Megalomanský opus filmařského génia se po desítkách let plánování zvedl ze země. A okamžitě upadl v chaos

Ne každý si s Coppolou v práci užil příjemné chvíle, během jeho nejproduktivnější éry se mu ale nedalo upřít jedno: výsledky. Krom toho, že má na kontě některé kritikou i diváky nejrespektovanější filmy všech dob, se občas zapomíná na to, že před vznikem moderního typu velkofilmu zaměřeného na teenagery patřily jeho produkce k těm nejúspěšnějším.

Vždyť Kmotr byl komerčně největším filmem roku 1972 a někteří historici ho považují za předvoj Čelistí i Star Wars. Z dnešního pohledu, kdy jsou právě tituly jako Kmotr a Apokalypsa veřejností považované za antiteze současných fláků, se to možná jeví zvláštně.

Na rozdíl od svých souputníků se ale Ford nakonec usadil, začal se věnovat pěstování vína a po špatné zkušenosti s třetím Kmotrem točil už jen to, co ho opravdu intimně zajímalo. Ještě v devadesátých letech dokázal vydělat – jeho posledním standardním úspěchem je vynikající Dracula (1992) s Garym Oldmanem. V novém století ale realizoval několik vyloženě antidiváckých experimentů, jež neměly šanci ani ambici oslovit masy. Nikdy pak nevkročil do digitální éry.

Zní to skoro jako příběh se šťastným koncem. Režijní mistr už neměl komu co dokázat, tak se stáhl do pozadí, užíval si zaslouženého odpočinku a občas vystrčil hlavu, aby vykřikl něco o tom, jak už dnes nikdo neumí točit a tráva není tak zelená, jak bývala dřív. Zkrátka vše, na co má člověk jeho věku a s jeho zásluhami plný nárok.

Přesto nad Coppolou zůstával viset stín jeho největšího nedokončeného projektu, o jehož realizaci usiloval od začátku 80. let. Opus magnum Megalopolis. Příběh o megalomanském architektovi, který chce podle své utopické představy znovuvybudovat zničený New York, měl být další z Coppolových studií lidské posedlosti a touhy po velikosti. Několikrát zahájil produkční fázi, dokonce se i rozjely kamery, nikdy se mu ale nepodařilo dílo dokončit.

Naposledy v roce 2001 byla angažovaná herecká jména jako Russell Crowe, Robert De Niro, Leonardo DiCaprio, Nicolas Cage (Coppolův synovec), Paul Newman, Kevin Spacey a Uma Thurman, tedy ti nejlepší z nejlepších. Po teroristických útocích 11. září bylo ale nemyslitelné pokračovat v přípravách filmu odehrávajícího se v troskách New Yorku.

Coppola nikdy nepřestal mluvit o své touze film natočit, ale léta páně 2022 už nikdo doopravdy nevěřil tomu, že dvaaosmdesátiletý režisér uvede do pohybu tak obrovský projekt. Jistě, máme tu Scorseseho schopného utáhnout prakticky cokoliv, ten si ale ustavičnou prací a kontaktem s filmařským světem snadněji udržel elán. Nad scénářem Megalopolis vždy panovaly pochybnosti ze strany všech, kteří ho četli a neměli důvod Coppolovi pochlebovat. Už před dvaceti lety se mělo za to, že Coppolova vize je za zenitem, co teprve dnes?

Jenže starý mrzout si nenechal mluvit do svých snů. Opět sehnal úctyhodnou hereckou partu se jmény Adam Driver, Forest Whitaker, Nathalie Emmanuel, Jon Voight, Laurence Fishburne, Aubrey Plaza, Shia LaBeouf, Jason Schwartzman a Dustin Hoffman a minulého roku se minulý rok skutečně začalo točit.

