopena trochu jinak a vzhledem k změnám v příběhu je od začátku jasné, jak to dopadne). Jeho princip je ale vyňat a rozšířen. Stačí si vzít Andréa. Chlapce, z nějž Christo (navzdory přímému přání jeho umírající matky, aby tak nečinil) vychovává svého předního pomocníka, čímž v něm rozdmýchává nenávist a smutek. Jedná se o antitezi hugovského motivu, čistý akt sebeobětující ženy tu je zmařen a pošpiněn právě naším protagonistou. Jde o nesmírně chytrý nápad, který dokonale zapadá do étosu předlohy, i když nabývá vlastní podoby.

Co do hereckého obsazení je u všech adaptací Monte Christa vždy problém s věkem postav podléhajících zubu času a rozhodně stojí za poznámku, že pětatřicetiletý Pierre Niney nevypadá v žádné fázi vyprávění věkově správně. Na první akt je moc starý a následně je moc mladý. Vzhledem k tomu, že realismus je ale záměrně rozbit mnoha dalšími prvky a snímek vyznívá vědomě teatrálně, tento aspekt tolik nevadí. Důležité je, že má hrdina potřebné charisma. Předním úkolem většiny herců je tvářit se v nutných chvílích dostatečně osudově, v čemž vynikají. Možná to zní jako negativní kritika, tak to ale, chraň bůh, není vůbec míněno.

Monte Christo je tedy veskrze povedená adaptace příběhu, který nám už zdánlivě nemá co dát. Tvůrci ale ve správné momenty následují ducha předlohy a jindy stejně dobře určují, kdy je lepší udělat úkrok stranou. Těžko říct, jak by to vůbec mohlo být lepší. Neváhejte tedy a dejte Monte Christovi šanci na velkém plátně. A můžete rovnou zajít na naší speciální projekci, která se uskuteční v Kinobox sále pražského kina Lucerna ve čtvrtek 11. července od 17:00.