Dobře, blížíme se tedy tentokrát doopravdy k happy endu? I kdyby mělo být Megalopolis „špatné“, což je dost dobře možné, měli bychom starému bardovi přát jedno poslední hurá. Pokud nic jiného, vznikne film nepodobný všemu, co známe, a to si vždy zaslouží kus pozornosti a vděku. Jenže ne tak rychle! Magazín Hollywood Reporter vydal exkluzivní reportáž o tom, že Coppolův sen už je opět prakticky v troskách.

Natáčení v americké Atlantě je zhruba v polovině z plánovaných devadesáti dnů, podle početných zdrojů však celý štáb upadl v chaos. Během prosince dal/dostal výpověď kompletní tým pracující na vizuálních efektech a klíčové osoby dohlížející na uměleckou realizaci. Film opustili mimo jiné výrobce výpravy Beth Mickle a vedoucí umělecké divize David Scott. Tedy lidé, jejichž práce se od dob Coppolova vrcholu nejvíce změnila. Není tedy zvlášť překvapivé, že právě s nimi byl už tak problémový filmař nejméně schopný komunikovat.

Jeho plánem bylo využít techniku proslavenou Cameronovým Avatarem a v atlantských studiích naposledy využitou seriálem Mandalorian, jež umožňuje začlenit digitální triky bez užití zelených pláten, z nichž musí mít Coppola jistě husí kůži. Obří moderní prostor umožňuje vytvořit virtuální kulisy, mezi nimiž mohou herci odehrávat scény s větší volností než dřív. To se ale ukázalo být dražší než Coppolovy předpoklady a produkce se nyní musí pokusit přejít ke standardním postupům. V tuto chvíli však chybí tým, který by to mohl zařídit. Oborové sdružení zahrnující osoby pracující v art direction a production designu a starající se o jejich férové pracovní podmínky už oznámilo, že situaci bývalých členů štábu monitoruje.

Coppola zcela proti pravidlům a zvyklostem Hollywoodu vložil do produkce vlastních 120 milionů dolarů a stále nemá distributora. Peníze začínají docházet a chybí studio, jež by mohlo povolit kohoutky. Rebelský režisér byl v minulosti zvyklý donutit producenty přiklepnout navýšení, protože dokončit film se ve většině případů vyplatí víc než ho skartovat. V této specifické situaci je ale dost dobře možné, že se celý projekt i v této pokročilé fázi zastaví.

Anonymní zdroj sdělil Hollywood Reporteru, že být na place bylo „hotové šílenství“. Coppola tedy nyní podle všeho shání „vděčnější“ pracovníky, kterými by mohl zaplnit vzniklé díry. Bylo by předčasné Megalopolis odepsat, Coppola už se během své kariéry dostal z větších průšvihů, sledovat tyto eskapády dnes ale působí trochu jinak než dřív. Doba, kdy jsme si idealizovali fimařské egomaniaky, se pomalu chýlí ke konci. Mluví se o tom, že lidé pracující na filmech si zaslouží stejné podmínky jako kdokoliv jiný.

Neměli bychom si romantizovat tvůrce, kteří dělají svým kolegům ze života peklo, plýtvají jejich časem i talentem a neuvědomují si, že by bez nich byli bezmocní čehokoliv dosáhnout. Zrovna jsme to řešili ohledně premiéry Amsterdamu a dlouhého seznamu pochybení Davida O. Russella. I kdyby mělo Megalopolis vzniknout a dorostlo stejného renomé jako Kmotr, stojí to za to? Je to nakonec pořád jenom film. Coppolovi se nedá upřít zapálení, je nepochybné, že mu na projektu musí opravdu záležet. Problémy Megalopolis jsou ale na jeho triku, jeho špatném odhadu a jeho nedostatečné organizaci. Možná, že místo točení filmů o velikášských antihrdinech neschopných kompromisu a dohody by mohl zvolit skutečnou introspekci.

Loni vzniklo 76 českých filmů – dokumentárních, hraných i animovaných. Vybrat ty nejlepší z nich bylo těžké. Kritériem bylo hlavně to, aby ona vybraná sedmička pokaždé reprezentovala jiný filmový styl.